Insider: film, který přináší mnoho, ale mohl ještě více...

V roce 1999 natočil americký režisér Michael Mann zajímavý a brilantně natočený snímek “Insider: Muž, který věděl příliš mnoho”. Ač se může na první pohled zdát, že ústředním tématem je boj proti kouření tabákových výrobků a odpuzování od nich, ve skutečnosti je jím stav tolik proklamované svobody slova v podmínkách systému kapitalismu na celém světě. Protagonisty snímku jsou skutečné osobnosti: Lowell Bergman (hraný Al Pacinem, známým např. rolí Michaela Corleoneho z trilogie filmů “Kmotr”, nebo skvělého filmu “Serpico” podle jiného reálného případu – masové korupce u americké policie) a Dr. Jeffrey Wigandem (kterého hraje Russel Crowe, známým z filmů “Gladiátor”, “Čistá duše” či v novém zpracování “Bídníků”, které dávala kina nedávno). Lowell je novinář a producent fiktivního pořadu 60 minut, kde moderátor Mike Wallace (Christopher Plummer, který hrál např. také následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévodu Ferdinanda D’ Este, v jugoslávsko-československém filmu “Sarajevský atentát”) zpovídá známé osobnosti. Film začíná tím, když jedno takové interview Lowell vyjednává v Libanonu s představitelem šíitského militantního hnutí Hizballáh (Hízb Alláh – Strana boží), které zde po imperialistické agresi Izraele v roce 1982 získává stále silnější pozice. Ve stejné době je Dr. Wigand vyhozen ze svého místa u tabákového koncentru Brown and Williams pro svůj nesouhlas s rozhodnutím vedení. Lowell, zpět v “baště svobody” – USA, dostává na práci reportáž o případech uhoření lidí, kteří usnuli s cigaretou v posteli. Získává k tomu dokumenty z tabákové firmy a potřebuje odborný výklad. Je mu doporučen právě Dr.Wigand. Ten zprvu sice nesouhlasí, ale nakonec je ochoten pomoci, ovšem pouze v mezích jeho prohlášení o mlčenlivosti, které musel s firmou Brown and Williams sepsat. Po tomto rozhovoru je Wigand pozván do svého bývalého tabákového koncernu a je mu důrazně naznačeno, že pokud poruší či se pokusí porušit prohlášení, bude mu zrušeno zdravotní pojištění, které je závislé na odstupném a může ztratit další věci – školu pro své dvě dcery, z nichž jedna je těžká astmatička, hypotéku na dům i auto na splátky. Zde je výmluvně zobrazeno, jak bohatství tzv. “střední třídy”- jakési neuchopitelné skupiny o které nikdo neví, kdo do ní patří, ale o které tento režim neustále hovoří – je založeno na dluhu, který působí jako okovy poslušnosti.. Když už získáte konečně pocit, že máte svůj život pevně v rukou, stačí lusknout prsty a tenhle váš život se rozsype jako domeček z karet. Jen tak pro nic za nic nejsou tabákové koncerny (vedle ropných) jedny z nejvlivnějších podniků na světě. I kdyby jim šlo po krku tisíc novinářů.. Dr. Wigand nařkne Lowella, že ho zradil a prodal. Ten to samozřejmě rezolutně popírá. V celém filmu není vysvětleno, jak či proč tabáková firma prohlášení o mlčenlivosti chtěla upřesnit a zpřísnit, divák se může jen domýšlet jaké může mít taková korporace praktiky a sítě, kterými si chrání na ničení zdraví lidí vybudovaný zisk.. Dr. Wigand je poté vystaven různým způsobům nátlaku jako je neoprávněný zásah FBI či výhružky rodině, až se rozhodne promluvit na veřejnosti v soudní síni, kde se na prohlášení o mlčenlivosti nebere zřetel. Stane se tak ve státu Mississippi, přestože se ho tabákový průmysl stále snaží umlčet.. Vidí již, že jedinou jeho šancí je právě Lowell, který to nedělá z honby po senzaci či ziskuchtivosti, spíše z víry v informovanost veřejnosti v těchto záležitostech. Ve filmu je zdůrazněno, že Lowell je “levicový novinář”, který vyrůstal v 60.letech, v generaci ovlivněné Herbertem Marcusem, moderním revizionistou tzv. “Frankfurtské školy”, ze které čerpá i novodobý eurokomunismus – tedy oddělení Marxe od třídního boje, diktatury proletariátu a socialistické revoluce. Jinými slovy – jeho naprosté popírání. Byla to jistá reakce na levičáctví, které poté vybujelo zejména roku 1968 v zemích Západního bloku. Šlo převážně o radikální studentstvo, které poměrně správně odmítalo jak široce nenáviděný kapitalismus, v té době kobercově bombardující Severní Vietnam, tak soudobý sovětský revizionistický a byrokratický režim (byť v té době již zbavený nejhorších chruševovských výstřelků a mnohem narovnanější pateří, co se týče podpory protikoloniálního boje a proletářského internacionalismu), které o socialismu rádo tlachalo s Rudou knížkou Předsedy Maa v kapse, ale většinou pro ideu nic reálně nedělalo. Poté co se tato, do určité míry správná revolta proti systému sesypala, mladí “marxističtí revolucionáři” vychladli do sociálních demokratů. Režimu, ve spolupráci, např. s pasivní, revizionistickou KS Francie, prospěli tito planí radikálové na barikádách, a prospívají mu i dnes, jako ministři sociálně-demokratických vlád, které v zájmu buržoazie okrádají dělnickou třídu i další třídy nejen materiálně, ale zejména o zbytky jakékoliv lidské důstojnosti, stejně, jako jiné prokapitalistické strany. I přes to toto hnutí, stejně jako v dnešní době Occupy Wall Street, mělo svůj určitý klad a vyvinuly se z něho i některé, po provedení své sebekritiky i velmi dobré, organizace, které se na rozdíl od revizionistů orientují na dělnickou třídu, vzdělanostní a sloužící proletariát a zbytky rolnictva v rozvinutých zemích a na rolnické bezzemky a brutálně zneužívanou, historicky zde nedávno vzniklou, dělnickou třídu v zemích rozvojových. Dr. Wigand se po zahájení soudního stání vyjadřuje ke skutečné výpovědi sedmi exekutivců tabákových firem, kteří tvrdili, že tabák nezpůsobuje závislost.. Naopak podle něho tabákové korporace jsou hlavními dodavateli nikotinu jako drogy a chtějí, řízeny zákony zisku, samozřejmě dále zvýšit prodej cigaret. V následné části filmu poté sledujeme sílu kapitálu a možnost ovládání společnosti ním. Tabákové korporace mají ohromné možnosti žalob, která může přes svoje nastřádané bohatství komukoliv zlomit vaz prostřednictvím soudních tahanic, které poté musí zaplatit poražený. Navíc by tyto žaloby mohly poškodit ziskovost a cenu televizní stanice a to se dotýká Lowella samotného.. Navíc, vždy může armáda detektivů najít “kupa usvědčujících důkazů” z minulosti jakékoliv osoby a znevěrohodnit jeho výpověď. Lowell ale přece jenom není obvyklý snadný soupeř.. Že by nastala, alespoň jednou pohádka s dobrým koncem..? Ale ve skutečnosti bude stejně s dalším ale.. Kdo tedy média a de facto celou společnost ovládá? Kde je řešení? Řešním je cynický závěr – kdo nemá známosti, je stejně vyřízený. Hranice tohoto filmu je pojmenování nadvlády buržoazie. Poselstvím filmu má být, že se více vyplatí držet hubu? V tomto neudělal a v totální prokapitalistické propagandě dnešních dnů ani nemohl (režim i tvorbu eliminoval na nosič reklamy), ten příslovečný poslední krok. Obsahově se snad jedná o vylíčení skutečných událostí – no, Serpico to není, ale filmu bych věřil dost. Al Pacino i Russell Crowe jsou potom v životní formě. Russell Crowe byl za roli nominován na Oscara (je těžké uvěřit, že je to i rolí římský Gladiátor). Skvěle natočený film o tom, jaký je svět a že za vší tou špínou je vždycky nějaký člověk, který ctí větší ideály než peníze a bohatství. Velká hra na pravdu ve velmi těžkém filmu, který by málo kdo zvládl jako režisér Michael Mann. Přesah tématu vidíte každý den v trafikách na krabičkách od cigaret.. Myslíme si, že Michael Man, na co šáhne, to mu jde. Přizve si herce, co film nemůžou zkazit. Kamera a hudba jsou vynikající, scénář špičkový. Více takových filmů, více takových příběhů a hlavně lidí.. Celý film je výbornou ukázkou toho jak může velkokapitál manipulovat a ovládat společnost, jak v dnešní době můžou soukromé korporace vysávat “zákazníky” a hrozit exekucemi a postupným vyvlastněním oběti. Samotný člověk nemá šanci proti moci kapitálu prostřednictvím buržoazního právního systému zasáhnout a dlouho ji odolávat. Musí se organizovat – být členem celosvětového antiimperialistického vojska. Jinak nechává své děti dál v systému dneška – kapitalismu – systému vykořisťování, útlaku a válek. Neodsuzujte nás, když nechceme být položkou v marketingových plánech. V pasivní společnosti s komunikačními hračkami má informovaný člověk obrovskou moc. Josef DASTAN, David PAZDERA VZDOR 4 / 2013, http://vzdor.org