Komsomolci na Václavkově Olomouci

V sobotu dne 18. května 2013 se v sále Sigmia účastnili členové SMKČ již 41. konference s názvem Václavkova Olomouc (podle Bedřicha Václavka, komunistického novináře zavražděného fašisty). Oproti minulé konferenci bylo o něco méně účastníků, počet odhaduji tak na 50. Mladí komunisté se této ideologické konference účastní pravidelně, tudíž i tentokrát jsme dorazili a zúčastnili se tamější diskuze. Za SMKČ zde vystoupili dva členové, upozornili na možnost koupě revolučního časopisu VZDOR, jenž SMKČ vydává společně s bratrskou organizací SZM na Slovensku. Nutno říci, že o tento náš časopis byl značný zájem. Zástupci z řad mladých komunistů mluvili o negativních poměrech v současné KSČM, o potřebě vytvoření revoluční avantgardy a neslučitelnosti oportunismu a revizionizmu s cílem každého komunisty, socialistickou revolucí, skutečně demokratickou změnou. I při tomto vystoupení sklidili komsomolci značný potlesk. Ostatně, v podobné atmosféře kritiky vedení KSČM se nesla celá konference. V tomto ohledu se však bohužel nesla konference v duchu podobném proběhnuvší XXXIV. Pražské teoreticko-politické konferenci (uskutečnila se 13. dubna). Mnoho abstraktní kritiky padlo na hlavu abstraktních osob, souhrnně označovaných jako oportunisté či jednodušeji vedení KSČM. Jakékoliv skutečně reálnější kritizování konkrétních osob a jejich činů však nepřipadá téměř na těchto konferencích v úvahu, což mohli komsomolci na vlastní kůži pocítit právě na zmiňované teoreticko-politické konferenci. Konferenci tentokrát dokonce ani „neozvláštnil“ jediný vyšší představitel KSČM, o kterých je známo, že rádi označují tyto vzdělávací, všem otevřené akce za sjezdy „stalinistů“ a „dogmatiků“, ovšem málokdy se obtěžují na nějakou z nich přijít a vést o těchto svých názorech dialog (pejorativní nálepkování je totiž daleko jednodušší než věcná diskuze, jak se může čtenář přesvědčit na našem webu zveřejněným pokusem o diskuzi mezi soudruhem Vojtěchem Mišičákem a Jiřím Dolejšem na Parlamentních listech). Minule nás návštěvou poctil soudruh Ransdorf, ten však má vlastních problémů dost, jak ví jistě každý, kdo čte noviny (ne, odhalování ještě novějšího čtení Marxe to opravdu není…). I přesto stála účast na konferenci za to. Když pominu již zmíněný prodej časopisů VZDOR, mohli jsme zde přeci jen slyšet mnoho zajímavých názorů a dokonce i několik básní od místní soudružky. Velkou potěchou pro naše oči byly také krásy města Olomouc. Prohlídka města, která následovala po konferenci, nás skutečně nadchla. Nakonec se tedy jedná o poměrně úspěšnou akci, ale do budoucna budou mnohem důležitější akce agitačního rázu a ne jen nekonečné přesvědčování přesvědčených na těchto sice zajímavých, ale čím dál tím více povědomých konferencích. Pavel Jankowský