Nabízené možnosti - poznámka k demokratizaci kultury

V současné době se velmi často skloňuje slovo „kultura“. Účelově, aby si neschopní politici, kteří byli na toto oddělení, kde prý „není už co zkazit“, dělali reklamu jako náplast na poslední debakly. Šťastnou shodou okolností jsem měl možnost často navštěvovat varšavský filmový festival „Sputnik nad Polskem“, výběr aktuální i starší ruské a sovětské filmové produkce. Výběr nejvyšších kvalit. Měl jsem možnost vidět opravdová umělecká dílo od legendárního Křižníku Potěmkin přes Jeřábi táhnou (Velká cena MFF v Cannes) až po drastický film Jdi a dívej se. Měl jsem také možnost porovnat přístup ke kultuře. Některý z filmů byl navštěvován více, některý méně. Logicky – umělecky a obsahově náročná kinematografie má při deficitu estetické výchovy nižší oblibu, nejedná se o masovou záležitost. Viděl jsem desítku vysoce hodnotných filmů, které svým lidským i uměleckým odkazem a výrazem posunují diváka dál než dnešní primitivní komerční produkce. Sál nepotřeboval být plný, někdy bylo návštěvníků třeba jen 10. Ale bylo zde to, co my neznáme – možnost zhlédnout kvalitní film BYLA. Jsme často u slova demokracie, aniž by byl znám jeho obsah. Ale co pojem demokratizace kultury? Dostupnost kultury všem, tedy nejen elitářským pozérům nebo snobům z maloměsta. A dostupnost kultury na nejvyšší úrovni. V tom cítím deficit. Ale jak jej má řešit místní kulturní komise, která svým složením budí rozpaky? V tomto nejsem optimista. Stejně si však myslím, že i občan menšího města má právo poznat Felliniho nebo Chytilovou a nejen konzumovat exkrementy komerční produkce. Nejsem však nijak optimistický ani v reálnosti představy, že byli členové kulturních komisí nějak hodnotněji kulturou, třeba díly zmíněných režisérů, dotčeni. Martin Peč