Plánování dalších šesti let venezuelské Bolívarovské revoluce (5/5)

Henrique Capriles Radonski – vládní program Při čtení Caprilesova „plánu“ jsem se skutečně mnohokrát hlasitě smála. Je to opravdu neslaný nemastný slepenec klišé, opakovaných frází a prázdných jemnůstek opakovaných třemi různými způsoby velkými písmeny, aby byl zaplněn prostor – je těžké brát to vážně. Plán se jako reklama snaží oslovit nejnižší společný základ, když říká tak málo, jak jen je možné, což znamená, že takřka vůbec neobsahuje konkrétní návrhy. Caprilesův slogan pro kampaň není dost jasný, aby říkal, co se chce, kam se má dojít a jak toho dosáhnout, a jeho plán je to samé. Pokud jde o obsah, odráží rozpory mezi snahou sebrat Chávezovi úroveň podpory jeho napodobováním, předstíráním péče o chudou většinu a podporováním mnoha současných vládních iniciativ a současně snahou představit Caprilese jako alternativu k Chávezovi. Je to směsice pár bolívarovských revolučních slov jako „integrální“ nebo „začlenění“, s „podporou soukromých společností“ připojených na konec řady sdělení. Jejich obsah odhaluje dilema buržoasních politiků vždy kolísat mezi skutečně zamýšleným zastoupením bohaté buržoasní třídy a současně se ucházet o zastupování „všech“ v zemi, aby se získaly hlasy. Nejsou vůbec žádné odvolávky – jakoby to bylo politicky nezvyklé – na původce chudoby a vyloučení, plán spíš podporuje „podnikání“ jako něco, co je dostupné každému. Plán tudíž je v podstatě 18stránková napodobenina. Měla by být brána asi tak vážně jako Monsanto (Monsanto Company je nadnárodní americká společnost podnikající v agrárním sektoru, agrochemickém průmyslu a oblasti biotechnologií, farmaceutik…, pozn. V. E.) začínající na své domovské stránce „Kdyby bylo nějaké slovo, které by vysvětlovalo, co je Monsanto zač, muselo by to být farmář. Je naším cílem pomoci jim uspokojit potřeby rostoucího počtu obyvatel…“ nebo slova vlády USA „nenechat žádné dítě mimo“ politiku vzdělávání, která zvoní jako zvony, když se podíváte na slogan na Carilesově čelní obálce: „nikoho nenechat mimo“. Stojí nicméně za to rychle projít obsah plánu, abychom poznali, z jakého úhlu bere opozice svou kampaň za vítězství v nadcházejících prezidentských volbách. Plán obsahuje 9 témat: mateřská péče o děti, bydlení a s ním související prostředí, výcvik a rozvoj, zaměstnání a podnikání, zdraví a sociální bezpečnost, občanství, klid, spravedlnost a sociální ochrana. Pro mateřskou péči jsou základní dva směry v podstatě různě říkající totéž: „Zajistit optimální podmínky pro rozvoj první fáze života…“ a „přístup k vysoké jakosti mateřské péče o dítě“. Cíle obsahují: snížení míry úmrtnosti, zvýšení jakosti zajištění mateřské péče během těhotenství, včasnější zjišťování postižení, zajištění, aby celá populace měla přístup k vyrovnané stravě, uznání vazby spojené s kojením, zajistit, aby všechny těhotné ženy měly přístup k asistenční síti a přiměřené rodinné a sociální prostředí. Podobně jako ve zbytku plánu není ani zde uvedeno, jak by takových věcí mohlo nebo mělo být dosaženo, aniž by byly zvýšeny fondy určené do této oblasti, mimo „dohod se soukromým sektorem a vzdělávacími institucemi“. Část týkající se bydlení je dobře předvídatelná s cílem zlepšit přístup k bydlení, zlepšit veřejnou dopravu a posílit rizikové řízení. Část o výcviku se vztahuje na věci jako „začlenění“ a „solidarita“ se slovem „jakost“ znova a znova opakovaným, ale samozřejmě nedefinovaným. Podobně pro zdravotnictví Capriles hypoteticky plánuje „zlepšení“ veřejných nemocnic, ale neříká, co udělá s programem Bario Adentro (známým také jako "Mise uvnitř čtvrtí", jde o Bolívaroský národní sociální program zavedený současnou vládou Cháveze poskytující veřejně hrazenou zdravotní péči, včetně zubní, a sportovní vyžití pro chudé a marginalizované komunity; výstavby tisíců dvoupodlažních lékařských klinik a ordinací s odborným zdravotnickým personálem, snaha o zdravotnickou péči od kolébky po smrt, pozn. V. E.). A znovu: v oblasti „klidu“, respektive kriminality, mluví o důrazu na předcházení a rozhodném řešení, aniž by specifikoval, o čem takové řešení může být, ačkoli pokud jde o předcházení, mluví o obnově veřejného prostoru a „sociálních programech“ na ochranu před násilím v rodinách a před násilím vůči druhému pohlaví, proti těhotenství nezletilých a užívání drog. V oblasti hospodářství argumentuje Capriles, že „důvěra“ je „základní nástroj konsolidace tvořivého hospodářství pro bohatství a sociální rovnost“. Podporuje silný veřejný i silný soukromý sektor, přičemž veřejný sektor „podporuje a podněcuje soukromé iniciativy“, „ okamžité ukončení vyvlastňování a vyjednávání s těmi, kdo byli postiženi“ a končí tuto část uvedením cíle přejít „od modelu rozdělování bohatství k vytváření bohatství“ – pravděpodobně myslí přechod od hospodářství založeného na rozdílení příjmů z nafty do odvětví a oblastí, kde to je potřeba, k hospodářství založenému na množství velkých, středních a malých podniků. Bezobsažná strategie Caprilesova plánu bude pracovat jen pro menšinu venezuelského obyvatelstva. Snad třetina až polovina venezuelské veřejnosti, ač asi nedosahuje hloubky marxistického materialistického pochopení věcí, dosáhla úrovně politické diskuse, založené na dostatečných rozborech, kde nestačí jen slogany. Pro menšinu to ale je dost dobré, s mnoha lidmi stojícími si za přesvědčením, že pouhý fakt, že jeden prezident je už 13 let, znamená potřebu „změny“. Mnozí přitom neříkají, jakou změnu si představují. Co Capriles plánuje dělat, je poskytnout záludný typ dokumentačně zajišťující venezuelským soukromým a opozičním sdělovacím prostředkům schopnost zveřejňovat titulky typu: „Capriles dramaticky zvýší počet vysokých a základních škol, Capriles poskytne jakostní bydlení a Caprilesův program zahrnuje lidový blahobyt (v originále uvedeny odvolávky na články na internetu, pozn. V. E.). Tyto sdělovací prostředky současně šíří zkrucování Chávezova plánu a uvádějí věci, které v něm prostě nejsou, když například tvrdí, že „uvažuje rozmístit milici po celé zemi, což zásadně zmilitarizuje členstvo PSUV a poskytne jim zbraně, aby tak uvedl občany do strachu“ (opět citace webové adresy, kde to je uvedeno, pozn. V. E.). Snaží se ukázat, že projednávání Druhého socialistického plánu 2013 – 2019 má jiný cíl; bez ohledu na účast zdola na její konečné verzi taková debata pravděpodobně pomůže růstu povědomí o jeho obsahu a pomůže Chávezovi zajistit si vítězství v říjnu. VENEZUELANALYSIS.COM, 6. července 2012 Pearson(ová) Tamara Překlad V. E., http://www.embajada-venezuela.cz