Čtyřikrát k 68. výročí osvobození Prahy Rudou armádou

Ve čtvrtek 9. května 2013 se členové pražského komsomolu zúčastnili hned čtyř připomínek 68. výročí osvobození hlavního města Československé republiky Prahy slavnou Rudou armádou Svazu sovětských socialistických republik. První z nich se uskutečnila od 10. hodiny dopolední na smíchovském náměstí Kinských (dříve a v budoucnosti Sovětských tankistů) na místě bývalého památníku sovětským tankistům, po kontrarevolučním puči přebarveného na růžovo a v r. 1991 odstraněného. K fontáně, která se dnes nachází na místě tanku, se sešla necelá stovka lidí. Promluvili zde místopředseda OV KSČM Praha 5 Vladimír Chaloupka a zastupitel hl. m. Prahy Lubomír Ledl z klubu zastupitelů KSČM, místopředseda Strany demokratického socialismu. Zazněla také československá státní hymna. Účastníci jako každoročně položili na místo odstraněného tanku květiny a především šeříkové květy, ze kterých bylo také vytvořeno číslo 23, jímž byl označen tank na podstavci (podle čísla prvního tanku, který vjel 9. května 1945 do ulic Prahy). Fontána bohužel, na rozdíl od předchozích let, nebyla v provozu - město asi šetří za vodu... Od 13 hodin se konal pietní akt v prostoru národní kulturní památky Kobyliská střelnice. Ve vojenské střelnici z r. 1890 bylo v období od 30. září 1941 do 7. května 1945 popraveno německými okupanty více než 755 lidí. Před pamětními deskami s daty poprav, jmény popravených a jejich věkem promluvil předseda OV KSČM Praha 8 Zdeněk Nagovský a místopředseda OV Jaromír Petelík, byl sem položen věnec a květiny. Pietního shromáždění se účastnila také tříčlenná čestná stráž v historických čs. uniformách. Od 16 hodin proběhl v Ruském středisku vědy a kultury v ulici Na Zátorce v Bubenči koncert k výročí osvobození, jehož konání se však krylo s pietním aktem na čestném pohřebišti rudoarmějců na Olšanských hřbitovech, pořádaným pražským krajským výborem KSČM o hodinu později. Proto část komsomolců navštívila koncert a část čestné pohřebiště, spolu s jedním zahraničním soudruhem z Glasgow, který šel uctít památku padlých spolu se SMKČ. Při příchodu na hřbitovy jsme vybalili prapor SMKČ a vlajku SSSR a kráčeli směrem k pohřebišti. Svým příchodem jsme upoutali pozornost a hned se s naším praporem SSSR chtěla vyfotit soudružka z bývalého SSSR a pěla na nás chválu, "že i mladí lidé dnes vzpomínají na ty, kteří je osvobodili". Po položení květin k památníku následoval sáhodlouhý projev Milana Krajči a po něm bouřlivý potlesk. Možná i z toho důvodu, že po několikátém zopakování všeho již řečeného soudruh Krajča již skončil. Dále se měla památka rudoarmějců uctít minutou ticha, ovšem ta čítala sotva 20 sekund… Konec akce byl završen zpěvem Internacionály, již komsomolci spolu se svým hostem zpívali se zaťatými pěstmi a vzpomínkou na padlé hrdiny při osvobození Prahy. Vystoupení ruských umělců a souborů, dospělých i dětí, v Ruském středisku vědy a kultury Na Zátorce, bylo mimořádným kulturním zážitkem, navíc bezplatným. Sál ruského střediska přesto nebyl plný a v publiku převažovali Rusové, což bylo dáno zřejmě i tím, že akce nebyla předem příliš inzerována a z možných zájemců se o ní dozvěděl málokdo, což je škoda. Pěvecké i taneční výkony ruských umělců byly fascinující. Představeny byly starší i novodobé skladby, a to za doprovodu klavíru nebo s orchestrem z playbacku. Příjemně nás překvapilo také několik českých diváků v dobových uniformách rudoarmějců. Oproti tomu všichni Rusové ve vojenských uniformách je měli současné, se symbolikou připomínající carskou říši. Akci zaštiťovalo velvyslanectví současné Ruské federace, státu kapitalistického a imperialistického, takže se nelze divit její naprosté dekomunizaci a apolitičnosti - po celou dobu vzpomínání na vítězství nezazněl název SSSR, tedy státu, který nad německými nacistickými okupanty a jejich satelity zvítězil, ani Rudé (či Sovětské, což byl změněný název od r. 1946) armády, která měla na vítězství nejzásadnější podíl. Samozřejmě nebyly vidět ani symboly tehdejšího státu a jeho armády. Ve vstupním sále sice byla vyobrazena na plakátu k výročí vítězství velká rudá hvězda, na symbolu s nápisem "9. května" v koncertním sále však bylo několik červených (rudých) pěticípých hvězdiček "neutralizováno" žlutými. Také v prezentovaných starších písních nezaznělo ani slovo o čemkoli sovětském - jistě ne náhodou. Přesto oceňuji, že si současná Ruská federace i na našem území důstojně připomíná výročí vítězství nad fašismem, na rozdíl od některých Čechů, kteří by se bez osvobození většiny našeho území Rudou armádou a jejími spolubojovníky nejspíše ani nenarodili, ale příchod Rudé armády hanebně označují za sovětskou komunistickou okupaci, která prý vystřídala německou, nacistickou! Ruská federace za podpory některých dalších států bývalého SSSR také pečuje o mnohé válečné hroby svých vojáků i na našem území. Bohužel tento přístup nemají všechny bývalé sovětské republiky společný - např. fašizující režimy pobaltských států otevřeně považují osvobození Rudou armádou za okupaci, památníky vítězství likvidují nebo přemísťují, fašistickou hrůzovládu oslavují a sympatie k sovětské éře a socialismu kriminalizují. My komunisté oproti tomu vyzdvihujeme světodějné vítězství protihitlerovské koalice v čele se SSSR, vítězství partyzánů i zahraničního odboje okupovaných států nad Velkoněmeckou říší a jejími vazaly. Nehodnotíme jej jako výsledek oboustranně imperialistické války, boje o moc mezi dvěma říšemi zla, německou a sovětskou, jak je nám dnešním režimem tendenčně předhazováno. Není pro nás ani vítězstvím hodných Slovanů nad zlými Germány, nýbrž vítězstvím pokroku nad reakcí, sil socialismu a míru nad silami nejreakčnějšího kapitalismu, fašistické teroristické diktatury, silami války. Šlo o rozhodný krok umožnivší vznik světové socialistické soustavy a budování socialismu i v Československu, čtyři desítky let nejslavnějšího období v dějinách českého a slovenského národa. Nemůžeme skončit jinak než citací závěrečných slov z rozkazu vrchního velitele, maršála Sovětského svazu Josefa Stalina, z 9. května 1945: "Věčná sláva hrdinům, kteří padli v bojích za svobodu a nezávislost naší vlasti a Československé republiky! Smrt německým uchvatitelům!" Leopold Vejr, Tomáš Marný