Martin Garbus k průlomovému přísežnému prohlášení pro Gerarda Hernándeze

20. srpna vyplnil právník Martin Garbus u Federálního okresního soudu v Miami průlomové přísežné prohlášení pro Gerarda Hernándeze, jednoho z obžalované Kubánské pětice. Garbus, renomovaný obhájce First Amendment (1. dodatek původní Ústavy Spojených států, součást Listiny práv; pozn. překl.) a občanských práv, se přidal k týmu právních obhájců Pětice v dubnu 2012. Přísežné prohlášení podporuje Gerardovo odvolání habeas corpus a snaží se zvrátit jeho protiprávní rozsudek, založený na rozsáhlém zneužití úřední moci vládou, s jejími mnohamilionovými platbami miamským novinářům v době obžaloby Pětice. Nebude-li soudkyně Joan Lenardová souhlasit s Gerardovým odvoláním ke zrušení rozsudku, přísežné prohlášení vyzývá soudní dvůr, aby nařídil zpřístupnění a zaručil ústní slyšení. Cílem zpřístupnění je plné odhalení vládní nezákonné a tajné operace. Fakta o vládních platbách „nezávislým“ novinářům bylo poprvé odhaleno v článku deníku Miami Herald 8. září 2006. Dvaaosmdesátistránkové přísežné prohlášení (zpřístupněné veřejnosti v pondělí 20. srpna) je mimo jiné uzavřeno takto: „Každý dolar za každý článek, fotografii, rozhlasový nebo televizní pořad, jenž byl vydán na tento tajný program, porušil celistvost procesu. Proto se žalobce brání zpřístupnění. Každá osoba, která se rozhodla platit, platila, přijala finance nebo skrývala platby v tomto tajném programu, porušila celistvost procesu. Proto se žalobce brání zpřístupnění. Pětice kubánských národních hrdinů Je překvapující vidět tohoto žalobce, nakolik minimalizuje účinek tištěného i mluveného slova. Je to jako kdyby zakladatelé této vlády, amerických dějin, ústavy a Prvního dodatku nikdy neexistovali. Vrchní státní žalobce Eric Holder Jr. byl zodpovědný za tuto obžalobu, když začal. Je i teď. Movantův rozsudek by měl být zrušen. Ministerstvo spravedlnosti by mělo předložit fakta o těchto událostech presidentovi a Kongresu, abychom mohli doufat, že se toto ve Spojených státech už nikdy nestane.“ Spolu s vyplněním přísežného prohlášení uspořádal Garbus tiskovou konferenci na pondělí 20. srpna. Záznam konference bude brzy přístupný. (Článek se původně objevil 16. srpna. Záznam z tiskové konference je přístupný např. na www.freethefive.org; v češtině níže. Pozn. překl.) (překlad anglické verze článku ze serveru www.freethefive.org Vladimír Sedláček) Přepis tiskové konference z 20. 8. 2012, 11:00, o novém Přísežném prohlášení ke zpřístupnění, jež vyplnil Martin Garbus pro tým obhajoby Kubánské pětice GLORIA LA RIVA: Dobré ráno našim posluchačům. Jmenuji se Gloria La Riva. Jsem koordinátorka Národního výboru pro osvobození Kubánské pětice. Dnešní tisková konference patří pánům Garbusovi a Norrisovi. Je o přísežném prohlášení, které bude dnes podáno. Nejprve bych ráda řekla, že to bylo 8. září 2006, kdy Miami Herald uveřejnil článek Oscara Corrala, jenž uváděl, že na výplatní listině USA bylo nejméně 10 novinářů, pracujících pro rádio a TV Martí. Dnešní tisková konference přejde rovnou k panu Garbusovi a panu Norrisovi. To nebylo předtím známo, a ani poté, kdy to poskytlo základ pro odvolání Kubánské pětice, soustředěné hlavně na tento případ, skutečnost, že mnozí novináři v Miami byli placeni vládou, nebyla obhajobě známa. Odhalili jsme platby ve výši milionů dolarů těmto novinářům, a mnohé další se mají objevit. Ráda bych teď obrátila konferenci k panu Martinu Garbusovi, který se přidal k právnímu týmu Kubánské pětice v dubnu tohoto roku. Pane Garbusi? MARTIN GARBUS: Jsem tu s Billem Norrisem, který je u případu od začátku stále. Má velmi dlouhý náhled na to, co je velmi, velmi dlouhým bojem. Dokumenty, jež byly předloženy, jsou do značných detailů o způsobu, jak se americká vláda - přes rádio Martí - pokoušela proces nespravedlivě ovlivnit. V návaznosti na to, co odkryla pátrání deníků Miami Herald a New York Times, jsme rozkryli přes různé Zákony o svobodě informací (Freedom of Information Acts) i naše vlastní vyšetřování informace, jež ukazují, že ve stodevadesátičtyřdenním období procesu a za téměř dva tisíce dní v období pěti let, od 1996 do 2001, porotci i komunita, ve které žijeme, byli bombardováni dokumenty, za něž bylo zaplaceno. Autoři byli placení nějakými penězi americké vlády, a v těchle dokumentech - některé se objevily v Miami Herald, El Nuevo Herald i na dalších místech, ale také v rádiu a v TV v Miami - byly rozhovory, projevy, fotografie, slova zahrnuté penězi od americké vlády. A to byla součást plánu na ovlivnění komunity a na ovlivnění poroty, aby obrátila rozhodnutí o rozsudku proti obžalovaným. Rozsah tohoto je poprvé poskládaný v tomto dokumentu. Jak jsem řekl, je to výsledek vyčerpávajícího pátrání. Vláda krom jiného tvrdí, že tyto problémy měly být vzneseny předem, ale absolutně jasné, že předem být vzneseny nemohly, protože o nich nikdo nevěděl. Přinejmenším o nich nevěděly soudy, nevěděli o nich poradci obhajoby a vědět o nich nemohli, a výsledkem bylo, že i kdyby se soudkyně snažila odříznout porotu od vnějších vlivů, ani ona, ani nikdo jiný kromě vlády neměl představu o obrovském množství energie, peněz i času, použitých k ovlivnění téhle poroty. Svoboda v USA Ve Spojených státech vláda nesmí vyplácet peníze na to, co se nazývá domácí propaganda. Chce-li vláda zaujmout politický postoj, je naprosto oprávněna to udělat. Co udělat nemůže je, že si někoho najme, americkým posluchačům neřekne, kdo oné osobě člověku zaplatí, ani americkým posluchačům neřekne, že že ta osoba, která vyslovuje postoj, vyslovuje postoj vlády. To je porušení zákona, a existuje celá řada případů, které se tímto konkrétním porušením zabývají. Teď přichází další otázka, vláda říká „dobře, nemůžete dokázat, že je porota všemi těmihle sdělovacími prostředky ovlivněná“. A odpovědí je, že to je vláda, kdo je vinen přečinem, a má povinnost dokázat, že porota ovlivněná nebyla, což je nemožný úkol. Zdá se mi, že tohle je případ, teď, když máme všechny informace pohromadě, který by měl být rychle vyřešený. Gerardo Hernandez v tomoto okamžiku strávil ve vězení 13 let a 11 měsíců; v září to bude 14 let. Ostatní obžalovaní také strávili vyjímečné množství času ve vězení, někdy v samotce, někdy ne v samotce. A my jsme přesvědčeni, že podle všech informací, jež předložíme soudu, by rozsudky měly být zvráceny. Vykonávám právo slušnou řádku let; nikdy jsem neviděl případ, kde máte tolik vládního vlivu, pokoušejícího se dostat porotu k dosažení rozsudku, kde je vláda v případu zároveň žalobcem. Další vládní agentury, v tomhle případě především rádio Martí, pomáhaly, aby vláda dosáhla tohoto rozsudku. Co tenhle dokument obsahuje, do té míry, že o tom víme, to spadá do vložených peněz. Máme stvrzenky, máme rozpočty rádia Martí. Víme o tom, že se rádio Martí v podstatě přestěhovalo do Miami v roce 1996, což je když došlo k sestřelení a k najímání různého personálu, a ten personál byl zavázán k odsuzování. A to, co dokument obsahuje, šlo na přípravu lidí, které najalo rádio Martí. Dokument mluví o vládních akcích přes rádio Martí, a v podstatě to zpackala, v tom, že najímala lidi a dovolila jim psát propagandistické lži k dispozici vládě. Celá myšlenka, že proces byl vedený ve stejnou dobu, je neslýchaná: v amerických dějinách neexistuje případ, kdy americká vláda vlastně dává peníze do okolního prostředí, aby ovlivnila porotu. PETER ROMAN, MĚSTSKÁ UNIVERSITA: 'hoj. Jak se tohle liší od návrhu na ústní argumenty, které jste předložil v červnu, a dostal jste nějakou odpověď na ten návrh k ústní argumentaci? A druhá otázka je: zmiňoval jste rádio Martí, ale tehdy předtím jste zmínil také the Miami Herald. Soustředil jste se na rádio Martí, nebo ti samí novináři píšou pro Miami Herald a El Nuevo Herald? MARTIN GARBUS: Pokud jde o vaši první otázku, o tomhle dokumentu. Ano, předtím jsme vypsali návrh a vláda potom odpověděla. A tohle je rakce na něj. Tohle by podle všeho měl být poslední dokument, vyplněný k použití habeas corpus, alespoň v tomhle okamžiku, poslední dokumenty, které vypíšeme. Pokud jde o to, na koho jsme zaměření, jsme zaměření na vládní peníze, ať šly kamkoli. Takže vládní peníze šly do Miami Heraldu, šly do El Nuevo Heraldu, šly do rádia Martí … a také pravděpodobně šly do dalších sítí, dalším novinářům. Pátrání Miami Heraldu, pokud vím, odvedlo velký kus vyšetřování. Celé pátrání Oscara Corrala a pátracího novinářského týmu, jenž s ním pracoval, otištěno nebylo, bylo sestřiháno a zatím je celé neznáme, ještě neznáme všechny detaily jeho pátrání, takže může také odhalit další lidi. PETER ROMAN: Koho máte na mysli? MARTIN GARBUS: Novináře, který napsal článek v Miami Heraldu. PETER ROMAN: OK, dobře, děkuji. Jak se jmenuje? MARTIN GARBUS: Oscar Corral. Vedl vyšetřování a měl tým investigativních novinářů. WALTER LIPPMANN, CUBA NEWS: 'hoj. Četl jsem celý dokument, a je to strašlivé množství nálezů. Všímal jsem si, sleduji tyhle záležitosti pozorně, a chci vědět: Co se stalo s Oscarem Corralem? Protože potom, co napsal tenhle článek, z Miami Heraldu zmizel. Víte, co se s ním stalo? MARTIN GARBUS: Nevím, co se s ním stalo, snažili jsme se ho najít a neuspěli jsme, takže opravdu nevím. Vím, že o rok později vyšel článek v Sun-Sentinel, který se díval na jeho život. Byl to rozhovor s ním, a v tom rozhovoru hovořil o tom, co se s ním dělo po článku v Miami Herald, a mluvil o tom, že se bojí o bezpečí své rodiny. Mluvil o nutnosti se odstěhovat a jít na místo, které bude jinde než jeho domov, aby pátral, a potom mluvil o obviněních, vznesených proti němu. Popisoval otřesnou, otřesnou zkušenost. WALTER LIPPMANN: Vzpomínám si na to, děkuji. MARTIN GARBUS: Fakt? A já jsem od té doby neviděl nic. WALTER LIPPMANN: Fakt, zdá se, že byl odstraněn z novinařiny následkem toho, co tam napsal. MARTIN GARBUS: Dobrá, já nevím, zda byl odstraněn nebo odešel dobrovolně, protože myslím, že to cítil, možná cítil, jak já to vidím, že nebyl tolik podporován, jak mohl být. WALDO, PRENSA LATINA: Pane Garbusi, děkuji vám za tuto příležitost. Chci znát, prosím, ovoce těchto přísežných prohlášení a co od toho očekáváte, když zvážíme, že vláda předchozí případ odmítla nebo odložila. MARTIN GARBUS: Myslím, že tyhle dokumenty, které jsme vyplnili, mají mnohem víc informací a mnohem víc podrobností o tom, kdo byli ti placení novináři, co psali, i proč to, co psali, bylo nepřístojné. Zachází mnohem hlouběji do faktů, protože jsme měli víc času to rozvést. A zachází to mnohem hlouběji do zákona, opět proto, že jsme měli čas to rozvést. Takže myslím, že to zabírá celý spor, neřekl bych, že to je jen jiný krok stranou, dělá jej to úplně jiným. Jinými slovy, nárok je, je tu zahrnuto množství materiálu, množství peněz, množství materiálu a mnoho lidí. Dosud nebyly na jednom místě předloženy žádné dokumenty, které by toho spojily tolik, kolik je možno. Jsem si jistý, že kdybychom měli víc času, dokázali bychom přidat víc jmen. Přichází čas, kdy bude muset být pátrání zastaveno a musíte předstoupit před soud. Soud může udělat spoustu věcí: Soud může nařídit slyšení založené na informacích, které jsme nacházeli. Nebo může soud rozhodnout - na základě listin, které má před sebou - buď by rozsudky měly být anulovány, nebo by postup k anulování rozsudků měl být odepřen. V zásadě jsou tyhle tři možnosti. Je mým přesvědčením, a já myslím, že i přesvědčením ostatních, že tu je dost informací, že nebude-li vyžadováno anulování nebo zvrácení rozsudku, přinejmenším dojde k dalšímu vyšetřování. Co říkáme hodně otevřeně, co řekneme hodně otevřeně ke všem těmhle dokumentům, je, že uznáváme, že všechny informace nemáme. Během let od roku 2006, kdy tyhle příběhy poprvé vyšly v Miami Heraldu, v New York Times, uznáváme, že existuje mnohem víc informací, a jsou různá místa, která vláda zatarasila nejen nám, ale zatarasila je badatelům, kongresmanům, aby nezjistili, kam všude šly všechny tyhle fondy rádia Martí. Teď Úřad pro zodpovědnost vlády (Government Accountability Office; nezávislá mimostranická agentura, pracující pro Kongres; pozn.překl.) každým rokem, ne každým rokem, ale po mnoho let vydává zprávu o rádiu Martí, a zprávy jsou dost rozsáhlé. Kdybyste si ty zprávy prošli, nenajdete jedinou zmínku o nějakých fondech, které jsou soukromým novinářům, kteří pracovali na místech jako Miami Herald nebo televize CBS. Je pozoruhodné dostat tyhle informace, které jsou úmyslně skrývány, takže se vyhnuly nejen tomuhle případu, ale i kongresovému a zasvěcenému pátrání. Bill Norris je zpátky a možná něco řekne. BILL NORRIS: … Chci k tomu, co řekl pan Garbus, dodat, bod, který já vnímám jako významný, a to, že tým obhajoby nevěděl absolutně nic o tom, že se tohle dělo, a určitě nevěděl nic o rozsáhlém všudypřítomném pronikání novinářů, placených rádiem Martí, do mediálního prostředí v Miami. A následkem toho, že jsme tohle nevěděli, jsme nedokázali udělat nic, co by naše klienty před tím ochránilo, když neexistovalo něco, co bychom byli bývali schopni udělat. A nikdy jsme nedokázali vynést případ na povrch, kde by jej soud byl schopen vzít v úvahu. Samozřejmě zatímco jednotliví žalobci o tom možná věděli, možná ne, vláda coby veličina o tom s určitostí věděla, protože to byla vláda, kdo těmto novinářům platil. Tahle informace nebyla nikdy předložena k rukám soudu, soud za těch podmínek dělal co mohl, aby izoloval porotu, již jsme měli, od tohohle druhu vlivu zvenčí, ale soud nemohl samozřejmě udělat nic, aby ji ochránil před vlivem, o němž nic nevěděl. Myslím, že to je jeden z kritických dosahů toho, co pan Garbus připravil, a to, co předloží, nás všechny dostane do pozornosti soudu. ED NEWMAN, RADIO HAVANA CUBA: Víme, že soudkyně v Miami, Joan Lenardová, si toto odvolání prohlédne. Co by se stalo, bude-li další proces, kdyby odmítla vzít k nálezu tenhle dvaaosmdesátistránkový dokument v úvahu? Půjdete o odvolacímu procesu, k odvolacímu soudu, nebo nakonec k Nejvyššímu soudu USA, co se stane, nebude-li vyslyšen v Miami? BILL NORRIS: Ano, tahle otázka je přímočará, ale jde do širšího procesu. Tahle záležitost je před soudem o tom, co se nazývá „vedlejší zpráva“ nebo petice za sepsání habeas corpus, a listiny, které pan Garbus předkládá, jsou součástí podrobení se soudu. Takže soud musí, coby počáteční věc, rozhodnout, co soudkyně zváží při tvorbě rozhodnutí. Otázka toho, co si vybere, že zváží nebo nezváží, není zpočátku odvolatelná. Když učiní rozhodnutí, potom se lze v záležitosti odvolat k Odvolacímu soudu 11. okrsku v Atlantě, pokud ona odmítne vzít v úvahu věci, které pan Garbus předložil, nebo když odmítne povolit dodatečný nález. Ale víte, že prahovou otázkou je to, co ona zváží, a to je etapa, v níž jsme teď. TRACY EATON, NOVINÁŘ NA VOLNÉ NOZE: 'hoj, rád bych věděl, máte-li nějaký důkaz, že existovala tajná dohoda mezi takovými agenturami jako rádio Martí a týmem obžaloby? Jinými slovy, můžete blíže spojit obžalobu s mediálními agenturami, zodpovědnými za případ domácí propagandy zde popsaný? Děkuji. MARTIN GARBUS: Myslím, že není žádný přímý důkaz, o němž víme v tomto okamžiku, mezi lidmi, kteří pracovali jako novináři a tým žalobců. To by bylo předmětem pátrání. A my jme v našich dokumentech žádali o možnost vidět, zda existoval nějaký druh kontaktu, jež by existoval mezi vládou, rádiem Martí a týmem žalobců, pokud vůbec existoval. Byl tu nový soubor směrnic, vydaný vrchním státním žalobcem Ericem Holderem mladším v dubnu 2010, kde mluví o odpovědnosti vládních žalobců za ukrývání informací. Tahle směrnice byla vydána poté, co vládu kritizoval za některá z jejích selhání obžaloby senátor Ted Stevens z Aljašky, i jiní, a hovoří o potřebě vlády být přichystaná, přichystaná, když se mluví o vztazích mezi agenturami, předpokládejme, že mezi rádiem Martí a obžalobou, a také po vládě požaduje, aby promluvila o vzájemných vztazích mezi ní a státem a místními agenturami, vzhledem ke skutečnosti, že stát a místní agentury a federální vláda v minulosti spolupracovaly na obžalobách a případech. Otázkou je jaký druh spolupráce, pokud vůbec nějaký, tu byl? Mohlo to být tak, že lidé z Martí mluvili se státem a s místními agenturami a potom předali tuto informaci v té či oné formě vládě; mohlo to být tak, že federální vláda, žalobce, dostali informaci, o níž ani nevěděli, že přišla z rádia Martí a od ostatních placených novinářů. Takže otázka, jakou jste položil, je dobrá otázka, je to otázka, na niž nemáme všechny odpovědi; je to otázka, na niž, jak říkáme, máme nárok odpovědi mít. TOYA MILENO, LIBERATION NEWS: Děkuji. Moje otázka je na pana Norrise. Zastupujete Ramóna Laban~ina. Jak zasáhne apelační dokument Gerarda Hernándeze jeho případ a ostatní z Kubánské pětice? Děkuji. BILL NORRIS: To je přesné, zastupuji Ramóna Laban~ina. Odpykává si rozsudek na 30 let. Jak zmínil pan Garbus ve svých úvodních poznámkách, odpykal si teď 14 z těch třiceti let, takže mu 16 let zbývá. A vznesl tento problém ve svých počátečních dokumentech, a ten problém je ohromně významný k prostředí, v jakém byl odsouzen. Všeobecný postoj, jenž byl obecně podporován vládní operací rádia Martí, a platby jednotlivým novinářům, kteří tehdy opakovali jejich komentáře v tištěných sdělovacích prostředcích i v rozhlasu a televizi, vytvořil atmosféru, jež byla absolutně neslučitelná s naším konceptem nařízené spravedlnosti a poctivého předkládání důkazů, jež vedly k rozsudku. Jinými slovy, veškeré veřejné mínění a atmosféra byly zamořeny a Laban~inovi se nedostalo spravedlivého procesu. Takže ho to velice zajímá, má hodně velký důvod se těšit na plný přetřes těchhle problémů. WALTER LIPPMANN, CUBA NEWS: Mám otázku: Jaký je z minulosti, máte-li něco, základ k porovnání? Jaké jsou dřívější zkušenosti ve vznášení otázek o náporu podjatosti sdělovacích prostředků na výsledky případů v právním systému? Tohle je mimořádná situace. Děkuji. MARTIN GARBUS: No, myslím, že Bill Norris nebo já bychom mohli zajít daleko do odkazů k tomuhle, ale myslím, že významnou věcí je, že neexistuje žádný základ ve sbírce zákonů, jenž by se zabýval zasahováním vlády tímhle způsobem do sdělovacích prostředků v případě, že to je obžaloba. Je hodně, hodně případů, které se zabývalí publicitou v případech a jak může publicita ohrozit porotu. Máte návrhy na změnu místa procesu, máte celou paletu věcí. Ale tohle je zcela jiné než jakýkoli případ zaznamenaný dějinami amerického práva, a je to jiné ne proto, že Bill nebo já říkáme, že to je jiné, ale je to jiné proto, že jednoduše nemáte případ, kde byste viděli tolik vládní angažovanosti ve snaze ovlivnit porotu. Je to, jak říkáme my právníci, „sui generis“ (svého druhu; pozn.překl.): samo o sobě. Takže se nemusíte dostat do dlouhých a zdlouhavých právních výtahů o tom, „co udělal Nejvyšší soud v tomto případě publicity nebo v případě změny místa (konání procesu)?“ Tohle je zcela jiné, není to situace změny místa, je to situace, jaká se v podstatě vypořádává s nezákonným pokusem vlády se snažit a ovlivnit porotu. Teď má vláda všechna práva, jak jsem řekl předtím, směrovat propagandistickou mašinérii za moře, Hlas Ameriky či co ještě. Nemá žádné právo vzít propagandistickou mašinérii a obrátit ji k obyvatelům Miami, když běží proces. Propagandistická mašinérie byla údajně vybudovaná kvůli zahraniční politice, pro národní bezpečnost. Celistvost domácího amerického soudního procesu nelze ničit žádným druhem propagandistické mašinérie. A neexistují případy, které by se tím zabývaly, protože to je tak jasné a nepopiratelné a nezpochybnitelné. Jakmile přijmete fakta z tohoto případu, to, co se stane, v podstatě tvrzení, na němž pracujeme, je založeno na faktech. Jakmile přijmete fakt, že množství novinářů, plno peněz, spousta času, bylo spotřebováno na bombardování poroty určitou verzí faktů o případu a určitou verzí kubánsko-amerických vztahů a dějin studené války; jakmile se podíváte na všechny tyhle odlišné, různorodé prvky vetkané do dokumentů, jež vycházejí, jak proces pokračuje, jež vycházejí právě když porota hodnotí proces - potom tu ještě nic takového nebylo. A načasování článků, které vycházely, když vycházely řekněme v období procesu, je pozoruhosné. V den, kdy porota hodnotí proces, tu je článek od někoho, kdo je placeným novinářem, který říká, že Castrovvým agentům, a to i těm obžalovaným v tomto případu, byly dodávány drogy. Teď zdroj článku v podstatě neexistuje, ten je založený na pseudonymech, odkazuje na bezejmenné lidi, a vychází v den, kdy porota hodnotí proces. Takže otázka je: Kdy byl článek napsaný, proč byl napsaný, podle čeho byl napsaný, a je to jasný pokus ovlivnit porotu? To teď můžete udělat se stovkami a stovkami článků. Udělali jsme to s některými z nich, a to je to, co jsme předložili soudu. To je konec mé odpovědi. GLORIA LA RIVA: Ráda bych tohle okomentovala. Jmenuji se Gloria La Riva. A podle toho, co řekl pan Garbus, přísežné prohlášení obsahuje podrobnosti z mnoha z těchto článků, i nové nálezy od doby, co bylo před několika měsíci předloženo, v současných prohlášeních a návrzích ostatních obhájců a ostatních z Kubánské pětice. A tady je jeden příklad, který je vskutku ohromující, který je nový, a právě proto doufáme ve značné šíření ve sdělovacích prostředcích a na veřejných fórech a protestech ve světě, dokonce mimo soudní síň, k odhalení vládní operace v Miami. A jeden příklad, který je v prohlášení, podrobně, ten Luise Aguilara Leóna, kterého jsme neznali ani my, ani soud, ani obhajoba, který byl na výplatní listině rádia Martí mnoho let, od samého počátku, od roku 1985. Luis Aguilar León byl redaktorem redakční stránky El Nuevo Heraldu ve stejné době, kdy dostával vládní peníze. Pětice kubánských národních hrdinů A přesto platby pro něho nejsou evidovány v žádném z dokumentů, které nám vláda dala, což je skutečně chabé, nebo ve federální databázi, která je dostupná, která ukazuje, kdo všechno dostával peníze od vlády. A ještě byl dlouhodobým zaměstnancem rádia Martí. Teď jaká byla dohoda v Miami? In Miami, jako editor redakční stránky El Nuevo Heraldu. Měsíc před sestřelením Bratří k záchraně, v lednu (1996) se objeví článek, jenž objevuje, a to je v dokumentu, který jste dnes dostali, článek objevuje oznámení, že vláda formuje komisi čtyř prominentních novinářů, aby přezkoumali „bezúhonnost“ rádia Martí, pokud jde o stížnosti na zaujatost. A to byl leden 1996. Komisi tvořili proslulý šéfredaktor Washington Postu Ben Bradlee, ředitel školy novinářství Kolumbijské university, bývalý ředitel domácích zpráv NBC, a čtvrtým byl Luis Aguilar Leon. A ten je ve sdělovacích prostředcích popisován jako editor redakční stránky El Nuevo Heraldu. Ale veřejnosti neřekli, že pracoval také pro rádio Martí, v době, kdy se měla zkoumat jeho bezúhonnost. Potom, o měsíc později, tři dny po sestřelení letadel Bratří k záchraně, což je obvinění, falešné obvinění, za které dnes Gerardo Hernandez pyká doživotím. To, co říkal redakční sloupek, který se oblevil v Miami, parafrázuji, ale ten dokument je v přísežném prohlášení, a tenhle muž v něm říká „Chci, abych měl tři ozbrojené stíhačky, abych hrozil Kubáncům, a chci, abych mohl střílet na lidi, kteří jsou na Varaderu, jak by prchali po písku.“ To je otevřená výzva k násilí, k terorismu. A tohle je muž, který byl popisován jako nezávislý novinář. Byl na výplatní listině od roku 1985. Právě proto obhajoba, pan Garbus a právníci požadují nález a plné odhalení vládní operace v Miami. Pro Národní výbor za osvobození Kubánské pětice i pro stovky organizací po celém světě, které vytrvale usilují o osvobození Pětice v politických a veřejných sférách, ve spojení s právním bojem, my vidíme přísežná prohlášení a celý problém placených novinářů v Miami jako kritické, v odhalování světu, organizacím lidských práv, a zvlášť lidem ve Spojených státech, toto naprosté zneužití a porušení práv pěti mužů, kteří bojovali s terorismem a snažili se chránit lidské životy. MARTIN GARBUS: Děkuji, děkuji, že jste tak skvěle zakončila. Velice vám děkuji. 23. srpna 2012 Přepis provedl Brad Jones Překlad (kvůli autentičnosti neupravený) anglické verze přepisu, zveřejněné na www.freethefive.org, Vladimír Sedláček, Český výbor za osvobození Pětice