Po těsném vítězství Miloše Zemana ve
volbách prezidenta ČR začali šílet blahem zastánci přesvědčení, že
zvítězila levice nad pravicí, sociální stát nad asociálním a že vítězem
je „prezident dolních deseti milionů“, který porazil jakéhosi ďábla či
démona. Bez ohledu na to, že vítěz hájí především zájmy druhého nejbohatšího občana ČR, jenž má k „dolním deseti milionům“ dost daleko.
K podpoře Miloše Zemana se spojili téměř
všichni fašisté, šovinisté a protiuprchličtí hysterici spolu s velkou
částí komunistů, které od toho neodradily ani opakované Zemanovy
antikomunistické výroky. Jen krátce před druhým kolem volby stihl urazit
jak komunisty vskutku různého ražení, když zhanobil jak Únor 1948, tak
Dubčeka, a dodal chválu Gorbačovovi. (Ačkoli nutno dodat, že názorová
škála komunistů je dnes tak široká, že i v obdivu k likvidaci ČSSR se
s ním někteří shodli.) Při prvním projevu po svém znovuzvolení si pak
neodpustil trapnou poznámku o tom, „kde soudruzi z NDR udělali
chybičku“.
Mimochodem, Zeman ihned ve svém projevu
po vyhlášení výsledků 2. kola byl nediplomaticky arogantní a hulvátský
(ačkoli slíbil, že bude usilovat o opak), když zmínil, že už na začátku
90. let začal považovat novináře za idioty a pak o redaktoru ČT nahlas
řekl, že má hlas jako mutant. To je naprosto nedůstojné hlavy státu
(i buržoazního).
Haló noviny a internetové stránky KSČM
byly už dlouho před volbami plné výlevů považujících Zemana bezmála za
spasitele. Po jeho zvolení se velká část vedoucích funkcionářů přímo
předháněla v pění ód na „světodějné vítězství“. Vojtěch Filip prohlásil,
že „občané se rozhodli pro stabilitu, prosperitu a pokračování
úspěšného rozvoje ve všech oblastech našeho života“. Stabilita,
prosperita a úspěšný rozvoj toho, co klasici správně nazývali diktaturou
buržoazie, je pro komunisty Filipova typu bezpochyby důležitá, neboť je
živí, a ne špatně. Alespoň zatím. Až ubude pamětníků, nostalgiků po
ČSSR, podporovatelé pánů Zemana a Babiše a zmatení „antiistalimisté“
(znající uprchlíky jen z televize) budou zřejmě volit přímo strany a
hnutí typu ANO a SPD, bez prostředníka schovávajícího se za vybledlý a
pošlapaný prapor socialismu.
Pro Miloše Zemana ostatně není příliš
reprezentativní podpora takového „úspěšného politika“, který, ačkoli se
soustředí téměř výhradně na parlamentní činnost, převzal KSČM
s 41 poslanci a dubnovému X. sjezdu strany ji předává s poslanci
patnácti. A vůbec mu není trapné znovu obhajovat svou funkci. Arogance a
domýšlivost jsou zřejmě jednou z vlastností, která pány Zemana a Filipa
spojuje.
První místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek
a poslankyně Miloslava Vostrá soudí, že se Zemanem „zvítězil zdravý
rozum“. Josef Skála oslavil vítězství Zemana jako „prezidenta dolních
deseti milionů“. Chvalozpěvy přidali předseda poslaneckého klubu Pavel
Kováčik a europoslankyně Kateřina Konečná. Jediným představitelem
strany, jehož vyjádření bylo publikováno 27. ledna na kscm.cz a nelze
jej vnímat jako oslavné, pochází od poslance a místopředsedy strany
Jiřího Dolejše: „Zeman post prezidenta obhájil, ale těsně. Respekt
k výsledku by měl zavazovat obě strany. Pokud ho 2/3 oprávněných voličů
nevolilo, měl by sám otupit některé hrany, zamyslet se nad svým okolím a
méně rozdělovat společnost kontroverzemi.“
Opětovné vítězství Miloše Zemana
nezmění v naší zemi nic k lepšímu, stejně jako by nic k lepšímu
nezměnilo vítězství jeho protikandidáta. O zásadních věcech
prezident ostatně nerozhoduje. A vlastně se o nich v ČR vůbec
nerozhoduje. Komunistům jejich pevná podpora přednímu aktérovi
restaurovaného kapitalismu a zjevná náklonnost ke vládě trestně
stíhaného oligarchy v dlouhodobém horizontu jistě neprospěje, stejně
jako všechny ostatní projevy nesamostatnosti, oportunismu a
státotvornosti po r. 1989. S takovou politikou nebude KSČM relevantní
politickou silou o mnoho déle než Miloš Zeman.
Prokop Haken
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen