Štěpán a Zeman

Předseda Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (ÚV KSČM) Vojtěch Filip, neschopen odpovědět v politicko-diskusním pořadu TV Prima Partie na otázku, zda-li byl zločinný minulý (před r. 89) nebo současný režim, zde uvedl některá nepravdivá a zavádějící tvrzení, netýkající se sice tentokrát přímo mladých komunistů, ale která přesto potřebují uvést na pravou míru. Jsou to fakta týkající se politických uskupení - Komunistické strany Československa (KSČ) a Strany práv občanů Zemanovci (SPOZ) a vztahu tohoto režimu (i KSČM) k nim. V Partii i ve „stranických" Haló novinách Vojtěch Filip v zásadě uvedl, kterak si vládní koalice „objednala" útok zleva v podobě KSČ s televizním konstatováním, že „ve Středočeském kraji měla KSČ asi 0,8 procenta"... O Zemanovcích se zase ani on, ani buržoazní média nezmiňují prakticky vůbec. A zatím jsou vrcholní představitelé KSČM, „kteří nekoušou", jak uvedl profesionální antikomunista, místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek, vidět v médiích úplně všude a ČSSD usilovně „přemýšlí", jak zrušit Bohumínské usnesení zakazující jí spolupráci s KSČM na celostátní úrovni. I na našich webových stránkách www.komsomol.cz se, samozřejmě ze zcela jiných pozic, marxistických, ale v některých ohledech příliš zobecňujících, objevilo, že výkon KSČ a SPOZ v krajských volbách, ke kterým přišlo ani ne 40% voličů, byl neúspěchem. S tím ovšem nemohu souhlasit. Tyto dvě strany symbioticky spojené podporou jednoho z vylhaných kandidátů na prezidenta - Miloše Zemana (s podtitulem jeho materiálů „Vždyť ho znáte"; no právě...) a také jako „radikalnější" varianty KSČM a ČSSD skutečně uspěly. Navíc k tomu musím poznamenat, že počítat při krajských volbách průměr z výsledků jednotlivých krajů je trochu matoucí (byť orientačně je to dostačující), protože v krajích je různý počet obyvatel a rozdíl mezi např. Karlovarským a Středočeským je veliký. KSČ kandidovala, pokud správně vím, ve čtyřech krajích a v Ústeckém a Moravskoslezském měla ve výsledku přes 2 procenta. A to navzdory tomu, že jinak v těchto krajích zvítězila KSČM a ČSSD (v Ústeckém kraji navíc se silnými tzv. „levicovými subjekty" – „Severočechy" a „Mostečáky"). KSČ neměla prakticky žádnou volební kampaň a vůbec o její existenci se mnoho nedozvídáme, snad kromě několika kontroverzních (s podporou tzv. „tržního socialismu") rozhovorů s předsedou strany Štěpánem v buržoazních mediích, stránek Komunisté 1921 (Krajský výbor KSČ v Ostravě pro MS kraj) a blogu člena ÚV KSČ a SMKČ Vojtěcha Mišičáka na Parlamentních listech. Když si uvědomíme, že taková Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) a její akce mají obrovský prostor v médiích (navíc posilováni takovými „dramatizacemi", které se změnily na blamáž, jako byla kauza „útoku" na Peťu z Břeclavi, který se nakonec přiznal, že si vše udělal sám…), a přesto tato neonacistická strana „uspěla" velmi podobně jako KSČ. V případě DSSS jsou tyto volby tedy, oproti KSČ, významným neúspěchem. Pokud se jednalo o útok zleva na KSČM, jak uvedl Vojtěch Filip, byl na možnosti KSČ, které jsem výše popsal, velmi zdařilý. V Opavě se díky 5%, které ve volbách obdržel senátní kandidát KSČ Škařupa, nedostal do II. kola volby senátní kandidát KSČM Opálka, kterému na II. kolo chyběla asi 2%, která by, při neúčasti kandidáta KSČ, s velkou pravděpodobností obdržel on. V Ostravě pak kandidáta KSČM Luzara zcela deklasovala kandidátka KSČ Šarišská (dříve ovšem též členka KSČM), když získala prakticky polovinu hlasů jako on, celkem téměř 7%. Je pravda, že zcela KSČ propadla v Pardubickém kraji, kde ovšem není dlouhodobě „zavedená", tak jako na severu západní části rozdělené Československé republiky a navíc, na dobře zorganizovaných předvolebních shromážděních místní vedoucí kandidátku KSČM Hanu Horskou podporoval „první československý kosmonaut" (jak byl představován na pardubických „mítincích" KSČM) Vladimír Remek, který má též na jednom ze svých propagačních materiálů, což jsou dětská puzzle, skafandr se znaky ČSSR a projektu Interkosmos. Myslím, že takto v mnohém vyjedla KSČM nostalgickou kartu KSČ. Ve volební kampani byla taktéž velmi aktivní Komise mládeže při OV KSČM v Ústí nad Orlicí, tvořená až na jedinou výjimku členy SMKČ, kteří v tomto regionu úzce spolupracují s KSČM, samozřejmě s tím, že na akcích KSČM šíří výhradně marxisticko-leninské materiály a symboly revolučního dělnického a komunistického hnutí. Ne se symboly (polo)Evropské unie a účastí na projektech, které jsou sice vytlačováním amerického imperialismu, ale imperialismem evropským... Nebo s hesly jako „KSČM hájí zájmy VŠECH!"... KSČ připravila KSČM o tak 3 - 4 zastupitele, přičemž ve Středočeském kraji, kde byl jeden z nejstrmějších nárůstů volebního výsledku KSČM, to znamenalo nezískat rozhodující mandát při konečném výsledku KSČM 19 zastupitelů, ČSSD 20 zastupitelů. Nejsem stoupencem ani KSČ, ani SPOZ, ani politiky současného vedení KSČM - znám však kvalitní lidi jak v KSČ, tak „u Zemana" - je zajímavé, že tam, kde se KSČM nejvíce účastní při rozdělování podílu na moci v komunální politice i ve velkých městech, má KSČ nejvyšší výsledky. Myslím skutečně výsledky - na severu ČR jsou tedy trojnásobné k výsledku např. Komunistické strany Slovenska, která na rozdíl od KSČ měla volební materiály, mladé komunisty na kandidátce, jedno volební období i poslance a neuspěla teď několikrát velmi těžce… Je otázka, pokud by KSČ měla 8 desítek okresních výborů a milióny na volební kampaně, jako má KSČM, kolik by ve volbách oproti odkomunizované KSČM získala. KSČM má své finanční prostředky, původní i ty návazné, z valné části od předlistopadové KSČ, kterou ovšem KSČM ve svých materiálech a ústy mnohých svých vrcholných představitelů čím dál více haní, ale volit ji chodí lidé, kteří, biti touto panskou vládou, v ní vidí jistoty reálného socialismu. Nejen že byly takto „převedeny" peníze od komunistů k sociálním demokratům s nálepkou komunistické strany, ale stejně se to stalo i s politickým odkazem historie komunistického hnutí. Jak by vypadala kampaň KSČ, kdyby měla peníze, nám napovídají právě Zemanovci, kteří zvítězili v souboji s „Paroubkovci" o lidi znechucené politikou ČSSD. SPOZ se, jako úžeji profilovaná strana, dostala do dvou krajských zastupitelstev, a to i přes volební úspěch dvou tzv. hlavních levicových stran, ČSSD a KSČM. (Rozdíl mezi oficiální levicí a pravicí je, v současném kapitalismu, systému útlaku, vykořisťování a válek, pouze v tom, že „levice" podporuje současný kapitalismus „více zastřeně" a „pravice" zcela otevřeně...) Zeman oproti Jiřímu Paroubkovi (NS-LEV 21) skutečně uspěl. Paroubek do kampaně investoval milióny a stal se nejporaženějším z poražených. Zemanovci zato mají své zastupitele ve dvou krajích a tam jsou i v radě a v koalici, ve Zlínském jsou v tzv. „levicové" koalici ČSSD s KSČM a v Pardubickém to táhnou s ČSSD a s Koalicí pro Pardubický kraj. Z toho všeho, včetně čísel obrovské volební neúčasti, je vidět, že by zde mohla působit skutečně revoluční strana, kterou suplují občanská sdružení, ale prostor pro ni je třeba získat - komunisté musí mít možnost propojovat své struktury a získávat lidi, než vytáhnou do boje. Nová revoluční strana nevznikne ani z KSČM, ani z KSČ a ovšem ani ze SPOZ - ale komunisté, zejména ti mladí, kteří nové komunistické hnutí budují z revizionistických trosek, musí dýchat a musí umět s poctivými členy těchto organizací komunikovat. Nesmíme dopustit, aby případný konec těchto organizací byl lidmi brán jako konec nositelky myšlenek vědeckého socialismu (tak jako po roce 1989, ale z toho snad v hlavách už pomalu vybředáváme), komunistické strany. Není to jen o penězích, jak svědčí Paroubkův případ. David Pazdera