Velikonoce roku 2016 jsou významné
jednou historickou a politickou událostí, která se před 100 lety stala
v tehdy málo významné kolonii Velké Británie, v Irsku.
Byl to útok Irského republikánského bratrstva na hlavní poštu
v Dublinu, označovaný jako začátek Velikonočního povstání. Přestože toto
povstání nebylo příliš dlouho úspěšné a jeho účastníci byli rychle
poraženi a později popraveni, je tato akce počátkem aktivní části
Irského boje za nezávislost a svobodu z koloniální nadvlády britského
imperialismu, který zvláště v 19. století měl pro Irsko, jeho populaci a
dělnickou třídu nedozírné důsledky.
Hladomor na přelomu století, kdy v rámci
absence jakékoliv sociální politiky, snahy o záchranu a totálního
sociálního darwinismu vedla k smrti v rámci tzv. bramborového
viktoriánského hladomoru, kdy irští chudí zemědělci skončili vlivem
spojování statků do velkostatků na malých kamenitých políčkách, která je
ve chvíli špatné úrody nedokázala jakýmkoliv způsobem uživit. Hladomor
vedl k masovému exodu z ostrova, přičemž do dnešní doby se nevyrovnal
počet obyvatel z období do roku 1847. Irští uprchlíci se usadili
v chudých předměstích a ghettech jak za oceánem, tak na ostrově Velká
Británie.
Zde se v Glasgow v ghettu Little Ireland
narodil jeden z organizátorů právě této události James Connolly, který
přestože nemohl kvůli svému třídnímu původu absolvovat vyšší vzdělání,
dokázal se samovzdělat v irské historii. Connolly vždy považoval věc
irské nezávislosti za integrální součást vítězství socialismu, přičemž
podotkl v roce 1897: „Pokud odstraníte Anglickou armádu a vyvěsíte
zelenou vlajku nad Dublinským hradem, ale vaše zřízení nebude
socialistickou republikou, vaše snažení přijde vniveč. Anglie vám stále
povládne – skrze své kapitalisty, skrze své velkostatkáře, skrze své
finančníky.“
Samotné irské hnutí za národní
osvobození bylo vždy spojeno s třídním bojem dělnické třídy jako např.
v událostech roku 1913 během generální stávky pod vedením odborového
vůdce Jima Larkina, která ochromila celý Dublin. Irští revoluční
socialisté jako jedni z mála odmítali ve jménu britského monarchy a
impéria umírat v zákopové válce proti jiným proletářům v řadách armád
Německého císařství či Osmanské říše. Výrazný socialistický vliv můžeme
spatřovat ve Vyhlášení Irské republiky, které mimo suverenitu a právo
národa na sebeurčení deklarovalo právo Irské republiky na celkové a
úplné vlastnictví majetku na území ostrova od zahraničního kapitálu a
snahu o rovné postavení a rozvoj celého irského obyvatelstva.
Samotné povstání mělo svojí ráznou akcí
vliv i na socialistické revolucionáře po celé Evropě. V. I. Lenin ji
jako hrdinný čin a výbuch, který zatřásl britským imperialismem, hájil
před jinými, kteří považovali tento čin jen jako jakýsi neomalený pokus
o puč. RSFSR byla taktéž první zemí, která Irskou republiku (fungující
jako podzemní, guerillová vládu během války s Brity) v roce 1918 uznala.
Dělnický vliv v boji o nezávislost se objevil i v pozdějším období
v tzv. Limerickém sovětu, kdy se dělníci postavili zradě části irských
politických představitelů vůči britské vládě v rámci tzv. Anglo-irské
smlouvy, která dávala Irsku postavení pouze dominia a jež rozdělila
ostrov vedví a vytvořila území Severního Irska, kde zůstala část
katolického obyvatelstva pod trvalou nadvládou protestantů. Část členů
Irské republikánské armády se během 30. let účastnila Interbrigád na
straně Republiky právě v jednotce pojmenované po Jamesovi Connollym.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen