Strečno - Varín 2012

V sobotu 8. 9. 2012 se členové Svazu mladých komunistů Československa-Komunistického svazu mládeže zúčastnili již poněkolikáté setkání ku příležitosti uctění památky těch co položili život za svobodu v bojích SNP i proti banderovským bandám při Strečně a Varíně. Cestou z české části rozděleného Československa jsme se zastavili v Makovském průsmyku, kde je pomník přechodu 1. partyzánské brigády Jana Žižky ze Slovenska na Moravu, jehož autorem je J. Malejovský. Poté jsme se přesunuli přes Žilinu směrem ke Strečnu k pomníku francouzských partyzánů. Tento pomník zde byl vybudován v roce 1956 a připomíná hrdinství francouzských partyzánů, kteří byli předtím zavřeni ve vězení v Dubnici nad Váhom a kteří se zúčastnili obranných bojů v průsmyku mezi Strečnem a Vrútkami. Podařilo se jim na určitou dobu zastavit postup fašistů na centrum Povstání – údolí Turca a Banskou Bystricu a také přerušit železnici Bohumín - Košice. Samotný pietní akt organizovaný krajskou radou Komunistické strany Slovenska (KSS) Žilina a Klubem českého pohraničí (KČP) začal v 15.00 po příjezdu autobusu z Prahy a většího počtu účastníků z Ostravska. Po zaznění státní hymny SR a ČR byly položeny věnce. Jako první promluvil předseda krajské rady KSS Žilina s. Michal Kotian, který připomněl reálie Slovenského národního povstání, význam KSS a důležitost SNP pro vývoj národně demokratické revoluce a boje proti fašismu. Připomněl i roli členů 5. ilegálního vedení KSS ss. Ladislava Novomeského, Karola Šmidkeho a Dr. Gustáva Husáka, kteří i svou činností během vytváření Slovenské národní rady byli mezi hlavními činiteli povstání. Jako druhý vystoupil s. plk. v. v. RSDr. Milan Richter, CSc., místopředseda Národní rady KČP, který pozdravil setkání jménem s. Ing. Karla Jandy, předsedy NR KČP, který se nemohl ze zdravotních důvodů dostavit. Stejně tak pozdravil i jménem generálporučíka Ing. Františka Šádka, přímého účastníka bojů s banderovci, který se rovněž nemohl pietního aktu zúčastnit. Po s. Richterovi vystoupil předseda občanského sdružení Vojáci proti válce plk. v. v. Jiří Bureš, který připomněl nebezpečí nových konfliktů, které i v 21. století zabijí mnoho nevinných lidí v Afghánistánu, Iráku, Libyi a nově i v Sýrii. Po plk. Burešovi dále vystoupili srbští generálové z „Klubu admirálů a generálů Srbska“, s. Ivan Gaľa, člen ÚV Socialistického zväzu mladých (SZM), který připomněl třídní podstatu fašismu a jeho vzniku a kapitalistické řešení vlastní krize –imperialistickou válkou za dobytí nových trhů a ukradnutí vytvořených hodnot jiné země. Dále vystoupil s. Lukáš Vrobel, místopředseda SMKČ, který rovněž připomněl odkaz Slovenského národního povstání, odsoudil rehabilitování klerofašistické Slovenské republiky (Slovenského státu) a jeho čelných představitelů jako například Tisa či Durčanského a uvedl, že SMKČ naopak považuje za nejslavnější a nejúspěšnější období v dějinách slovenského i českého národa období budování socialismu v letech 1948 – 1989. Oznámil, že SMKČ bude památku SNP nadále ctít, aby nebylo zapomenuto. Ke slovu se přihlásil ještě řecký rodák, který byl kvůli řádění řeckých monarchofašistů a jejich britských a amerických pánů nuceně odeslán do Československa, kde stejně jako další desetitíce řeckých dětí získal domov, vzdělání i práci. Připomněl, že o řecké občanské válce se příliš nemluví, přestože způsobila až 100 000 mrtvých, jen kvůli tomu, že lid si vybere někoho jiného než toho, kterého mu nadiktuje Londýn, Washington či Berlín. Dále připomenul, že v Řecku se o Slovenském národním povstání ví a Řekové si ho váží. V dnešních dobách se v řeckých ulicích odehrává nový boj za svobodu a nezávislost Řecka. Co musel Hitler vybojovávat zbraněmi, Merkelová zvládne pouze s mocí MMF, Evropské unie a Světové banky. Nakonec byla zahrána Internacionála (řadu českých účastníků překvapila jen jediná sloka ve slovenštině) a účastníci byli pozváni k následujícímu pietnímu aktu v nedalekém Varíně. Zde akce započala okolo 16.30. Ve Varíně na náměstí svatého Floriána (před listopadem 1989 bylo, dle místních soudruhů, bezejmenné) stojí socha příslušníka Sboru národní bezpečnosti (SNB), odhalená v r. 1987. Jde o památník všech příslušníků Sboru národní bezpečnosti a Československé armády, kteří, přestože již fašismus byl poražen a území Československa bylo osvobozeno, šli bojovat proti pronikajícím banderovským bandám tzv. Ukrajinské povstalecké armády, které se po porážce svého ochránce, nacistického Německa, snažili probíjet do americké okupační zóny, aby unikli spravedlivé odplatě národů SSSR a Polska, kde páchali válečné zločiny. Přestože bylo jenom několik let po porážce fašismu, Američané již sbírali kohokoliv, kdo by byl nějak užitečný v boji „proti komunismu“, stejně jako předtím v likvidačních či výzvědných jednotkách hitlerovců. Banderovci, kteří jsou dnes některými portrétováni jako „uštvaní vlastenci s touhou po svobodě“, terorizovali a vyvražďovali civilní obyvatelstvo, vypalovali domy a chtěli vytvořit státní útvar Velké Ukrajiny, do kterého by patřilo území patřící k Polsku, Československu i SSSR. Na území Československa proti nim byly nasazeny oddíly Československé armády v počtu 6087 mužů, právě vznikající Sbor národní bezpečnosti v počtu 5623 a skupiny bývalých partyzánů aktivních v SNP v počtu 3700 příslušníků. Právě v oblasti Varína v pohoří Malé Fatry se podařilo zlikvidovat zbytky Burlakovy bandy (sotně) a ta se proto nedokázala dostat do americké okupační zóny. Setkání ve Varíně bylo zahájeno, na rozdíl od Strečna, československou hymnou. Průběh událostí ve Varíně a okolí popsal ve svém projevu s. Milan Richter. Dále promluvilo několik dalších řečníků, z nichž někteří vystoupili již předtím na Strečně. Za SMKČ pozdravil přítomné jeho předseda s. Mgr. Lukáš Kollarčík, který vzdal hold všem bojovníkům různých složek, kteří se v letech 1945-47 účastnili bojů proti banderovským teroristům. Připomněl falzifikaci a otáčení morálních hodnot, kdy jsou za zločince považováni příslušníci SNB a jiných složek, protože „ukrajinským vlastencům“ bránili ve volném průchodu na Západ, „za svobodou“. „Ctíme naše předky a informujeme o nich rovněž z toho důvodu, abychom nabídli obtížně dostupná fakta mladé generaci vykořisťovaných a zbídačovaných, jimž jsou dennodenně vymývány hlavy z buržoazních propagandistických center. Snažíme se jim poskytnout informace, ale i pohled na dějiny z třídních, proletářských pozic, jako munici proti hradbám současného historického revizionismu.“ Na konec svého projevu s. Kollarčík informoval přítomné o tom, že KČP nabídl pro příští rok pořádání pietního aktu ve Varíně SMKČ společně s jeho bratrskou organizací na Slovensku, SZM. Svaz mladých komunistů Československa tuto nabídku s nesmírnou vážností, přijal. „Ať žije památka hrdinných bojovníků proti banderovskému fašismu a nacionalismu! Do boje proti současným fašistům a nacionalistům! Proti falzifikaci a revizi dějin!“ Během projevů byl mezi účastníky nabízen nový československý časopis utlačované a vykořisťované většiny VZDOR a Československá mladá pravda, tiskový orgán SMKČ. Odezva byla oproti některým akcím KSČM příznivá. Je celkem smutné, že na akci ve Strečně ani ve Varíně k 65. výročí potlačení banderovských fašistů nevystoupil někdo za KSČM. Po projevech následovalo předávání medailí Klubu českého pohraničí a rovněž zazněla Internacionála. Za zmínku stojí účast starosty obce Varín Miroslava Willigera (nestraníka) na zahájení pietního aktu a jeho stručné přivítání shromážděných občanů. S tím, jak v projevech řečníků sílilo odsuzování současného režimu a chvála socialismu, starosta postupně klopil hlavu, přestal tleskat a postupně se odsouval směrem ke kapli sv. Floriána, až za ní decentně zmizel. Akce skončila kolem 18.00. Zúčastnilo se jí na tři sta lidí. U pomníku se zastavili i někteří místní obyvatelé, většina jich však pouze bez zastavení prošla okolo, což je šokující lhostejnost s ohledem na to, jak často je asi možno v této obci s necelými čtyřmi tisíci obyvatel vidět nějaké shromáždění… Domů jsme se vraceli s dobrých pocitem, že setkání na Strečně a ve Varíně, stejně jako všechny akce pořádané Klubem českého pohraničí, se velmi vydařila. Odkaz bojovníků SNP a stejně tak hrdinů bojů s banderovci nebude nikdy zapomenut! Čest jejich památce! Josef Dastan, Luděk Kobza