O komunistické skromnosti

V říjnovém, ještě předvolebním „Dialogu“ jsem se pozastavil nad tím, jak jsou současní majitelé KSČM u vytržení z rostoucích preferencí před blížícími se volbami, a připomněl slova soudruha Gottwalda varující před zpychnutím ve stranických funkcích. Je smutné, že se naznačené obavy do značné míry vyplnily. První kolo těchto voleb bylo opravdu ve znamení nebývalého úspěchu KSČM, i když absolutně volby vyhrála ČSSD. Hlavní podíl na tomto volebním úspěchu však měla katastrofální politika vládnoucích stran a dosud čisté ruce KSČM. Jak ale ukázal další vývoj, šlo o úspěch stojící na velmi vratkých základech. Bafuňáři z KSČM po prvém kole nesmírně zpychli, nafoukli se a bez skrupulí se s mlaskáním začali hrnout ke korytům, a zejména v televizi bezostyšně vykřikovat, jaké že funkce si kde nárokují. Ignorovali tak skutečnost, že vítězem byli fakticky jiní, kteří jim pak zákonitě za tuto neskromnost do značné míry zatnuli v krajích tipec. Horší je však to, že si této buranské neomalenosti povšimli bezpartajní voliči, kteří jim to obratem spočítali v následném druhém kole senátních voleb tak, že KSČM, nade všechnu pochybnost, dopadla ústy na tvrdou zem. Získaný politický kredit tak byl neúnosně, obratem prohospodařen. A jaký by měl být základ úspěchu komunistické strany? Principiálně třídní politika stojící pevně na ověřených marxisticko-leninských základech, se kterou by se proletariát 21. století mohl jednoznačně ztotožnit, neboť by mu ukázala jedině možnou alternativu cesty této potenciálně revoluční třídy kapitalistické společnosti. A to i s využitím úspěchů z etapy socialistického Československa, kterou KSČM odmítá a všemožně očerňuje. Na tyto úspěchy je tak nejen možné, ale přímo nutné navázat. V této politice však nemá neskromnost a pýcha sebemenší místo. Nejde samozřejmě ani o opakování starých hesel poplatných době svého vzniku, jak nám kdosi stále podsouvá, ale o trpělivé vysvětlování podstaty věci a podporu vzniku a upevňování třídního uvědomění tak, aby ji pochopil a přijal za svou právě onen proletariát 21. století. Rozhodně ale není možné cokoli komunistického stavět na právě demonstrované pýše projevené touhou po korytech, a to i za cenu spolupráce s třídním nepřítelem, byť dle honosně nazvaného programu „Socialismus v 21. století.“ O tomto nekomunistickém programu nemá normální volič zatím tušení, stejně tak, jako si příliš neuvědomuje, že současná politika KSČM je prakticky totožná s politikou ČSSD. Obě tyto závažné chyby jsou však v jen trochu delším časovém horizontu schopny odsunout KSČM na nevolitelnou pozici, a o to právě našim třídním nepřátelům jde. Karel Košťál, Dialog č. 290, listopad 2012 Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.