Projev soudruha Tarika Muhiče na XXXIII. pražské teoreticko-politické konferenci „K aktuální problematice identity komunistického hnutí“

Čest práci, soudruzi a soudružky! Chtěl bych Vám všem poděkovat za účast a zejména našim zahraničním hostům, kteří přijeli mnohdy z velké dálky. Dnes jsme se zde shromáždili, nejen abychom si připomněli odkaz Velké říjnové socialistické revoluce, ale také abychom ji z dnešní perspektivy zanalyzovali, poučili se z ní a pochopili její význam pro dnešek. Nesmíme, nechceme a nemůžeme jen slepě kopírovat, obdivovat a opisovat, jak nás z toho obvinují revizionisté a reformisté a nejrůznější hledači „zlatých středních cest, jiných cest a alternativních cest“ a zkrátka všech těch cest, krom marxistických a revolučních cest. Nesmíme, nemůžeme a nechceme se předhánět v tom, kdo vyrobí více vlajek s Leninem a vykřikne víc nostalgických hesel, aniž bychom opravdu pochopili Leninovy teoretické poznatky a, co je ještě důležitější, uměli uplatnit leninské principy na dnešek. Uvědomit si význam rudého Října, kdy proletariát poprvé v historii úspěšně povstal proti buržoazii, má dnes zásadní význam z mnoha důvodů. Já bych chtěl říci dva hlavní. Za prvé proto, že se nacházíme ve stejné fázi vývoje kapitalizmu jako soudruh Lenin, a to ve fázi konečné, ve stádiu imperialismu, kdy skupina tzv. vyspělých kapitalistických států zotročila a ovládla celé kontinenty, využívajíc jejich práci pro podplácení části proletariátu a otupování jeho revolučnosti a na jejichž práci se stala závislá. Dnes můžeme pozorovat mnoho podobností mezi počátkem minulého století a dnešní dobou. Jde o podobnosti nikoliv nahodilé, nýbrž logické. Imperialismus totiž, poté co zničil socialistickou soustavu s pomocí renegátů a revizionistů uvnitř komunistického hnutí, jež mají své kořeny již v Trockém, Bucharinovi a celé antistalinské opozici 30. let, kteří však dokázali rozložit celé hnutí až po XX. sjezdu KSSS, kde N. Chruščov zahájil svoji antikomunistickou kampaň „destalinizace“, jen navázal na období před první světovou válkou a VŘSR. Dnes se podle mě jen naplno rozvinuly ony tendence, které Lenin předpovídal již ve své knize „Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu“ z roku 1916. Například ústup klasického volného trhu z doby vývoje kapitalismu, který je dnes jen uměle udržován, ve prospěch monopolů a velkých mezinárodních koncernů. Právě ty se staly v dnešní době hlavními vykonavateli kapitalistických zločinů a světovlády. Stejně jako tehdy, i dnes se jednotlivé bloky imperialistických velmocí a uskupení dostávají z důvodu svých ekonomických zájmů a pohnutek do situace hrozby vypuknutí válečného konfliktu. To nás přivádí i k podobnostem v revolučním hnutí. Dnes již většina pracujících chápe, že sociální demokracie nepředstavuje žádnou antikapitalistickou či skutečně levicovou alternativu. Ovšem tehdejší roli sociálně demokratické Druhé internacionály hrají reformistické a moderně revizionistické „komunistické“ strany. Podle mě jsou tyto strany schopny podpořit krvelačnou válku stejně tak, jako kdysi Druhá internacionála, což můžeme vidět na přístupu některých vysokých představitelů KSČM. To nás posouvá k druhému důvodu aktuálnosti VŘSR. Byla to právě principiální proletářská avantgarda, která dokázala vést pracující k vítězství. To se žádným hledačům všemožných nemarxistických cest nikdy nepovedlo. Je KSČM schopna sehrát roli takovéto avantgardy? Bohužel se domnívám, soudruzi a soudružky, že nikoliv. Protože i přesto, kolik se ve straně nachází čestných a zasloužilých komunistů, současné vedení strany je revizionistické a zrádcovské. Našim hlavním úkolem je tedy právě vytvoření silné strany leninského typu, schopné dovést revoluci do konce. Proto se musíme zbavit tupých a nemarxistických hesel a bojovat proti modernímu revizionizmu, našemu největšímu nepříteli. Pokud tak učiníme, nebojme se již, soudruzi, na cestu nám svítí pochodeň rudého Října. Dějinný a přírodní vývoj jsou na naší straně. Dějiny stvořily otrokářství, feudalismus, kapitalismus a imperialismus. A onen poslední systém zničí stejně nemilosrdně, jako všechny před ním, ve chvíli, kdy začne brzdit lidský vývoj a rozvoj pracovních sil. Jaká je naše role v tomto procesu? Domnívám se, že klíčová! Avšak proto je důležitější než kdy jindy podívat se do dějin a stejně jako Leninovi bolševici na počátku minulého století vytvořit onu revoluční avantgardu, jež uvědomí a povede proletariát. Nebojme se. Jak řekl soudruh Stalin: „Není pevnosti, kterou by bolševici nedobili!“ Děkuji.