Mladý komunista vzkazuje vládě

V posledních dnech již probíhají rozsáhlé přípravy na přejmenování pražského letiště Ruzyně na letiště Václava Havla. Dělníci již nápis letiště Václava Havla umístili na hlavní budovu letiště. Tento krok je zásadním vítězstvím vytvoření kultu osobnosti jednomu z největších lhářů a zločinců v dějinách Českých zemí, Václavu Havlovi. Po nastolení tak silného a ještě k tomu nezaslouženého kultu osobnosti by vláda České republiky neměla vůbec poukazovat na údajně vůbec nezasloužený kult osobnosti J. V. Stalina v Sovětském svazu či Kim Ir-sena v severní Koreji. Zmínění představitelé komunistického hnutí totiž byli služebníky pracujících tříd, na rozdíl od opilce Havla, který byl agentem CIA a sluhou buržoazie a sudetských Němců. Dnes se po Havlovi pojmenovává letiště, brzy to mohou být i školy, ulice, parky a kdovíco. Naivní člověk by si myslel, že bude současnou společností zločinec a vlastizrádce zavrhnut. Ale tento režim uměle tvoří ze zločinců hrdiny a z hrdinů dělá zločince. Zatímco jméno národního hrdiny a antifašisty Julia Fučíka se stává zapomenutým, jméno kolaborantského synka Havla se stalo posvátným. Čím si to ale vlastizrádce Havel zasloužil? Tím, že snad do naší země vrátil „svobodu a demokracii“, když mnoho pracujících nemá peníze na potraviny, zdravotnictví a na základní lidské potřeby? Havel si vybudování kultu osobnosti zasloužil tím, že pomohl k pádu socialismu v Československu, pomohl k restauraci kapitalismu, k fašizaci společnosti a k falzifikaci dějin. Havlovo jméno je spojeno se vším negativním, co přinesla sametová kontrarevoluce a následný vývoj v zničené Československé a později jen České buržoazní republice. Nemyslím si však, že by po Havlovi nemohlo být nic pojmenováno. Proto nyní vzkazuji protilidové a asociální vládě České republiky své návrhy toho, co by mělo nést Havlovo jméno. Navrhuji vládě České republiky, aby po Václavu Havlovi pojmenovala všechny své bombardéry, které plánuje posílat na bombardování civilního obyvatelstva do zemí napadených americkým imperialismem. Ať tyto bombardéry, které ukončí mnoho lidských životů, včetně nevinných dětí, podobně jako v roce 1999 při bombardování Bělehradu, nesou Havlovo jméno. Vždyť přece „obhájce lidských práv“ Havel s bombardováním Bělehradu souhlasil a dokonce tuto bestiální operaci tituloval jako humanitární. Mrtvé děti, pláč jejich matek, utrpení a bolest civilního obyvatelstva asi Havel považoval za obhajobu lidských práv. A právě proto navrhuji vládě, aby byly bombardéry pojmenovány po Havlovi. Navrhuji vládě, ať jsou po Václavu Havlovi pojmenovány všechny mosty, pod kterými hledá svůj nový domov několik tisíc českých bezdomovců. Ať tyto mosty nesou jméno po člověku, který napomohl ukončit existenci socialistického režimu a jeho účinnému řešení bytové otázky . Tím vyhnal Havlův restaurovaný kapitalismus tisíce lidí na ulici, učinil z nich bezdomovce, kterým jsou odepřeny základní lidská práva. Proto by zmíněné mosty, které se staly jedinou střechou pro mnoho českých bezdomovců, měly nést Havlovo jméno. Navrhuji vládě, aby již zmínění bezdomovci, pracující a rodiny s dětmi pohybující se na hranici chudoby a nezaměstnaní, byli nazýváni jako děti „velkéto tatíčka“ Václava Havla. Všichni bezdomovci a nezaměstnaní jsou Havlovými dětmi. Havlovo jméno je spojeno s katastrofální bytovou politikou, se zostuzením 3,5 milionů bytů postavených za socialismu a se zrušením řady československých fabrik a podniků, které propustily mnoho pracujících dělníků, tvořících fronty na pracovních úřadech. To, že statisíce lidí nemají zajištěna ani ta nejzákladnější lidská práva, jako je právo na práci či právo na bydlení, je vina Václava Havla a dalších buržoazních politiků, kteří se chopili po sametové kontrarevoluci moci v Československu. Proto by měla vládá ČR oficiálně všechny sociálně slabé, které jsem zmínil, nazvat Havlovými dětmi. Co všechno by se dalo ještě pojmenovat po Václavu Havlovi? Možná i hřbitovy, kde je pohřbeno nesčetně lidí, kteří spáchali sebevraždu z finančních důvodů, z důvodů exekuce či ztráty práce a bydlení. Po Václavu Havlovi by také mohli být pojmenováni vrazi a zločinci – havlovci, které Havel tolik obhajoval a které při své amnestii na přelomu 80. a 90. let pustil na svobodu. Proto Havel nikdy nemohl smýt ze svých rukou krev zavražděných a znásilněných dětí, které se staly obětí vrahů, propuštěných právě díky Havlově amnestii. Vláda by měla zvážit, co po Havlovi pojmenovat, ale rozhodně nevidím důvod, proč po něm pojmenovat letiště. Snad jen ty bombardéry, o kterých jsem se zmínil. Když jsme chtěli pojmenovat letiště po alkoholikovi, mohlo nést rovnou jméno Miroslava Kalouska. A pokud mělo být pojmenováno po komediantovi, tak si myslím, že bych našel mezi herci mnoho lepších kandidátů než právě Havla. I po Vlastovi Burianovi bych to letiště pojmenoval spíše než po Havlovi. Ten komika alespoň dělal. Havel ze sebe šaška dělat nemusel, on jím byl. A abych nezapomněl na vdovu po Havlovi, na jeho ženu, Dagmar Havlovou. Ta se měla ihned po smrti svého manžela schovat někam do ústranní a vylézt až potom, co vysvětlí svým antikomunistickým kamarádům, proč podepsala za socialismu Antichartu. Doufám, že si vláda České republiky vezme tento text k srdci a brzy budou již bezdomovci hledat svůj nový domov pod Havlovými mosty a po Afghánistánu už budou létat Havlovy bombardéry. To, že hlavní letiště ČR ponese Havlovo jméno, osobně považuji za katastrofu největšího kalibru. Je to ostuda celé české politické scény, že „šaška korunuje na krále“. Stydím se za letiště Václava Havla, stydím se za vládu ČR, stydím se i za KSČM, protože většina poslanců této strany držela pietu za Havla. O úctě k mrtvému by měla vláda raději mlčet. Sama zesnulému Kim Čong-ilovi, který zemřel pouhý den po Havlovi, žádnou úctu neprojevila. Když vláda ČR neprojevila úctu severokorejskému hrdinovi, proč bychom my měli projevovat úctu vlastizrádci a jedné z nejodpornějších postav našich dějin? Petr Kračmar