O prezidentské volbě

Na začátku roku 2013 čeká Českou republiku volba nového prezidenta, poprvé ve své historii přímou volbou. Počet možných kandidátů se neustále zvětšuje, ale KSČM svého kandidáta stále nepředstavila. Otázka zní: Proč? To je funkce prezidenta tak nepotřebnou, že na ni KSČM nikoho nenavrhla a nevybrala? Mnozí argumentují, že by to stranu stálo mnoho peněz a ty by s případným nezvolením přišly v niveč. Musí ale být prezidentská kampaň nutně drahá? Měla KSČM vždy drahé kampaně? Komunistická strana, pro kterou (a obecně pro všechny pokrokové síly v historii) buržoazní volby nejsou rovnoprávné, jelikož nemá podporu finančního ani výrobního kapitálu, musí tudíž financovat kampaň z kapes svých členů. I přesto zvítězil např. v Latinské Americe Salvador Allende v Chile a o 30 let později Hugo Chávez ve Venezuele a Evo Moráles v Bolívii. První byl svržen fašistickým pučem dřív, než se mu podařilo osvobodit Chile z nadvlády bělohlavého orla, druzí dva přes mediální útoky, domácí i zahraniční, dále vítězí a daří se jim poprvé v historii svých zemí plnit přání i původního indiánského obyvatelstva, těch, jimž před staletími sebrali Španělé půdu a vehnali je do otrocké práce. Proč tedy KSČM, strana s 55 000 členy, podle posledních voleb do buržoazního parlamentu s 11,5% podpory, podle údajně přesných a pravdivých výzkumů „sociologického šetření“ s podporou dosahující 1/5 populace, nenasadí svého vlastního kandidáta? Neměl by šanci? Proč? Protože by byl pod útokem či blokádou médií? Ale to jsou komunisté od roku 1989 permanentně. Společný kandidát levice? A to je jako kdo? Jiří Dienstbier? Zástupce ČSSD, jejíž vedení se posunuje čím dál víc doprava? Nebo snad Miloš Zeman, kterého nám doporučuje naprosto nekriticky Štěpánova KSČ? Ten samý Miloš Zeman, který je stejnou součástí té stejné skupiny, která tu je už od listopadového převratu. Stejný Miloš Zeman, který nás dostal do imperialistického svazku NATO (samozřejmě vyjednáno už v samotném Listopadu 1989 velikým neomylným vůdcem Havlem), stejný který schvaloval bombardování Bělehradu, stejný islamofob, který obhajoval útok proti Iráku a byl schopen srovnat Jásira Arafata, předsedu OOP s fašistickou zrůdou Hitlerem či obhajovat vysílení Palestinců z rodné Palestiny. Skutečně správný levicový kandidát. A kdo zaručí, že pokud „levicový kandidát“ Zeman se po zvolení bude chovat nějak levicově či spíše prolidově? V USA byl v roce 2009 zvolen Barack Obama. Mnozí američtí i evropští levicoví intelektuálové si mysleli, jak konečně tento nový Gándhí zastaví americkou imperialistickou politiku (např. Oliver Stone nebo i Michael Moore). Opak se stal pravdou. Obama s Nobelovou cenou míru je v čele režimu, který používá v sobě podřízených zemích jako je Jemen či Pákistán tzv. drony, což jsou bezpilotně řízené letouny, které z výšky ničí odpůrce (u nás jsou tyto útoky nepublikované, v USA proti jejich používání protestuje i bývalý prezident Jimmy Carter), přičemž zabíjejí, stejně jako jiné formy státního terorismu, ženy, děti a ničí domovy. Ten stejný Obama vedl spolu se Sarkozym hlavní kampaň k likvidaci nepohodlného Kaddáfího a získání libyjské ropy, ten stejný Obama se pokouší o likvidaci režimu v Sýrii a připojuje se k vyhrožování Izraele vůči Íránu. Skutečný pokrok a „change“ (změna) oproti Bushovi. Kandidát Demokratické strany, ač formálně levicovější, nikdy USA k žádnému podstatnému pokroku neposunul. Střídání republikánů (v jejichž řadách figuruje i popírač holocaustu a člen bývalé nacistické strany v USA) a demokratů je pro režim kapitalismu v USA naprosto nutný. Udržuje v lidech pocit a jakousi falešnou naději, že se s příštím prezidentem přijde něco lepšího. To spolu s taktikou tzv. mrkvičky, kdy před pracujícími je držena pomyslná mrkev symbolizují „každý se může stát milionářem“, je drží v klidu a apatii. Stejné je to v případě Francie a nedávného zvolení F. Hollanda, který porazil nenáviděného Sarkozyho. Ten také měl v programu požadavky definovatelné jako socialistické, ale došlo k nim? Nikoliv, francouzská zahraniční politika je stejná jako za Sarkozyho, Hollande jako první z představitelů imperialistických velmocí je připraven uznat vládu teroristů a páté kolony v Sýrii. Skutečně socialista, přesně stejného chování jako ti sociální demokraté, kteří místo boje proti válce, kde umíraly miliony synů dělnické třídy, ji ve jménu tehdy „všeobecně uznávaného“ hesla „války na obranu vlasti“ bránili. Rozdíl mezi Francií a Českou republikou je v tom, že ve Francii byl už pro účely eurovoleb vytvořen Front Gauche (Levicová fronta), která je tvořena mimo jiné Francouzskou komunistickou stranou (PCF), která do té doby byla v poločase rozpadu, rozežraná eurokomunismem, také tzv. demokratickými socialisty a Dělnickou komunistickou stranou Francie (PCOF) s hodžistickou antirevizionistickou orientací. Toto seskupení nevolilo žádná hesla jako „Zeman na hrad “ či lezení do zadnice kandidátů sociální demokracie (starých uražených předsedů se stranami kultu osobnosti ani nových závislých na vedení ČSSD), ale nasadilo europoslance Jaen Luc Malenchona, který se hlásí k odkazu Pařížské komuny či v kampani prosazoval sepsání nové ústavy 6. republiky(současná Francie je 5. republika). Tento politik získal ve volbách přes 11%, což je oproti předchozím výsledkům PCF (rozuměno v posledních 30 letech eurokomunismu), kdy měl kandidát kolem 1-2%, relativně dobrý výsledek. Zvláště vzhledem k tomu, že Hollande zvolil relativně levicovou rétoriku, kterou ale samozřejmě nemíní plnit. Přestože bylo jasné, že zástupce levice nezvítězí, ukázalo se, že levice není mrtvá a nebude respektovat výběr mezi sociálimperialistou (Hollande), imperialistou s nacionalistickými rysy (Sarkozy) a fašistkou, která by nejradši obnovila stav režimu z Vichy (Marine Le-Pen). I Die Linke, která je vzorem cesty rozkladu KSČM, byla schopna proti předem zvolenému kandidátu Gauckovi postavit svého vlastního protikandidáta. Proč toho není schopna KSČM, která má pořád dvojnásobek podpory Die Linke? To už je KSČM tak mrtvá strana? Proč Komunistická strana Ruské federace dokáže postavit v každých prezidentských volbách kandidáta, a přestože je velmi nepravděpodobné (zvláště po zmanipulovaných volbách roku 1996, kdy Jelcin zvítězil rozdílem statistické chyby), že vyhraje, přesto kandiduje. To samé v případě americké PSL (Party for Socialism and Liberation – Strana za socialismus a osvobození) - http://www.youtube.com/watch?v=nxEDBWdsQlw&feature=player_embedded#! Souhlasím se s. commandantem Dr. Fidelem Castrem, když okomentoval americké volby tak, že by nejlepším prezidentem byl robot. I pro mne bude vhozený bílý lístek, pokud nebude schopna KSČM s 55 000 členy a 26 poslanci postavit vlastního kandidáta, například s. Ing. Vladimíra Remka, milejší než volba islamofobního podporovatele režimu jako je Izrael či lokaje Evropské unie a kariéristy Jana Fischera. Josef Dastan