Současný kapitalismus, jeho politická a společenská reprezentace pravidelně činí z podružných témat témata vážná a opravdu palčivé otázky ignoruje. Zakrývá tím jádro svých problémů, cesty a zdroje jejich možných řešení. Tak je tomu i s volbou prezidenta ČR. Je prakticky jedno, která z figur bude v tomto buržoazně parlamentním režimu sídlit na Hradě, zvláště jsou-li všichni kandidáti v podstatě stejní. Pokud by se mezi nimi vyjímal pokrokový kandidát, sám by nic nezměnil. Mohl by se však stát symbolem, počátkem cesty, signálem ke změně. V takové situaci se však ani náhodou nenacházíme.
Před pěti lety ztropila režimní média a instituce kolem prezidentské volby humbuk. Bylo to dáno premiérou přímých voleb prezidenta a snahou režimních reprezentantů vytřískat na kampani skutečný i politický kapitál, resp. zakrýt reálné problémy lidí zatížených tehdejší doznívající krizí.
Dnes pozorujeme, jako by v mediálním prostředí opadl o tyto volby zájem. Není to však dáno tím, že by režimní sdělovací prostředky uznaly formální charakter prezidentských voleb v současné buržoazní demokracii, i když nezájem velké části lidí o oficiální politiku určitě má vliv na naděje vlastníků médií zbohatnout. Vedle toho však působí především změna taktiky provádění kampaně před prezidentskými volbami u obou největších oligarchických uskupení a jejich kandidátů: Tzv. veřejnoprávní média (ČT, ČRo) i soukromokapitalistická média (MF Dnes, Lidové noviny, TV Nova, TV Prima), která jednoznačně straní kapitálovému bloku, stojícímu proti současnému prezidentu Zemanovi (dřívější podporovatelé K. Schwarzenberga, nyní zejména J. Drahoše a M. Horáčka), se rozhodla přešlapovat kolem voleb po špičkách. Obává se vyhrocení minulé volby, která na stranu Miloše Zemana i kvůli charakteru jeho protikandidáta Schwarzenberga postavila značnou část českého proletariátu, OSVČ, dalších menších živnostníků apod. Byla a je si totiž vědoma stále přetrvávající pokrokovosti většiny Čechů, Moravanů a Slezanů. I z toho důvodu je tato část „kavárny“ uráží různými výkřiky (burani, venkované apod.). Její obavy ze síly a hlasu lidových mas kvitujeme, stejně jako se vysmíváme a tvrdě odsuzujeme hysterické výbuchy této historicky přežilé, obecně dekadentní sociální třídy a jejích patolízalů. Jejich obavy byly v dané době pochopitelné, byť dle našeho názoru nemělo promítnutí těchto obav ve volbě Zemana opodstatnění, bylo falešné.
Podporovatelé protizemanovské buržoazie by rádi ukolébali klidnou kampaní jeho voliče, pomohli k nižší účasti a svým kandidátům ke zvolení. Oligarchický mediální blok Miloše Zemana kráčí podobnou cestou: Permanentní kampaň mu zajišťuje TV Barrandov, výkon jeho mandátu, mnohem aktivnější jsou v tomto ohledu internetová média – zejména Parlamentní listy. Reagují tak na relativní slabost protikandidátů, ale demonstrují také představu o síle vlastní taktiky, svou sebestřednost – oficiální kampaň neprovádět, nechodit do televizních debat apod. Dle názoru SMKČ se jedná o vnitrotřídní boj dvou oligarchických skupin, který nemá se zájmem většiny lidí nic společného. Jako takový je ho nutné demaskovat, odsoudit a pojmenovávat skutečné problémy současné společnosti a hledat jejich řešení.
SMKČ byl jednou z mála pokrokových sil, která r. 2013 nepodlehla hysterii a vyzvala k tomu, aby lidé nevolili nikoho. Vysvětlili jsme tehdy třídní podstatu a zázemí obou hlavních kandidátů, jejich motivy, proč kandidují, a důvody, proč ani jeden z nich nepředstavuje menší zlo. Už v té době se setkalo naše stanovisko s útoky z řad části pokrokového hnutí s nepochopením, na něž jsme se snažili trpělivě a věcně reagovat. Nejlepším kritériem našeho tehdejšího postoje byla a je dle soudu SMKČ následná praxe nynějšího prezidenta. K jejímu hodnocení se ještě vrátíme.
Současná volba se odehraje v období zdánlivého klidu, konjunktury kapitalistického hospodářství. Na politickém kolbišti však klid dávno není – odehrává se zde střet několika velkých zástupců oligarchie o upevnění moci, přičemž vítězství některých z nich hrozí posunout politický systém směrem k omezenější formální demokracii, k autoritářství. Také prezidentská volba bude součástí tohoto boje. Je totiž jasné, že se kapitálový blok, stojící za Milošem Zemanem, spojil (na jak dlouho?) s oligarchií Andreje Babiše. Hospodářská konjunktura vykazuje signály přehřívání, takže ani v této oblasti nelze očekávat dlouhodobější klid. Nacházíme se v období ticha před bouří.
Pokud se pokusíme o stručnou charakteristiku bloku proti skupině Miloše Zemana, jenž je reprezentován zejména Jiřím Drahošem a Michalem Horáčkem, daleko od něj však není ani Pavel Fischer a Marek Hilšer, platí na ni podobná třídní charakteristika jako na Karla Schwarzenberga. Jmenovaní pánové dobře vědí, že zaštítění reakčním šlechticem by pro ně znamenalo polibek smrti, z toho důvodu se od něj celé období před volbami snaží šikovně distancovat. Podporují je však obdobné kapitálové síly. Rozdíl však spatřujeme v tom, že jsou výše zmínění ve srovnání s nebezpečným Schwarzenbergem jen třetiligovými komedianty, politickými diletanty a amatéry. O to nebezpečnější však mohou být. Všichni z nich jsou však k uzoufání stejní, a to i v hranicích kritérií současného režimu. Co je však důležité, všichni z nich hájí a zastupují zájmy velkokapitálu, naprosté menšiny našeho národa. Z toho důvodu SMKČ jednoznačně odmítá jejich volbu a vyzývá, aby je lidé nevolili.
Druhý blok kandidátů tvoří v prvé řadě současný prezident Miloš Zeman. Blízko k němu však mají a podobné zájmy hájí také Petr Hannig, Jiří Hynek, Vratislav Kulhánek, ale i Mirek Topolánek. Také jejich podobnost je až zarážející, i když se vzájemně liší nepatrně více než v rámci prvého bloku.
Nejvážnějším kandidátem na zvolení a podle mnohých představitelů antikapitalistického a pokrokového hnutí i ideálem, případně menším zlem, je Miloš Zeman. Už před pěti lety jsme odmítli podporu Miloše Zemana jako menšího zla a myslíme si, že pět let vývoje dalo za pravdu našemu tehdejšímu tvrzení. Miloš Zeman prokázal, že je jedním z ničitelů naší suverenity, a to včetně jejích ekonomických základů – zejména fanatickou podporou EU a její federalizace, NATO, zahraničního kapitálu prosazováním kolonizačních zahraničních investic. V zahraniční politice protlačoval imperialistické agrese a okupace ze strany USA a NATO např. v Afghánistánu, vyzdvihoval také vysílání a poslání českých vojáků do těchto zemí. Je znám rovněž jako velký zastánce sionistického represivního režimu v Izraeli. Zvláště zavrženíhodným byl ale také jeho výrok, podněcující k mezinárodnímu terorismu – k zavraždění nejvyššího představitele KLDR, Kim Čong-una. Jako by symbolickým stvrzením velké ztráty suverenity českých zemí bylo Zemanovo prosazení vyvěšení vlajky EU nad Pražským hradem.
Návrhy, v nichž se může Miloš Zeman jevit jako pokrokový, byly, jak je a bylo u Miloše Zemana zvykem, pouhým plácnutím do vody, planým gestem, hospodským žvaněním. Máme na mysli řeči o znárodnění bytů OKD a majetku Z. Bakaly, o zrušení církevních restitucí, o podpoře OKD a těžby uhlí na Ostravsku a Karvinsku, Mostecku či jiných surovin, iniciativa směřující ke zrušení koncesionářských poplatků apod. Víme, že prezident nemá v řadě těchto problémů pravomoc k jejich prosazení. Nicméně jeho aktivita končila v tomto případě u vyřčeného.
O co pasivnější byl Miloš Zeman v zásadních otázkách vnitřního vývoje, o to aktivnější byl v podněcování nenávisti a xenofobie proti mnohým dlouhodobě nezaměstnaným (podporou odnímání sociální pomoci takovým osobám, jako by rozpočtově byla nějakým problémem, jako by jakákoliv plošná sociální pomoc těmto lidem existovala), jejich prohlašováním za nepřizpůsobivé, podporou nucených prací, šířením nenávisti vůči některým národnostním a náboženským menšinám. Těmito kroky, ale také spojenectvím s A. Babišem Zeman významně přispívá k omezování sociálních a politických práv vybojovaných minulými generacemi většiny našich národů, a tím i k oligarchizaci ČR.
Sociální a politické okolí Miloše Zemana se dlouhodobě profiluje jako opozice proti „kavárně“. Pakliže vezmeme tuto mediální zkratku a velké zjednodušení vážně, musíme sdělit, že tito lidé a jejich zájmy jsou jen druhou stranou téže protilidové kavárny, a to zejména svou odtržeností od většiny lidí, od jejich zájmů, resp. kroky proti jejich zájmům. Důkazem také budiž minulost M. Zemana a jeho okolí. Napadaná kavárna, tvořena zejména bývalými spolupracovníky a podporovateli V. Havla, totiž v minulosti nebyla Zemanovým protivníkem. Připomeňme Zemanovu podporu zvolení V. Havla r. 1998 prostřednictvím problematického zatčení M. Sládka (jakkoliv jsme ho vždy považovali za komediálního podporovatele rasismu a fašizace), jemuž měl Zeman jako předseda Poslanecké sněmovny výrazně napomoci. Podobnost lze hledat také v podpoře zahraničních agresí a imperialistických institucí (NATO, EU, Izrael).
Ostatní kandidáti blízcí M. Zemanovi v minulosti buď prokázali svůj destruktivní „přínos“ naší zemi, vykořisťované a zbídačované většině lidí, jejich právům, zájmům a životní úrovni (M. Topolánek), nebo tvoří jen skupinu lidí ze spodních pater české buržoazní politiky.
Na základě těchto skutečností SMKČ vyzývá většinu Čechů, Moravanů a Slezanů: Nevolte ani jednoho z kandidátů! Všichni z nich jsou kandidáty oligarchie, protilidových tříd a zájmů. Vybírat mezi nimi menší zlo způsobem, který je navyklý v českém pokrokovém hnutí, jen konec konců podporou oligarchizaci a fašizaci ČR. Tento postup může do budoucna vést k podpoře menšího fašizátora před větším. Odmítáme, abychom se pohybovali po hřišti, které nám vykolíkoval velkokapitál, jeho média a instituce. Odmítněte je s námi také! Pokud se chceme pohybovat na poli vlastních třídních zájmů, musíme „hrát“ na svém vlastním hřišti, kde můžeme být mnohem silnější než hrstka parazitů z řad oligarchů a jejich služebníků. Zde je můžeme porážet a nakonec i definitivně porazit! Jestliže nechcete hrát hru současného zastaralého režimu, jeho médií, institucí a kaváren, nevolte ani jednoho z jejich kandidátů!
Ústřední rada SMKČ
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen