Prostějovský Husův sbor agitačním střediskem

To, co se dělo v prostějovském Husově sboru, který na čas přestal být chrámovým prostorem, ale stal se agitačním střediskem pravice, mě dostatečně přesvědčilo o tom, že se křesťanské hodnoty vytratily na prvním místě z církevních hodnostářů a že pod fetišem slova „demokracie“ tito papaláši nehájí žádnou vládu lidu, což je její definice, ale vládu zparchantělé pravice, která teopodnikatelům pořádným žvancem v podobě církevních restitucí ucpala nenasytný bachor. Co hůř – i vizuelně je to dokazatelné. Prostějovský pravicový kaplan Katz nějak pozapomněl, že zatímco věšel tibetské fáborky a „oživoval“ demokracii, z jedné strany mlčel k bezpráví u nás i ve světě a na straně druhé nám jemu podobní z našich kapes zcizili 140 miliard Kč. Nedá mi to, když už se celá nepříliš navštívená akce děla pod sochou Ježíše Krista, nevzpomenout si na scénu, kdy Kristus vypráskal penězoměnce z chrámu. Teď by tomu bylo také třeba. Co považuji za ironické, když se církevní hodnostáři ohánějí demokracií, zatímco historicky vzato byla církev sama strůjcem kolosálního bezpráví a ve 20. století pilířem řady diktátorských zřízení. Fašistickou Itálii, Chorvatsko nebo carskou teroristickou diktaturu nevyjímaje. Pokud tedy mluvíme o demokracii, bavme se o skutečné šířce svobod, o možnostech sociálních práv, možnostech vlastního i společenského rozvoje a o reálné míře uplatnění její definice – totiž „vlády lidu“, nikoliv o tom, jak výsledky voleb vyhovují nebo nevyhovují břichatým kněžím, kteří tuto společnost využívají jen jako dojnou krávu. Martin Peč