Dalibor Špidla: Konečníková variace na vnitropolitickou situaci

Přidáno v úterý 17. 7. 2012 Neobvyklá je recyclovanost vlády, o níž můžeme v souladu s Vojtěchem Filipem prohlásit, že „tato vláda nemá legitimitu“. Toliko k legitimitě vlády a rozsahu možné shody s panem Filipem. Po zajímavých výběrových rošádách v sedmi rezortech jede vláda dál a drtí neoliberálním parním strojem veškeré historické sociální výdobytky. Pojďme si zrekapitulovat tu Nečasovu chloubu. Na životním prostředí byl korupčník Drobil nahrazen jiným korupčníkem Chalupou. S Johnem a VV si zadnici vytíraly ostatní koaliční strany, než John pochopil, a nechal se vyštípat z vnitra. Jeho spolubojovnice Karolína Peake je ale jiné kafe. Ta bleskurychle pojmula technologii moci a nasadila si brouka do hlavy (není jisté, zda to byl brouk a zda to bylo do hlavy), že s ní si nikdo přece konečník vytírat nebude, a že lepší je ho raději olizovat koaličním partnerům. Na takovýchto základech staví platforma LIDEM. Název vymyslel sprostý cynik, nebo v tom snad měla prsty i paní Parkanová, známá to lízatelka tlustých střev USA? Ta má svých starostí o udržení koryta dost. Veškerou energii nyní převádí ne do štítů, ale do zubů a nehtů. Někomu by se zdálo úsměvné, jakým způsobem pan Kocourek vysvětloval zbohatnutí své matky. Ovšem, forma, kterou Kocourek (ne)vysvětloval finanční machinace, byla tragikomická. Šokující byl spíše onen obsah, kterým nám tento systém dal najevo, kam zřetelně ČR spěje. Malá kvanta korupce, akumulujíc se pomalu v novou kvalitu státního bankrotu. Na ministerstvu dopravy se dokonce střídalo více mužů, než v ložnici odvolaného Jiřího Pospíšila. Ti, kteří neplní zadání kmotrů a vůli bývalých kádrů KSČ, tedy členské základny ODS, jsou vyřazeni a spřátelení spoluzloději hájeni. A tady se dostáváme k jednomu z velmistrů zlodějin, muži s tváří kuřecího biskupa, Alexandru Vondrovi. Řekněme si upřímně, že s půl miliardou v kapse se to lépe táhne. O to těžší je si udržet štíhlou linii, že Sašo? Vepřoidní Alexandr Vondra, který prohlásil v dobách nejtěžšího tlaku (politického): „za mnou stojí neprostupný les a čest“, jen tak vládu neopustí. Víte jak pracné a nákladné bylo a je pěstění vlastního gravitačního pole?. O zdegenerovaném restituentovi Schwarzenbergovi se dá říct, jen to, že politika likvidace velvyslanectví v době, kdy se ekonomika propadá, je v lepším případě neschopnost, v horším pak symptom dosluhování organismu. Velice směšná je i jeho kandidatura na prezidenta. Jediným důvodem, proč Schwarzenberg kandiduje, je touha se povozit na lafetě. Možná se inspiroval dnes již instantním Havlem, vhodným k leštění příborů. Pro zachování státotvornosti by bylo nejvhodnější, kdyby Schwarzenberg šel prdět do hlíny, nejlépe bez funkce. Schwarzenberg je samozřejmě také Kalouskův marketing k ovlivňování volebních výsledků. Vše pro koryto na financích. Wikileaks tvrdí, že Kalousek za gripeny dostal tolik, že si může dovolit být slušný člověk. Tento muž s etanolovou aurou si to jistě dovolit může, ale nic to nemění na jeho finanční strategii státního bankrotu. Odborářské plivance, to jest satisfakce chabá. Někdo by ho nazval diletantem a neumětelem. To je ovšem zásadní omyl. Z třídního hlediska je Kalouskova politická linie naprosto správná. Vše v zájmu podnikatelských měšců, aby se pro Krista pána nezvýšily minimální mzdy a daně z příjmů právnických osob. Již nyní ekonomické ukazatele hovoří o tom, že stálé snižování kupní síly obyvatelstva poškozuje stát a občany. Stát tedy nevybere dostatečně daně od kapitalistů, ale ani od spotřebitelů na nepřímých daních. Meziročně ekonomika klesla o 0,7% Je odhadováno, že za tento rok poklesne o 1,2%. Stavebnictví se propadlo za 4 roky asi o 38% a ČNB snížila úrokové sazby na 0,5%. Pan Drábek taky nezahálí a nezahálel ani jako šéf hospodářské komory. Jen vzpomeňme na jeho slova: „Minimální mzdu některé ekonomiky odmítají jako neregulérní zásah státu do tržního hospodářství.Také mnohé české firmy považují určování výše minimální mzdy jako nekorektní zásah do svých pravomocí." Drábek by rád kompenzoval vysokou míru odnímání nadhodnoty, pomocí státního sociálního zabezpečení. Zde se pozastavím. Tuto politiku na bedrech ponese stát v podobě deficitních rozpočtů. Dnes je situace nastavena takovým způsobem, že vlastně stát dotuje kapitalistům náklady na zaměstnance, kteří pobírají minimální mzdu. Dorovnává lidem to, co jim kapitalisté nezaplatí na mzdách. Ze sociálně demokratického hlediska by pouze stačilo zvýšit úroveň minimální mzdy a mzdy obecně na takovou úroveň, aby ubylo těch, kteří minimální a nízké mzdy pobírají, a jsou závislí na sociálním systému. Státu by bylo odlehčeno od části výdajů a dostalo by se mu i příjmů v podobě vyšších výběrů na pojistném, zdanění fyzických osob, ale také v podobě vyšší spotřeby a odvedení nepřímých daní. V takto vyostřené formě třídního boje jasně vidíme, kdo zadlužuje stát. Ne zaměstnanec, kterému kapitalista vyplácí minimální mzdu, za kterou by se zaměstnanec slušně uživil a byl oproštěn čerpání sociálních služeb, ale kapitalisté. V případě změny poměrů kapitalisté vyhrožují, že odejdou, budou propouštět atd. Buď je necháme, aby vytvářeli pracující chudobu, necháme je, aby neplatili daně a zadlužovali stát, nebo je sociálně demokraticky nenecháme, zvýšíme daně, mzdy a kapitalisté odejdou, či nebudeme konkurenceschopní, což je v současnosti likvidační. Jistěže existuje určitá sociálně demokratická míra vyvážení, kdy kapitalisté i při zvýšení daňové zátěže mají podmínky výhodné, ale nyní se ocitáme v krizi, kde každý špatný krok může zlikvidovat tisíce poctivých lidí a rodin. Zde je sociálně demokratické řešení velmi rizikové. V poslední době mne nejvíce rozesmála naivita a tupost hlupáků, kteří demonstrovali proti odvolání Jiřího Pospíšila. O nezávislosti justice v Pospíšilově režii můžeme pochybovat stejně, jako o nezávislosti médií. Nevím, proč je pan Pospíšil tak populární. Je možné, že jádro pudla tkví ve vysoké účasti bývalého ministra v Otázkách Václava Moravce? Hlupáci demonstrující za Pospíšila asi oceňují jeho pohotovou návštěvu Plzně, kde si zaděkanoval v rámci zahlazovací akce. Nebo snad oceňují vydržování Rampuly na vrchním státním zastupitelství? Nevím, ale včera bezvýznamní olizovali urnu Havlovi, dnes konečník ochutnávají Pospíšilovi, a jakmile zítra natáhne Schwarzenberg, tak i mezi jeho půlky se vměstnají stovky lačných pravicových i levicových jazýčků. Bezvýznamným olizovačům tělesných otvorů imponuje spíše nový občanský zákoník, který poslouží zaměstnavatelům a bankovním institucím, nemluvě o exekutorech, kterým je pan Pospíšil vzorným slouhou. Víme, že ČNB snížila úrokové sazby. Víme, že stavebnictví se stále propadá. Zde nově občanský zákoník vykoná skvělou službu. Nejenom, že existuje možná paralela s tím co odstartovaly USA, a to rozdávání úvěrů a hypoték nesolventní skupině lidí, kam spadají především mladí (finančně negramotní), ale navíc berme na zřetel, že 16letí budou nově zaměstnatelní, budou moci pracovat a brát si úvěry. Z toho vyplývá, že půjde o extrémně levnou a vydíratelnou pracovní sílu. Takový člověk nejenom, že nebude mít ukončené sekundární vzdělání, ale nemá ani praxi a žádné třídní zkušenosti. Vypadá to, že pan Pospíšil se zasadil o destrukci sociálních a brzdných mechanismů, která opět činí další bod Manifestu komunistické strany aktuálním. Nečasova vláda je recyklovaná více než plena hodně zanedbaného bezdomovce, aby bylo možno koryta udržet ve prospěch mamonu. Kapitalisté a kmotři dali příkaz: „Braňte svá koryta a za každou cenu musíte uhájit naše zájmy, abychom mohli vytěžit co nejvíce z lidských zdrojů a státního rozpočtu.“ Ani 100 000 nespokojených lidí nezabránilo kapitalistické vládě v prosazování svých fašistických reforem. To, co nás čeká, není nic jiného, než čirý fašismus, rostoucí na živné půdě třídně neuvědomělého obyvatelstva. V ČR stačí jen krůček k pinochetismu. Tam bychom také našli ekonomickou neoliberální základnu. Niterná podstata je dnes zasazena v neoliberální ekonomice nejistoty. Krize zdaleka není u konce a čas ohrožení a rozhodnutí vejde do naší země v brzké době. O KSČM Varuji KSČM, aby si nezahrávala s ohněm a nevyhýbala se práci v ulicích. Vyzývám KSČM k reálné činnosti v odborech, k burcování, aktivizaci zaměstnanců, organizaci stávek a demonstrací, neboť na třídní uvědomělosti, organizaci a jednotě závisí kvalita a budoucnost našich životů. Orientace na parlamentní (ne)úspěchy, které jsou i tak nevalné, nemá podstatný význam. Co bude KSČM dělat, jestliže se EU začne hlouběji integrovat, nevydrží, celý ten antagonistický komplex spadne a kolonizátoři budou požadovat své kolonie? Má KSČM vybudovánu strategii jak bránit zájmy nevlastníků firem? Vyzývám KSČM, aby se okamžitě oprostila od sociálně demokratických tendencí, pohrdání třídním viděním a navrátila se ke skutečné marxisticky laděné politice, vzdělávání členů, které musí být současně podmínkou členství. Případné vítězství sociálně demokratické KSČM ve volbách by znamenalo diskreditaci a znehodnověrnění celého komunistického hnutí u nás. Lidé nevolí KSČM pro žvanění o novém čtení exekučních příkazů pana Ransdorfa, ale kvůli nutnosti revoluční přeměny tohoto systému. Občané cítí, že chtějí zatočit se soukromým vlastnictvím a kapitálem, ale není tu nikdo, kdo by organizoval. Sociálně demokratická KSČM, nemá lidský ani ideový potenciál k zabránění katastrofy. V. Filip J. Dolejš Zd. Milata Nejen socdemáckým programem, ale i rezervoárem personální žumpy a přestárlostí KSČM odpuzuje nejen mládež, ale všechny lidi, kteří pochopili, že systém vedoucí ke státnímu bankrotu a nezaměstnanosti je již dávno překonán. KSČM není strana otevírání očí, ale strana třídního mlžení, což bude mít za následek horší dopady než pravicová politika. Čeho chce KSČM dosáhnout? Vždyť je prolezlá maloburžoazními živly, jen u nás v Prostějově je nasycena daňovými defraudanty typu Augustin, odpuzujícími Mádry, Hájky, Papoušky a Šmídy. Vedení KSČM zastupují korupčníci a představitelé tzv. „plážového hokeje“, do kterého se stylizuje Dolejš, nebo kamarádi dr. Bartáka a popírači teorie, jako pan Filip. Dále tu máme vysávače zdrojů strany, mezi které bychom s klidným svědomím mohli zařadit takový antikomunistický plebs, Janoucha. Těmto všem sekundují nadějní, mladí kariéristé, kteří si kariéru do vyšších pater buď patřičně prolízávají zadnicemi, anebo módním kopáním do těch, kteří by rádi v programu viděli promítnutý Manifest. Nebojí se je ještě nazvat „stalinisty“. Osobně jsem na tento termín velice háklivý z několika důvodů. Na co jsem však háklivější jsou impotentní mainstreamoví členové, kteří vám při sebemenší kritice strany neváhají doporučit cestu na ministerstvo vnitra k založení strany nové. Je možné, že převážná většina členské základny je vygumovaná? Nejen, že je to možné, ale je to i pravda. Většině členské základny Escherichia coli přelezla z jazyka přímo na mozek. Jinak si to vysvětlit ani nedokážu. Vezměme si za příklad takový stranický bidet, pana Milatu. Proč útočí pan Milata na jiné komunisty? Co vede pana Milatu k tomu, že užívá svůj jazyk jako toaletní papír? Nebo je snad pan Milata hrdý gerontofil? Grázlové, lháři, kariéristé a komolitelé teorie, to vše zastřešuje název KSČM. Promile solidních členů KSČM snad se mnou bude souhlasit, že takový stav je nejen neudržitelný, ale i bezzubý. Bojím se, že strana plíživě přechází v pozice třídního nepřítele, který svojí perestrojkovou pasivitou a kariérismem zaviní, že náš národ vejde bosou nohou do stejné situace, v jaké se nyní nalézá Řecko, ale časem také Itálie, Španělsko a další. Strana měla dlouhou dobu na to, aby ukázala co v ní je. Zatím KSČM nepředvedla a nepředvádí zhola nic. Jediné, co straně nemůžeme vytknout, je velký komparzní potenciál členské základny pro budoucí natáčení dalších veleúspěšných filmů jako je Resident Evil či Noc oživlých mrtvol. O sociálně demokratickém řešení víme, že nefunguje, a neoliberální nechceme.