Před padesáti lety byl zneužit k protisocialistickým vystoupením IV. sjezd Svazu československých spisovatelů, jenž se uskutečnil ve dnech 27.–29. června 1967. První, kdo upozornil, že sjezd spisovatelů se může stát roznětkou k útokům na socialismus, byl Arnošt Lustig. Trápilo ho, že celá příprava sjezdu, jak ji sledoval, byla vedena ne ke kritice systému, ale k jeho rozvrácení.
Lustig zavolal šéfredaktorovi Rudého práva Oldřichu Švestkovi, že s ním chce mluvit, aby tlumočil jeho názory vedení strany, kam si zřejmě sám netroufal. Soudruh Švestka ho pozval, a protože tušil, že půjde o důležitý rozhovor, přizval svého zástupce Jana Fojtíka. Arnošt Lustig jim řekl v podstatě toto:
Chystá se bomba, na sjezdu vystoupí redaktoři Literárních novin ne s kritikou, ale s útoky na KSČ a socialismus. Vedení strany by na to mělo být připraveno a Rudé právo by mělo reagovat.
Lustig sehrál úlohu „konfidenta“ režimu. Proč konfidenta? Confidens v latině znamená důvěrný. Sdělil důvěrně důležitou zprávu. Obával se, že může dojít k neklidu. Dokonce se bál, aby vedení strany pak nereagovalo příliš nervózně a ten neklid nevyostřilo. Ale co se nestalo? Mezi rozhovorem v Rudém právu a začátkem spisovatelského sjezdu proběhla tzv. šestidenní válka Izraele s Egyptem, Sýrií a Jordánskem. První dvě arabské země podporoval Sovětský svaz a další socialistické státy. Československo přerušilo s Izraelem diplomatické styky. Lustig se na sjezdu spisovatelů objevil v uniformě izraelského důstojníka. Tehdy začala jeho cesta, která nakonec vedla k emigraci do USA.
Na jednání spisovatelů skutečně došlo k tomu, před čím nedávno Lustig varoval. Z projevů Milana Kundery, Pavla Kohouta, Ivana Klímy, Karla Kosíka, A. J. Liehma, Ludvíka Vaculíka a dalších dodnes mohou čerpat současné antikomunistické kampaně. Tehdy třicetiletý Václav Havel přečetl na sjezdu dopis ministru kultury a informací Karlu Hoffmannovi od „nejmladší generace“ filmových režisérů na obranu „tvůrčí svobody“. Byli mezi nimi Miloš Forman, Věra Chytilová či Jiří Menzel. Havel také vystoupil v diskusi a požadoval mimo jiné obnovu členství a satisfakci autorům jako Václav Černý a Jan Patočka. Přes nesouhlas a odpor poctivých spisovatelů jako byli Jiří Taufer, Alexej Pludek či Milan Lajčiak na sjezdu zvítězila linie konfrontace.
Ludvík Vaculík, A. J. Liehm a Milan Kundera byli sice po sjezdu vyloučeni z KSČ, ale po nástupu Alexandra Dubčeka do čela strany jim bylo členství s omluvou vráceno. Připomeňme si, jakéže výroky Dubček a spol. fakticky podpořili:
„Nebyla vyřešena žádná lidská otázka.“ (Ludvík Vaculík) „Žijeme v absurdním světě, jak o něm píše Franc Kafka.“ (Liehm) „Neexistujeme v pravdivé realitě, ale v pseudokonkrétní realitě tzv. socialismu, v nesvobodě.“ (Kosík) „V roce 1945 jsme nebyli osvobozeni, ale přinuceni vytrhnout se ze světa hodnot západu, naše kultura je ohrožena asiatismem.“ (Kundera)
Po listopadovém tzv. sametovém převratu, tj. po kontrarevoluční obnově kapitalismu, jsou každoročně udělovány ceny Arnošta Lustiga „za svobodu, statečnost, spravedlnost“. Letos ji obdržela Dana Němcová, chartistka, blízká spolupracovnice Václava Havla. Neprojevil však největší statečnost a smysl pro spravedlnost Lustig, když v rozhovoru s vedením Rudého práva vyslovil obavy z vývoje, který pak nastal v průběhu tzv. Pražského jara?!
–jf, it–
převzato z časopisu Dialog
převzato z časopisu Dialog
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen