Hurááá. Jsme druzí. A co dál?

Asi 37% občanů ČR využilo při nedávných krajských volbách svého práva volit si své politické zástupce. Jak tyto volby dopadly? KSČM v nich dosáhla velikého úspěchu, když překonala úplně všechny současné vládní strany. Zvítězila ve dvou krajích a v mnohých jiných značně posílila. V ostatních krajích zvítězila ČSSD, pouze v jednom ODS a v jednom Starostové pro Liberecký kraj. Zdá se, že ta nejhorší, nejprotilidovější reakce v naší zemi byla poražena na hlavu. Teď, když už si jistě na ústředním výboru otevírají šampaňské a po celé republice zní „zítra se bude tančit všude“, tak se zde objevuji já, člen Svazu mladých komunistů Československa, abych všem zkazil náladu a pokusil se o střízlivé, marxistické zhodnocení situace. Čeho se nejvíce obávám, což je u KSČM velice pravděpodobné, že se nad těmito volebními výsledky bude strana ukájet ještě dalších 10 let. Myslím si, že se plně rozvine logika: „Nemá smysl chodit za lidmi, oni půjdou za námi.“ Bojím se, že pasivita a falešné hnaní se za krátkodobými cíli, které je u vedení strany tak populární, získá po tomto volebním výsledku ještě na síle. Myslím si, že většina vedení strany se už dávno utápí ve snech o tom, jak si podávají ruku s buržoazní ČSSD a zasedají ve vládě. Když už jsem však tak kritický k vedení KSČM, tak jak si vysvětluji, že dosáhla strana poprvé za dlouhou dobu takového značného průlomu? Není to tím, že konečně zafungovala strategie držet se zpátky a čekat, až už to lid nevydrží a nedá nějaký ten hlas nám? A ano, jak všichni jistě dobře víme, KSČM se již dlouho veze na vlně tzv. protestních hlasů. Co to znamená? Znamená to, že si proletář řekne, že po 23 letech v tomhle hnusném režimu mu už ani komunisté nepřijdou tak strašní. A s tímto způsobem získávání podpory se strana spokojí. Opravdu marxistické! Ovšem vyplatí se tato taktika dlouhodobě? To máme sedět a čekat, než se budou lidé válet v roztrhaných šatech po ulicích? Nepřiláká je spíše DSSS, kterou mohou tak často vidět v ulicích, mezi nimi, plnou mladých, charismatických a iniciativních lidí (což jsou vlastnosti, které jsou v KSČM základní předpoklady pro neúspěch)? Na druhou stranu volby také ukázaly, že se lidé skutečně probouzejí, že jsou nyní ochotnější naslouchat, že již opravdu není možné je zmanipulovat tou nejprimitivnější, nejtupější a nejdemagogičtější propagandou (viz video mladých konzerv(ativců), kde srovnávají komunismus a fašismus). Ale také se zdá, že se pracující probouzejí jaksi rychleji, než samotná strana. Ale myslet si, že se proletariát jaksi sám uvědomí, sám zorganizuje, nebo se dokonce on radikalizuje tím správným směrem a potáhne s sebou stranu (jak si asi vedení KSČM představuje heslo „s lidmi pro lidi“), je absurdní a každý, kdo v to doufá, nemohl nikdy číst „ani ň“ od Lenina. My tedy nepůjdeme za proletariátem (vždyť tato vláda nám ho dotlačí k nohám), on nepůjde za námi (pokud se dá tomu „stalinistovi“ Leninovi věřit), tak co dál, táži se já? Jaké trumfy má vedení „moderně levicové“ KSČM v rukávu? Jak chce dále získávat pracující na svoji stranu? A co chce vůbec dělat strana, až svrhne kapitalismus? Hodlá dát výrobní prostředky proletariátu? A chce ho vůbec svrhnout? Půjde do koalice s ČSSD? Vím, mnoho nepříjemných otázek, zvlášť v době, kdy jde všechno tak od ruky. Ale cítil jsem potřebu je položit, jelikož jsem si nevšiml, že by se ve straně nějak zvlášť projednávaly. Možná je položí Haló noviny, ale já radši nebudu riskovat a položím je už nyní... Tarik Muh