Vnitropolitická a ekonomická situace Ruska

Přidáno v sobotu 14. 7. 2012 Předseda Komunistické strany Ruské federace (KS RF) G. A. Zjuganov se ve svém referátu na 13. plénu ÚV KS RF 30. 6. 2012 zaměřil na zvyšování kvality všech stupňů vedení strany a zejména základních organizací. V úvodu svého vystoupení provedl i rozbor stávající situace v Rusku. Na jaře letošního roku jsem měl v „Klubu historiků“ přednášku o současné situaci v Rusku. Z diskuse vyplynulo, že mnozí komunisté vůbec nechápou význam vlivu KS RF na Mezinárodní komunistické a dělnické hnutí i na aktivitu progresivních sil a hnutí ve světě a pod vlivem buržoazní propagandy obdivují současné vedení Ruska v čele s Putinem. Považoval jsem proto za nezbytné část vystoupení předsedy Zjuganova přeložit. Karel Kluz Zjuganov ve svém vystoupení uvedl: Události posledních měsíců zřetelně ujasnily rozestavení sil v Rusku. Již v nejbližší době může nová vlna globální krize uvést do pohybu široké lidové masy. Vliv KS RF na průběh událostí bude záviset na schopnostech všech stranických struktur rozvinutých na prostorách celé země. Bez účinné práce nižších organizačních stupňů a základních organizací nebude možné realizovat získání politické moci ve prospěch lidových mas. Další zostření krize Již čtvrtým rokem je hlavním světovým tématem globální ekonomická krize. Je naprosto jasné, že krize neskončila ani v Evropě a USA a tím méně v Rusku, kde se prohlubuje nejen v oblasti financí, ale i průmyslové výroby. Znepokojivé jevy se stále více dotýkají i zemí, kterých se hospodářský propad nedotknul v letech 2008 – 2010. Předpovídá se dokonce možnost zániku Eurozóny a burzovního kótování ropy. Při takovém vývoji situace se všechny diskuse na vládní úrovni o technologické modernizaci Ruska mění s konečnou platností v mlácení prázdné slámy. Skutečnost, že v zemi vládne krajně složitá situace potvrzují i představitelé ruské Centrální banky, kteří opakovaně zdůrazňují přetrvávající stagnaci v bankovním sektoru, projevující se v absenci růstu úvěrování. V posledních měsících bylo možné sledovat snižování kurzu ruské měny a zpomalování růstu průmyslové výroby. Všechny tyto jevy jsou úzce propojeny. Pouze za první 4 měsíce letošního roku činil únik kapitálu z Ruska 42 miliard USD. Částku je potřeba přičíst k 330 miliardám, které unikly v letech 2008 – 2012. O možnostech zrychlení úniku kapitálu hovoří mnozí ruští i zahraniční experti. Důsledkem je oslabení kurzu Rublu k USD. Za této situace nemá smysl hovořit o ekonomickém růstu. Ruskou ekonomiku by již nezachránil ani růst cen ropy a zemního plynu, poněvadž již současné energetické tarify podstatně oslabují zničený průmysl i zemědělství. Situace je však nyní ještě horší. Ceny ropy se ve světě snižují a tím se snižuje i možnost naplňování státního rozpočtu. Pokusy ruské vlády o sebechválu svých úspěchů v boji s krizí, které porovnávají s růstem evropských problémů mohou vyvolat pouze hořký úsměv. Země nyní žije pouze z prodeje energetických surovin – hlavně do Evropy. Proto i nejmenší pokles ekonomiky v Eurozóně negativně ovlivňuje ruskou ekonomiku. Krizové otřesy v Eurozóně jsou den ode dne častější. Jedním z příznaků rostoucí krize je zvyšující se nezaměstnanost, která poprvé za dvacet let dosahuje v průměru 11%. Nyní hledá v Evropě práci 17 milionů lidí. Ve Španělsku je bez zaměstnání každý čtvrtý práceschopný občan a každý druhý mladý člověk. Rychlým tempem se zvyšuje nezaměstnanost i v Německu. Mezinárodní organizace práce ILO uvádí, že stav světové ekonomiky nedovolí v nejbližším období vyřešit deficit pracovních míst a zabezpečit práci pro 80 milionů pracujících, kteří budou v nejbližším období propuštěni. Zvláště se vyhrocuje nezaměstnanost mládeže. V letošním roce překoná ve všech státech světa, kromě JV Asie úroveň roku 2008. Situace na trhu práce je umocněna prohlubováním dluhové krize a problémy v evropském bankovním systému. Nedávno guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi zdůraznil, že ECB není schopna zaplnit vlastními silami ekonomické vakuum a zachránit Eurozónu před rozpadem. Ještě nedávno bylo vystoupení Řecka z EU zakázaným tématem. Nyní je posuzováno otevřeně, naprosto oficiálně. Nikdo nepředpokládá, že by nová pravicová vláda, jejímž jediným cílem je připravit řecké pracující o všechny sociální vymoženosti, by bez přijetí drastických persekučních opatření mohla směrnice MMF, ECB a Světové banky splnit. Francie předpokládá, že v případě vystoupení Řecka z EU přijde o 50 miliard eur. Celá EU by měla údajně přijít asi o bilion eur. Hodnota Drachmy by byla 4x nižší než v roce 2000, kdy Řecko vstupovalo do EU. To však jen velmi přibližně vyjadřuje ztráty řecké ekonomiky za 12 let přebývání v Eurozóně. Při tom je velmi zvláštní, že známý americký ekonom Nouriel Roubini tvrdí: po návratu k Drachmě může Řecko obnovit svou konkurenceschopnost a ekonomika se vrátí k růstu. EU a hlavně státy, které Řecku diktují svou ekonomickou politiku, zejména Německo a Francie se obávají, že po tomto kroku by následovaly další státy, kterým pobyt v Eurozóně nepřinesl očekávané výhody. Současně s tím se slabými články staly i předlužené Španělsko a Portugalsko. V Itálii únik financí ze země dosáhl 1000 miliard eur – 10% HDP. Rekord za celé období, kdy jsou vedeny finanční statistiky. Zranitelnost ruské ekonomiky vyplývá přímo z toho, že zpomalení tempa rozvoje světové ekonomiky, vyvolané globální krizí ovlivňuje snižování cen ropy, zemního plynu, kovů a dalších. Červen započal poklesem ceny barelu ropy ze 126 na 90 USD. Negativní evropsky scénář rozvoje zřejmě dále záporně ovlivní již probíhající ruskou recesi, nezaměstnanost a devalvaci Rublu. Pokud odchod Řecka z Eurozóny získá neřízený charakter, může to vést až ke snížení poptávky na ropu o 2 miliony barelů denně a ceny až na 60 USD za barel. Tím se zvýší nutně i kurz USD. Bude následovat pokles investic do Ruska. Spádu ekonomiky se nepodaří vyhnout. Nyní deficit federálního rozpočtu činí 2,5 % HDP, příští rok převýší 5 %, což donutí vládu snižovat výdajovou stránku rozpočtu a využívat celý rezervní fond, který vlastnil donedávna 3 biliony Rublů. I podnikatelský sektor se setká s velkými problémy. Pokles zisku vyvolá nezaměstnanost a povede k dalšímu snížení spotřebitelské poptávky. Druhý scénář – postupný odchod Řecka z Eurozóny rovněž nepřinese Rusku nic dobrého. Již ve stávající situaci došlo k poklesu ceny ropy, snížení hodnoty ruských akcií na burzách a oslabení kurzu Rublu. Dluhové problémy a evropská recese ovlivňují celou světovou ekonomiku. Problémy mají takový rozsah, že dokonce i současná lokomotiva světové ekonomiky ČLR, musela snížit prognózu rozvoje vlastní ekonomiky na tento rok. Předpokládaný růst má dosáhnout 7,5 %, což vyvolalo mezi investory poplach. Při tom čínské vedení potřebuje, aby k zabezpečení zaměstnanosti růst představoval nejméně 8 %. Tendence vývoje současné světové ekonomiky potvrzují růst krizových faktorů. Novinky z valutových a fondových trhů dále zvyšují panické nálady. Ropa zlevňuje, slábne euro. Pravděpodobnost nového krachu je velmi vysoká. MMF a Světová banka vydávají temnější předpovědi, než tomu bylo za posledních 50 let. Hodnota Rublu se snižuje nejen k USD, ale i k euru. Vše co se nyní ve světě děje je zaměřeno proti Rusku, násilně zasazenému do amerického spekulativního soukolí. Politika oligarchů Globalisté se úporně snaží vyřešit vyhraněné problémy soudobého světa podle starých receptů reakčních sil. Po krveprolitích v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a Libyi se připravují k intervenci do Sýrie. Pokračují ve zvyšování hysterie kolem Íránu. V těchto podmínkách má boj komunistů proti výstavbě základny NATO v Uljanovsku mimořádný význam. Nyní získal kromě patriotického i charakter internacionální. Vycházejíce vstříc globalistům, ruské vládnoucí kruhy se nespokojují pouze s tím, že systematicky nahrávají NATO. Země je zatahována do WTO. K takovému kroku není připravena. Podmínky pro vstup jsou pro Rusko naprosto nevýhodné. WTO tak získává možnost sehrát v ruské ekonomice stejnou úlohu, jakou NATO realizuje prostřednictvím vojenských intervencí. Systém WTO nereguluje pouze toky zboží, ale hlavně pohyb kapitálu, služeb, informací a technologií, současně s tím zajišťuje i mezinárodní arbitráž. Vstupem do WTO se Rusko zbavuje posledních nástrojů ochrany svých strategických odvětví včetně regulace a kontroly valut. Tento postup je zhoubný zejména nyní, kdy se blíží nová vlna globální krize. Vstupem do WTO se ruská vláda zříká podpory domácích výrobců a to v době, kdy je svět ovládán bojem o trhy, vliv na finanční toky a přístup ke zdrojům surovin. Nyní bude vláda povinně snižovat subvencování ruských společností, nesmí zvyšovat exportní a importní cla, zavádět kvóty, certifikační systémy a realizovat ani hygienickou a zdravotní kontrolu dovážených potravin. Další nenapravitelný úder bude zasazen ruským vědecko-technickým podnikům, strojírenství a zemědělství. Státní funkcionáři hovoří o přístupu k moderním technologiím. To je podvod. Technologické zaostávání všech států, které vstoupily do WTO se jen prohlubuje. Hovoří se o bezprecedentních ústupcích pro Rusko po vstupu do WTO, což je rovněž podvod. Ruští vyjednavači o vstupu do WTO souhlasili dokonce s vyrovnáváním vnitřních a vnějších cen na energie a vzdali se státní podpory leteckého a kosmického průmyslu, jako základu vysoce technologické produkce. Již v nejbližších třech letech od vstupu do WTO mohou celkové ztráty ruského agrárního komplexu a zpracovatelského průmyslu dosáhnout 80 – 100 miliard USD. Vladislav Žukovský a další ekonomové varují, že Rusko obdrželo jízdenku na potápějící se Titanik. Nyní bude jeho úloha surovinového přívěsku Západu zabezpečena v celém rozsahu. Poté, jak oligarchie prodá globálním bankám a monopolům státní podíly ve velkých ropných, infrastrukturních a finančních korporacích, ztratí Západ možnost zabavit aktiva státních funkcionářů. Otázka nelegitimní privatizace devadesátých let bude uzavřena. O to se postarají samotné nadnárodní společnosti, aby obhájily své vlastní zájmy. To jsou důvody, proč stávající moc opakovaně obhajuje svoji bezvýchodnou orientaci, své působení proti zdravé logice. Vládní funkcionáři mají vlastní logiku. Ve službách domácí i světové oligarchie rozprodávají národní vlastnictví. Bezprostředně po své inauguraci podepsal Putin výnos „O dlouhodobé státní ekonomické politice“, který obsahuje příkaz: V roce 2016 ukončit státní podíl v podnicích mimo surovinový sektor. Do 1.11.2012 má vláda ukončit práci na programu privatizace na roky 2014 – 2016. Prezident vydal úkol generálnímu řediteli „Ruské technologie“ Sergeji Čemezovi připravit v nejkratším období seznam podniků, které budou ještě letos nabídnuty k prodeji. Vláda je k takovému kroku již rozhodnuta a to bez ohledu a konjunkturu trhu. Bylo prohlášeno, že k privatizaci je již připraveno 5 holdingů, které mají vztah k obranyschopnosti země: „Vrtulníky Ruska“, Ruská elektronika“, „Optické systémy a technologie“, „Letecké přístroje“ a „Radioelektronické technologie“. Třídní zájmy ruské buržoazie je cítit za každým jejím rozhodnutím. Výsledkem je ohromující neschopnost vládnoucích kruhů objektivně a čestně posuzovat situaci v Rusku. Ještě jako předseda vlády uvedl Putin 11. 4. 2012 ve Státní dumě k demografické situaci, že dochází ke zvyšování počtu obyvatelstva. Veřejně opovrhnul údaji posledního sčítání lidu z října 2010, při kterém bylo zjištěno, že v zemi žije méně než 143 milionů občanů. Od posledního sčítání v roce 2002 se počet snížil o 2 miliony 300 tisíc. Počet Rusů se snížil o 5 milionů. Vyplývá z toho že snižování počtu Rusů je nahrazováno rostoucím přílivem imigrantů. Vláda ignoruje i otázku stárnutí obyvatelstva. V roce 2002 činil průměrný věk 37,7 let, v roce 2010 - 39 let. Za stejné období se počet manželství snížil z 34 na 33 miliony. Trvale se snižuje počet nově narozených dětí. V. V. Putin a D. A. Medveděv Při tom Putin pateticky uvedl: „Nedovolili jsme, aby krize negativně ovlivnila pozitivní demografické tendence… V roce 2012 bude v Rusku celkem 15 milionových měst.“ Ale i malé dítě pochopí, že se počty městského obyvatelstva zvyšují na úkor stěhování z venkovských oblastí. Vláda není znepokojena vymíráním Pskovské, Novgorodské, Vologdské, Kostromské a dalších, vysloveně ruskojazyčných oblastí. Centrální Rusko ztrácí své původní obyvatelstvo, které se stěhuje do velkých měst. Výsledky sčítání lidu 2010 otevírají před námi tragický obraz likvidace Ruska. Za pouhých 8 let zmizelo z mapy přes 8 tisíc vesnic. Ve 36 tisících vesnic žije méně než 10 lidí a lze je považovat již nyní za vymřelé. Celkový počet vesnic v Rusku činí 134 tisíc. Třetina z nich je odsouzena k zániku. Přání kamuflovat pravdu čiší z každého hodnocení oligarchické moci. Zejména třídní logika jejího chování, podpořena kádrovou nedostatečností umožnila starým ministrům – liberálům přesun do nové vlády Medveděva a do prezidentské administrativy. Nová vláda zvýraznila svou liberální barvu. Pan Serdjukov zůstal dokonce ministrem obrany a může pokračovat v likvidaci zbytků bojeschopnosti ruské armády. Plačtivé důsledky reforem školství potvrdil i systém mezinárodního testování PISA, zkoumající výsledky matematiky, přírodních věd a čtení. Podle výsledků se celkový objem znalostí ruských žáků a schopnost jejich použití trvale snižuje. V roce 2007 Rusko zaujímalo ve světě 27 místo a v roce 2009 to bylo 41 místo. Rusko přestalo být první zemí na světě ve sféře čtenářů a je nyní až 43. Na prvních místech jsou ČLR, Jižní Korea a Finsko. S cílem ovlivnit pozitivně tento vývoj se komunisté v Dumě pokusili prosadit den 6.6. (narození Puškina) „Dnem ruského jazyka“. Vládnoucí strana Jednotné Rusko se však postavila proti. Medveděv pochopil delikátnost situace a rozhodl vyhlásit „Den ruského jazyka“ prezidentským dekretem. Vláda však nepředložila žádný program opatření k oslavám tohoto všeruského svátku. Oslavy, které uskutečnili komunisté v Moskvě, Vladikavkaze a jiných městech potvrdily obrovský potenciál takového svátku. Jsme přesvědčení, že oslava „Dne ruského jazyka“ se musí stát součástí nové kulturně – vzdělávací politiky. A právě KS RF navrhla politiku, umožňující vyvést národ z krize a to nejen ekonomické, ale i duchovní. Nevýhodné podmínky vyvolávají útěk mládeže z Ruska. Podle průzkumů veřejného mínění by si přála emigrovat z Ruska třetina obyvatel velkých měst. Za poslední 3 roky se vystěhoval 1 300 000 občanů. Z toho bylo 40 % vysoce kvalifikovaných odborníků, jejichž znalosti a schopnosti nebyly v Rusku využívány. Mnoho vzdělané mládeže se snaží opustit vlast ihned po ukončení vysoké školy. Nyní mládež neodjíždí pouze na Západ a do Izraele, ale i do ČLR a zemí Jihovýchodní Asie. Ruská vládá předstírá, že se jí tento problém netýká. Připravenost komunistů Finančně – ekonomická krize přerůstá v krizi sociálně politickou. Panství finančního imperialismu vyvolává rostoucí odpor v mnoha státech světa. Zvyšování sociálního napětí nejen že aktivizuje opoziční strany, ale vyvolává vznik organizací lidí a nových občanských iniciativ. Jednou z nich se stalo hnutí „Okupuj Wall Street“, které našlo následovníky v celém světě. Je samozřejmé, že zejména v první etapě se do takových hnutí zapojí nejrůznější aktivisté. Boj o vliv na hnutí vedou všechny politické síly. Rozvoj hnutí je závislý na vymezení a třídním vědomí účastníků. Nakonec se jejich aktivisté buď spojí s komunisty anebo se stanou nástrojem v rukou jednotlivých skupin buržoazie. Vzniká otázka, proč je možný druhý scénář, jestliže hnutí vznikají na základě odmítání kapitalismu? Je to proto, že nejrůznější oddíly buržoazie vždy pospíchají s využíváním tektonických posunů ve společnosti nikoli k jeho změně, ale k přerozdělování vlivu uvnitř své třídy. Proto i v minulé zimě a na jaře se do čela protestních hnutí v Rusku postavili lidé typu Kasjanova a Němcova, kteří vždy podporovali vznik a rozvoj současného ruského systému. Poté, co byli zbaveni koryt, postavili se proti Putinově moci. Pro komunisty z toho vyplývají dva úkoly. Za prvé: aktivně pracovat v jakémkoli masovém hnutí, orientovat ho na obranu základních zájmů lidu. Chránit dané hnutí před manipulacemi ze strany skupin buržoazie, které se je budou snažit ovládnout ve svůj prospěch. Za druhé: Stanovit charakter své účasti v masovém hnutí, metod práce v hnutí a celkový vztah strany k němu, který bude záviset na tendencích jeho rozvoje. Nenechat se zatáhnout do činnosti hnutí, pokud získá reakční charakter. V centru naší činnosti byla vždy obrana sociálně–ekonomických zájmů občanů. S tímto cílem vznikl i „Všeruský štáb protestních aktivit“. Nyní se na jeho aktivitách podílí 37 společenských organizací, včetně leninského Komsomolu; Hnutí na podporu armády, obranného průmyslu a vojenské vědy; Svaz sovětských důstojníků; Všeruský svaz žen; oborové svazy odborů a další organizace. V prosinci 2011 byla v Rusku zahájena nová etapa protestního hnutí. 2. 12. 2011, v předvečer parlamentních voleb, provedla KS RF akci pod heslem „Nedáme si ukrást naše hlasy“. Tato linie boje pokračovala na komunistických akcích 5. a 20. – 21.12. Akce probíhaly po celém Rusku a KS RF se na nich veřejně vyslovila proti falšování výsledků voleb. Když se 10. a 24. prosince 2011 v Moskvě a Petrohradu liberálové prohlásili za hlavní bojovníky v boji za zrušení výsledků voleb do parlamentu, přebíralo iniciativu stranické vedení na místech. Tak jsme zabránili „oranžovým silám“ převzít iniciativu v ovlivňování obyvatelstva. 20. a 21. ledna jsme vyšli do ulic měst pod heslem „Za důstojný život! Za čestné volby! Zjuganov – náš prezident!“ 23.2.2012 jsme demonstrovali za obranu ruské armády. 5. – 7.března jsme demonstrovali proti falšování výsledků prezidentských voleb. 7.dubna jsme zorganizovali celoruskou akci pod hesly: „Rusko potřebuje změny“ a „NATO pryč z Ruska“. 1. a 9. května se uskutečnily masové demonstrace, věnované Mezinárodnímu dni pracujících a Dni vítězství sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce. Přestože společenský tlak na vládu nezískal trvale rostoucí charakter, vytvářely se objektivní i subjektivní podmínky pro další růst protestní aktivity občanů. Zostřování ekonomických a sociálních problémů a snižování životní úrovně se odrážejí v dalším růstu protestních aktivit obyvatelstva. V Rusku se hromadí výbušný materiál, který může ovlivnit průběh jeho dalšího vývoje. Současná politická moc se přes takové vyhlídky nepřipravuje na společenský dialog o cestách k překonání krize. Pokračuje v působení ze silových pozic. Zvyšuje pokuty za nedodržování pořádku při protestních akcích. V násilí a podvodech však není možné pokračovat do nekonečna. Situace se může vyvíjet neobyčejně rychle. Protestní hnutí se mohou stát masovými v libovolném okamžiku. Připravit se na tuto skutečnost je povinností KS RF. Všechny stupně řízení strany k tomu musí být připraveny. V souladu se stávající situací musí komunisté zajistit růst našeho vlivu ve společnosti, podpořit růst protestního hnutí podle našeho programem národních zájmů. To vyžaduje chápaní celé řady problémů v agitaci a propagandě, v organizační a kádrové práci. Velmi důležitá je realizace opatření, která zajistí zvyšování počtů členů strany a zapojí do našeho boje mládež. Přeložil Karel Kluz