Montag, 29. Oktober 2012

Plánování dalších šesti let venezuelské Bolívarovské revoluce (1/5)

Plánování podrobností přechodu a revoluce směrem k socialismu a spravedlivější společnosti od komunitní a zaměstnanecké organizace k vědomému budování, k boji se státní i soudní korupcí a byrokracií, k zemědělství, hornictví, naftařství, infrastruktuře a vztahům s jinými zeměmi není žádný malý úkol. Je pravda, že psát tento rozbor bylo těžké. Vyžadovalo to určitou úroveň omezení, přimět se být výběrová a zvýraznit jen nejvýznamnější body Chávezem navrženého 39 stránkového plánu Bolívarovské revoluce na roky 2013 až 2019. Všechny cíle a strategické úkoly i dílčí úkoly se zdají zajímavé a myslím, že to samo o sobě odráží něco obdivuhodného. Milióny nás, kteří jsme silně vtaženi do této revoluce, máme současně obavy o to, jaké budou cíle zemědělství, zajímají nás metody změn zcela prohnilého soudního systému, pozorujeme bedlivě, jaké budou procesy distribuce potravin – dokonce i když se nás to osobně bezprostředně netýká. Čteme plán (podle agentury AVN už bylo distribuováno 1 milión výtisků) a představujeme si, jak mnoho musí být uděláno, cítíme, jako by to byla i naše odpovědnost, ne jenom státu (nebo Cháveze). Je to náš projekt. Tento plán, podobně jako jeho předchůdce První socialistický plán 2007 – 2013, bude brán velmi vážně jako vodítko nebo vztažný bod k tomu, kam bychom chtěli směřovat a co je třeba udělat. Bude se o něm mluvit na schůzích, bude trvale umístěn na úředních deskách, bude prohlížen i v noci. A přirozeně, bude diskutován. Různé úseky, rady, organizace a hnutí budou během příštích 6 měsíců probírat tento plán a posílat návrhy a dotazy, jak už učinil Velký vlastenecký pól – ženská rada. Pokud Chávez vyhraje prezidentské volby, měla by konečná verze plánu projít Národním shromážděním v lednu příštího roku. Samozřejmě, opoziční prezidentský kandidát Henrique Capriles předkládá také plán, což se v období registrace pro prezidentské volby očekává, a já ho také krátce představím na konci článku. Avšak porovnání obou plánů je jako porovnávat město složené z lega se skutečným městem, nebo „romantické“ novely nakladatelství Mills & Boon s Eduardem Galeanem (uruguayský spisovatel), nebo tygra složeného z papíru (origami) se skutečným zvířetem… Caprilesův „plán“ je ve skutečnosti nabubřelá sbírka reklamních sloganů. Dokonce i člověk nehovořící španělsky při letmém pohledu na oba plány (Chávezův je dispozici na http://www.chavez.org.ve/Programa-Patria-2013-2019.pdf a Caprilesův na http://hayuncamino.com/descargas/programa-de-gobierno) může vidět, kdo má vážný záměr zvítězit v říjnových prezidentských volbách a kdo má tupě najatý tým na public relations, aby dal dohromady pár obvyklých volebních hesel jako „pokrok“, „jakost“ a „budoucnost“ užívaných v jakékoli zemi těmi duchem nepřítomnými politiky, kteří tvrdí, že chtějí pečovat o své voliče, do dost dětsky vypadající power-pointové prezentace. Chávezův plán, dvakrát delší podle počtu stran a asi čtyřicetkrát obsažnější, je daleko promyšlenější, má strukturu a sloh. Začíná úvodem a kapitolou o dějinných souvislostech, které ho rámují, zatímco Caprilesův nemá vůbec žádný úvod a jednoduše vypouští množství živých otázek, kupříkladu vztah Venezuely k jiným zemím, k Latinské Americe a Spojeným státům. Vůbec také nezmiňuje kulturu, zemědělství, životní prostředí, práva domorodců, rasismus, pohlavní různorodost, a dokonce ve skutečnosti, což je k smíchu, i většinu hospodářských aspektů. Druhý socialistický plán 2013 - 2019 Hugo Cháveze Chávezův návrh je pokračováním programu, který je teď v běhu, Národního projektu Simon Bolívar 2007 – 2013. Kde současný plán definuje základní pojetí a všeobecné směřování a soustřeďuje se na etiku a morálku, snaží se nový návrh prohloubit a rozpracovat taková pojetí a vyvést je mimo ideologii a experimentování a zajistit pevné dennodenní a konkrétní zavádění všemi cestami, a to po celé zemi. V některých případech to nový plán dělá posílením současných iniciativ, např. pokud jde o bydlení nebo zdravotní péči, v jiných případech je zaměřen tak, aby něčeho bylo mnohem „víc“ – např. místních rad a komun nebo budování více státních továren (podniků). Ale obsahuje i některé základní změny kvality, jako úplné vyloučení latifundistů (velkých držitelů půdy) a demokratizaci nebo zaměstnaneckou či státní účast, pokud jde o všechny základní potřeby nebo klíčové zdroje týkající se výrobních prostředků. Je to vznešený, uskutečnitelný a přece ctižádostivý návrh. Nemyslím, že se Chávez snaží dávat nějaké falešné nebo prázdné sliby. Mluví také svobodně o socialismu, imperialismu a kapitalismu – v této oblasti je Caprilesův plán nepoctivý a není vztažen k žádnému typu hospodářského systému nebo ideologii. Chávezovu plánu lze věřit, je důvěryhodný, aspoň tam, kde je založen na projektech, iniciativách a ideách, ne-li v celém rozsahu. Není pochyb, že návrh myslí vážně vykořenění starých kapitalistických institucí, včetně trhu, a jejich nahrazení kontrolou a organizací zdola a „alternativními“ výrobními a rozdělovacími metodami. Plán také poskytuje množství podrobností týkajících se rozvoje naftařského průmyslu, jak ve smyslu infrastruktury, tak politicky (vytváří větší účastenství a demokracii) a odráží (bohužel) živý zájem vlády na hornictví. Pociťuji ale podcenění některých prvků (takových jako ženy nebo práva LGBIT /lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů, pozn. V. E./), ačkoli skutečnost, že takové otázky jsou zmíněny (v prvním plánu vůbec nebyly), je zajímavým odrazem růstu jejich hnutí. Dále tento plán, na rozdíl od současně plněného, má sekci o ochraně přírody. Tato nová témata jsou dokladem pomalého a postupného prohlubování vlastního uvědomování lidí, když se základní otázky jako zdraví a vzdělávání staly druhou přirozenou skutečností a (aktivní) lidé a vláda se začínají dívat na další ideologicky obtížnější otázky (nebo méně naléhavé z hlediska chudých), takové jako pohlaví, sexualita, institucionalizace, užití půdy, výzvy vůči tradiční kultuře, zvykům a postojům a životnímu prostředí. Tento plán se velmi silně soustřeďuje také na nezávislost – to ovšem není nový záměr pro revoluci, která se nazývá bolívarovská, ale tak důrazné soustředění je nové. Nezávislost rámcuje úvod a rozumí se tím víc než politická představa. Jde spíš o něco, co proniká většinu stránek této revoluce, takových jako nezávislá výroba potravin, nezávislost na investicích, školení nebo technologiích z USA nebo jiných imperialistických zemí tak, aby Venezuela mohla sama vyrábět, budovat a poskytovat služby víc a víc a svým vlastním způsobem, čistě ve prospěch svého lidu. Plán se také nakonec pokouší reagovat na nejvážnější problémy revoluce, necítím, že tomu ještě něco chybí. Nevěřím, že největší nepřátelé revoluce – selhávání soudního systému, korupce, byrokracie, netečnost a konzumní duch – by mohli být poraženi především rostoucím počtem pracovních seminářů (workshopů) a určitou restrukturalizací, jak to je uvedeno v plánu. V úvodu se píše: „Jde o přechod k socialismu a radikalizaci demokracie, účasti a podporovatelů.“ „Takový přechod závisí na návratu moci lidem.“ Chávez tady uznává, že „sociálně ekonomická formace, která teď převládá ve Venezuele, je kapitalistického a rentiérského charakteru“ a že socialismus se teprve začíná „usazovat se svou vlastní dynamikou“. Následujících šest let se tudíž musí soustředit na prohlubování vlastní cesty „krok za krokem“. Moc lidu musí být také schopná vytvořit novou společnost a Chávez se odvolává na potřebu „celkově rozdrtit buržoazní stát, který jsme zdědili a který se stále reprodukuje svými starými a škodlivými praktikami a pokračuje ve vynalézání nových forem politického řízení“. „Je to program, který jde za bod možného obratu“, píše Chávez. V té souvislosti pak nemůže být podceněn význam voleb 7. října. Plán je rozčleněn do 5 hlavních částí nebo cílů, které jsem dále shrnula a stručně charakterizovala. VENEZUELANALYSIS.COM, 6. července 2012 Pearson(ová) Tamara Překlad V. E., http://www.embajada-venezuela.cz Pokračování v další části.

Keine Kommentare:

Kommentar posten