Hlavní úkol před KSČM

Dopis čtenáře zaslaný Haló novinám, který si však v Haló novinách nikdy nepřečtete… Tak nám v článku „Hlavní úkol je před námi“ v Haló novinách z 30. 8. 2012 zase jednou píše jeden z majitelů KSČM a multifunkcionář této strany, soudruh Špás. O co hlouběji se jím řízená akciová společnost Futura propadá do červených čísel, čím více vyhodil schopných redaktorů, čím více spolupracovníků mu uteklo a čím méně jsou Haló noviny vhodné ke čtení, tím více píše o tom, jak pro splnění úkolů v krajských a senátních volbách dělají, co mohou. Tedy, jím zmiňovaní, jednotlivci a kolektivy. Cizíma rukama se odjakživa dělá nejlépe. A tak o výše uvedených výsledcích své vlastní práce cudně mlčí. Čím jsou výsledky jeho práce zoufalejší, tím razantněji však musí plivat na ony komunisty, jejichž názory nechává léta důsledně cenzurovat. Tvrdí, že svými názory a svým myšlením skončili hluboko v padesátých letech. Zůstali prý u učebnic a tzv. „brožůrek“ z počátku padesátých let. Kterými názory a čím konkrétně, se již tradičně nezmiňuje. Ony brožůrky z padesátých let jsou ostatně vůbec fenoménem politicky nevzdělaných, avšak zasvěceně mudrujících funkcionářů KSČM. Vsadím se, že nikdo z těch, kteří se na ně odvolávají, a vydávají je za jakési odstrašující zlo, žádnou z nich nikdy neviděl, ani nečetl. Komunistická strana Československa je po druhé světové válce využívala k stranickému vzdělávání svých členů i pro informaci široké veřejnosti o své politice, k rozborům a komentování aktuálních otázek domácího i zahraničního života a podobně. Co však v této oblasti dělala a dělá již zcela nekomunistická KSČM? Jak vysvětluje svým členům, současným i potenciálním, svou „komunističnost“ a to, čím se liší např. od sociální demokracie? Stranické vzdělávání v KSČM nikdy neexistovalo, z Haló novin byli vyhozeni komunističtí redaktoři a noviny mají zvednout objem prodeje k uzoufání nudným bulvárem, který si zájemce o tento pokleslý druh četby může zdarma přečíst nejpozději den předtím na všemožných internetových serverech. Podle bezpartijního šéfredaktora, který soudruhu Špásovi hned příštího dne přispěchal vrtichvostivě (patrně rodové genetické zatížení) na pomoc článkem „Jako u svatého Augustina“, s tím, že tuto novou koncepci nutno podpořit i doporučením nějaké paní Růženky, která kdysi dělala redaktorku v Tribuně a dnes jim mluví z duše. Opravdu přesvědčující argument! Soudruh Špás zase perlil tvrzením o tom, jak sovětský model zestátnění socialismu zkrachoval deformacemi, neboť jsme ustrnuli u oněch brožůrek. Pominul však, že těmi deformacemi byl právě revizionismus díla klasiků a oportunismus vpašovaný do systému sovětské moci Chruščovem, což vedlo postupně až ke kolosální zradě Gorbačova a jeho kumpánů. Šéfredaktor Petr Kojzar se pokusil blýsknout znalostí Marxe i Lenina a tvrdil, že dle jejich názoru se vše vyvíjí a nové podmínky vyvolávají nové myšlenky. Nevím jen, zda těmi novými myšlenkami mínil onen bulvár v Haló novinách, nebo „protokognitariát“ a podobné nesmysly páně Hellera a jeho „teologicko-apologetického pracoviště“, vpašované do závěrů libereckého sjezdu. Vypadá to však tak, že oba toho Marxe a Lenina buď nečetli vůbec, anebo nedočetli ani příslušnou stránku. Kdyby četli, pak by nutně museli vědět, že opravdu komunistické názory nikdy ustrnout nemohly a nemohou. Jde-li o komunistickou cestu, pak výsledky toho vývoje jsou nutně v souladu s vědeckým světovým názorem a tedy vždy v zájmu vykořisťované třídy, nikdy však v kolaboraci s kapitálem, byť zabalené do líbivých frází o jakési spravedlivé společnosti. A že v tom naopak oni patří k těm, kteří ustrnuli na utopických (to v lepším případě), ale spíš na oportunistických a revizionistických názorech o přece jen možné spolupráci s vykořisťovateli, kterou jejich mudrcové slavně vymysleli. A že takovýchto názorů v dějinách KSČ i mezinárodního dělnického hnutí byla již pěkná snůška! Moc bych se tedy přimlouval za to, aby oba překonali svůj odpor, a než zase budou vzývat svatého Hellera-Augustina a jemu podobné, nechť se alespoň jednu z těch brožůrek pokusí přečíst až do konce: Má název Manifest komunistické strany, a jeho autory snad připomínat není třeba. Vyšla dokonce i v oněch padesátých letech. Po jejím prostudování pak kontrolní otázka: Myslíte si, že správně pochopené myšlenky zde vyslovené mohly někdy ustrnout? (Nápověda: B je správně.) Soudruh Špás asi cítil, že ten jeho článek nemá jaksi šťávu, tak přitvrdil, a chtě nechtě, vyslovil smělý konstrukt, že totiž zájmy jistých antikomunistických skupin, chtějících poškodit u voličů nové sympatie ke KSČM, a tuto obrat o případné hlasy, jsou zde prosazovány prostřednictvím právě oněch marxistů-leninovců! Vskutku zajímavý myšlenkové postup! Asi ze strany KSČM nové (poliberecké) pojetí hesla o spojování proletářů všech zemí, a zdůvodnění vřelých sympatií a servilní podřízenosti SPaS a jemu podobným obskurním a nekomunistickým skupinám. Co na tom, že tyto žádné smysluplné řešení nikdy nepřinesly a přinést nemohou. Jejich činnost slouží jen k řízenému odpouštění nashromážděného přetlaku ve společnosti, občasnými politickými poutěmi: Tedy v zájmu kapitálu, s kterým takto, spolu s KSČM, de facto kolaborují! Třídní boj, byť kapitálem v široké míře uplatňovaný, je komunistům úředně zakázaný, tak si přece s nějakým marxismem-leninismem nebudeme špinit ruce a ohrožovat tím svá teple vyhřátá a dobře placená místa, že, soudruhu Špási a spol.? Pokusil-li bych se také přitvrdit v duchu vámi uplatněného myšlenkového postupu, ptal bych se v prvé řadě na to, co je vlastně tím hlavním úkolem KSČM, který před ní stojí? Kdo tyto úkoly ve skutečnosti stanovuje, a v souladu s jakou ideologií? Zdá se, že zatím bylo splněno: - Založení nekomunistické strany s komunistickým názvem, která přivítala Listopad a trvale odsuzuje předchozí etapu. - Převzetí poctivé části členské základny předlistopadové KSČ a její postupná neutralizace, tj. zbavování revolučních myšlenek, ransdorfovsko-hellerovským proplachem mozků a jejich držení v karanténě ghetta této strany. Ty, kteří nepodlehli, zesměšňuje a označuje za nostalgiky a stalinisty. - Důsledná izolace nových členů a funkcionářů KSČM od myšlenek Marxe a Lenina za použití „terapie“ obdobné, jako v úkolu předchozím. - Spolupráce s výhradně nekomunistickými subjekty. Na závěr několik otázek: Který z výše uvedených myšlenkových konstruktů se jeví jako pravděpodobnější? Myslíte si, že delegáti sjezdu takto „léčené“ strany mohli vůbec někomu uštědřit nějakou lekci? Kdo si ale tímto způsobem může vylepšovat vlastní ego, a kdo vlastně má z toho prospěch upevněním svých zdánlivě doživotních funkcionářských pozic? Myslíte si opravdu, že uražená ješitnost je tím, co poctivý komunista za této situace cítí? Karel Košťál