Komunisty marxismus-leninismus učit nemusíte

Dnes již nepředpokládám, že tak zvaný český „levicový“ deník „Haló noviny“ překvapí něčím novým, co by se alespoň krůčkem přiblížilo k idejím socialismu a komunismu. Nejinak tomu bylo dne 22. srpna 2012 v článku „Ohlédnutí za 21. srpnem“. Zde se snaží jeho autor pan Milan Špás vyjádřit ke vstupu spojeneckých armád Varšavské smlouvy dne 21. srpna 1968 na území ČSSR a zmiňuje se též k padesátým letům minulého století i k samotnému „posrpnovému“ vývoji. Lze částečně souhlasit s tím, že docházelo, jak tvrdí, k „represím“, které měly charakter vylučování ze strany často spojené se ztrátou zaměstnání, profesního postavení a že se to mohlo dotknout i jejich rodin. Ano, je to pravda, ale tuto pravdu je nutné důkladně objasnit a důsledně vysvětlovat. Lze částečně souhlasit s tvrzením, že po srpnu 1968 vstupovalo do KSČ mnoho těch, kterým šlo jen o osobní kariéru. Pan Milan Špás však zastává názor, že všechno to, co bylo namířeno k upevnění socialismu, byl zásah proti němu. Zcela ve svém článku opomenul připomenout, že 11. prosince 1971 byl plénem ÚV KSČ schválen dokument „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“. Právě tento dokument nebyl pro tyto kariéristy skutečným poučením nejen v ČSSR, ale i ostatních socialistických státech, včetně SSSR. To byla jedna z příčin postupně připravovaných kontrarevolucí dovršených v roce 1989. Tady pan Špás však jednu z podstatných příčin nevidí. Polemizuje s Marxem, Engelsem a Leninem v tom, že nikdy netvrdili, že mají ve všem pravdu a navíc vycházeli ze zkušeností své doby. Tvrdí sice, že nám ukázali metodu, se kterou bychom měli přistupovat k řešení problémů, a to je podle něj jeden z největších odkazů, které bychom měli mít na paměti. Navrhuje dokonce, aby komunistické a radikálně levicové strany ve světě si v tomto ohledu podali ruce s „námi“ (myšleno s KSČM – poznámka autora). Útoky proti marxismu-leninismu a jeho podstatě, především na zákonitost diktatury proletariátu, byly příčinou krize koncem šedesátých let minulého století. Zákonitost diktatury proletariátu formuloval Marx tak, že:„Můj přínos spočívá jen v tom, že jsem dokázal, 1. že existence tříd je spjata toliko s určitými historickými vývojovými fázemi výroby 2. že třídní boj vede nutně k diktatuře proletariátu 3. že sama tato diktatura je jen přechodem k zrušení všech tříd a k beztřídní společnosti. Nevědomí mamlasové jako je Heinzen, kteří popírají nejen boj, nýbrž dokonce i existenci tříd jen dokazují, že přes celé to své krvežíznivé a humanisticky se tvářící ňafání považují společenské podmínky, za kterých vládne buržoazie, za poslední produkt, za non plus ultra [nejzazší vrchol] dějin, že jsou jen otroky buržoazie, což je tím odpornější otroctví, čím méně to mamlasové sami chápou třeba jen velikost a přechodnou nezbytnost buržoazního panství.“ (Marx, K.- Engels, B.: Vybrané dopisy, Praha, Svoboda 1952, s. 59) Vývoj v ČSSR byl ovlivněn mnoha vnitřními a vnějšími faktory. Do čela strany a státu se v šedesátých letech minulého století postupně dostali lidé, kteří svými chybami a přístupem nástup kontrarevoluce přehlíželi, omlouvali, právě s odkazem na tvrzení, že marxismus-leninismus není neměnné dogma. Stejným způsobem byly postupně prováděny útoky v padesátých letech v Maďarsku, šedesátých letech v ČSSR a následně Polsku a konec konců i v SSSR. Právě tyto útoky pociťujeme dodnes i v tom, že KSČM marxismus-leninismus v jeho základních principech zcela opustila. Nás, skutečné komunisty, marxismus-leninismus učit nemusíte. My jsme přes všechny problémy dokázali a opět dokážeme, že s marxismem-leninismem umíme pracovat ve prospěch drtivé většiny obyvatel. My, komunisté, jsme tady proto, abychom ukázali cestu k vybudování spravedlivé a skutečně demokratické společnosti, jsme tady proto, abychom ukázali cestu, taktiku a strategii ke svržení kapitalismu. Ke vstupu spojeneckých armád Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 my, komunisté, zastáváme názor, že spojenecká vojska nepřišla proto, aby se vměšovala do vnitřních záležitostí českého a slovenského lidu, ale jen proto, aby mu umožnila v klidu, pevně a důstojně řešit své vnitřní záležitosti bez vměšování Západu. Díky včasnému příchodu spojeneckých vojsk nestačili kontrarevolucionáři postavit šibenice. Proto bych si s Vámi, pane Milane Špási, ruku nikdy nepodal. Ing. Dalibor Hejtmánek Poznámka redakce Dialogu Autor v této stati velmi správně vystihl podstatu zrady revizionistů a oportunistů spočívající v útoku na třídní, vědecký základ marxisticko-leninského chápání společenských procesů. K. Marx v dopise ostře kritizuje K. Heinze, zuřivého nepřítele komunismu, pravicového německého novináře a ideologa ve službách buržoazie, ale i další, že popírají třídy a třídní boj a tím zákonitost revoluční změny. Stejným způsobem útočí M. Špás na podstatu marxismu-leninismu ve svých statích v Haló novinách 22. 8. 2012 „Ohlédnutí za 21. srpnem“ a znovu 30. 8. 2012 „Hlavní úkol je před námi“. Na pomoc mu v útoku a pomluvách přispěchal P. Kojzar, šéfredaktor Haló novin, svojí statí „Jako u svatého Augustina“. Je třeba zdůraznit, že hlavní odpovědnost za sílící útoky proti marxisticko-leninskému třídnímu přístupu k řešení společenských problémů má vedení KSČM, zejména předseda ÚV KSČM V. Filip. Nejednou jsme o tom v „Dialogu“ psali. Soudobí revizionisté to mají složitější, neboť reálný socialismus od Velké říjnové socialistické revoluce přes zradu Chruščova a Gorbačova a jejich stoupenců v SSSR a východoevropských socialistických státech včetně ČSSR, prokázal zásluhou velké obětavosti a iniciativy většiny komunistů a národa své přednosti. Svědčí o tom řada odpovědně zpracovaných analýz, které ukazují i dnes cestu, jak obnovit skutečnou lidovou demokracii, hospodářský, sociální a kulturní rozvoj v zájmu celé společnosti. Hlavní úkol současné doby proto musí být sjednotit síly skutečných komunistů k obnově marxisticko-leninského kursu komunistické strany schopné postavit se do čela boje pracujících a národa za změnu jejich postavení a života. Dialog č. 289, říjen 2012 Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.