Evropští dělníci pokračují v boji

Když zkoumáte, čemu se věnují běžné sdělovací prostředky a co naopak ignorují, dovíte se občas něco užitečného o tom, co superboháči chtějí, aby věděli pracující. Například zpráva, že řečtí učitelé odvolali stávku, když vláda pohrozila, že vsadí všechny stávkující učitele do vězení, se v některých velkopodnikatelských médiích v USA objevila. Na druhé straně hledání v databázi zdrojů zpráv LexisNexis ukázalo, že nikde nevyšla zpráva, že 7,7 milionu německých dělníků kovoprůmyslu vybojovalo na příštích 20 měsíců zvýšení mezd o 5,6 procenta. Podle zprávy na www.industriall-union.org byla smluvní vyjednávání podpořena četnými varovnými stávkami, jichž se celonárodně zúčastnilo 750 000 členů odborového svazu IG Metall, a v Bavorsku, centru německého průmyslu, 180 000 členů. Odborový svaz zcela jasně ukázal, že jeho členové nastoupí, nebude-li smlouvy dosaženo. V roce 2013 to nebyla první stávka v Německu. Demonstrovali zaměstnanci Lufthansy, Amazonu a poštovních služeb. Pošťáci získali zvýšení o 5,5 procenta. Tato zvýšení příjmů jsou vyšší, než současná míra inflace v Německu, a dokonce vyšší než nárůst produktivity, takže to je skutečné zvýšení mezd. Němečtí dělníci ovšem utrpěli v uplynulých desetiletích sérii obratů k horšímu a snižování. Zvlášť po sjednocení Německa po roce 1990 hodili němečtí bossové náklady na tento proces na bedra německých dělníků. Procento německých dělníků v odborech kleslo ze 40.6 % v roce 1991 na 18.5 % v roce 2010 (!!!), což je zatím poslední rok, z něhož jsou k dispozici údaje Organizace pro ekonomický rozvoj a spolupráci (OECD). Je to pravděpodobně dáno nárůstem počtu lidí pracujících na částečný úvazek nebo dočasně a vývozem provozů za hranice. Vznik Evropské unie dal německé buržoazii obrovský exportní trh. Bosové zadávali - nebo tím alespoň hrozili - produkci do nízkopříjmových oblastí EU, jako je Portugalsko nebo Slovensko. Například v r. 2005 IG Metall dosáhl tří oddělených koncesionářských smluv s Volkswagenem na základě takových hrozeb (New York Times 26. října 2005). Skutečné mzdy po většinu tohoto období klesaly, dokonce v letech 2004-2008, kdy německý kapitalizmus expandoval. Když většina zemí EU přijala společnou měnu, tento trh se stal tím, kde německé ceny a zisky byly stabilní, dokud Německo dokázalo kontrolovat evropskou ekonomiku a vnucovalo politiku úsporných opatření. Vzhledem ke svému napojení na evropský trh je Německo po Číně druhým největším vývozcem. Řečtí učitelé Jako součást plánu vnuceného „Trojkou“ (Mezinárodní měnový fond, Evropská komise a Evropská centrální banka) za odměnu za pokračující záchranný balíček se Řecko chystá propustit 150 000 státních zaměstnanců. Vláda, aby připravila školský systém na blížící se propuštění 10 000 zaměstnanců, chce zvýšit vyučovací dobu o dvě hodiny týdně a usnadnit povinné přecházení do jiných škol. Ještě než řečtí učitelé zahájili stávku, ministr vzdělání Constantine Arvanitopoulus řekl, že studenti mají „svaté právo“ složit zkoušku pro přijetí na universitu, a vydal 12. května nařízení k občanské mobilizaci. Podle tohoto nařízení učitelé, budou-li stávkovat, vystaví se uvěznění nebo propuštění. Komunisty vedený odborový svaz PAME uspořádal 13. května proti tomuto nařízení protest, jenž různé zdroje nazvaly malým, i když temperamentním. Protože učitelé z vysokých škol podléhali nařízení o civilní mobilizaci, demonstrace se nezúčastnili, ale byl tu tým učitelů základních škol. Francouzská úsporná opatření Francouzský statistický úřad INSEE oznámil 19. května, že francouzská ekonomika je oficiálně v úpadku, to je, že její hrubý domácí produkt oficiálně dvě čtvrtletí za sebou klesal. Což je „oficiální“potvrzení dlouhodobého ekonomického poklesu. Nejdrsnější reakcí vlády, vedené stranou, která sama sebe nazývá socialistickou, bylo, že dělníci budou pracovat déle, aby mohli odejít do důchodu. A po odchodu do důchodu by samozřejmě dostávali od vlády méně a byli by závislejší na vlastních úsporách. Francouzský parlament také 14. května přijal zákon, významně snižující právní ochranu francouzských dělníků, pokud jde o jejich zaměstnání. Mnohem snadněji a rychleji bude možné je propustit nebo jim snížit plat a pracovní dobu. Dvě z významných odborových konfederací - Force Ouvriére a Conféderation Generále des Travail - už dříve odmítly s vládním návrhem souhlasit. Toto odmítnutí vedlo k parlamentnímu hlasování. Obě odborářská seskupení oznámila, že mají v úmyslu vést boj proti tomuto zákonu. Kolem tohoto zákona je zvlášť důležité, že mnoho práv a ochranných nařízení, jež francouzští dělníci mají, jako právo na stávku, vyšlo z ústavy a z dalších právních norem. Podle OECD je v odborech méně francouzských dělníků než amerických, a odborářské smlouvy všeobecně nepokrývají propouštění a odvolávání. G. Dunkel, http://www.workers.org/2013/05/24/european-workers-continue-struggles/ (překlad »rv«)