Nejen o zdravotní péči v Korejské lidově demokratické republice

Zdravotní péče v Severní Koreji zahrnuje státní zdravotnické služby a všeobecný systém zdravotního pojištění.1 Vláda KLDR potvrzuje, že poskytuje zdarma všeobecnou zdravotní péči všem občanům, ať již jakékoli jiné zdroje tvrdí, že za ni obyvatelé KLDR platí2. O zdravotnictví v KLDR přicházejí odporující si zprávy. V dubnu 2010 navštívila KLDR generální ředitelka Světové zdravotnické organizace (WHO) Margaret Chanová, která prohlásila, že „výtečnou úroveň zdravotnictví by mohly lidovědemokratické Koreji závidět všechny rozvíjející se země světa” a že v této zemi je dostatek lékařů i vyškolených zdravotních sester3. Nicméně někteří nevěřící Tomášové tvrdí, že organizace OSN i WHO nechtěly Severní Koreu kritizovat s ohledem na případnou budoucí spolupráci, jež by tím mohla být ohrožena. Pod touto „spoluprací“ si však může znalý a soudný člověk představit jediné: terorizování a vyhrůžky administrativy USA s cílem zabránit KLDR ve vývoji jaderného programu a vytvoření atomové pumy, resp. jejího účinného nosiče. To vše společně s hrozbami tzv. svobodného světa na čele s yankeeským řezníkem svobodných národů, majícím krvavé ruce minimálně od stamilionů nevinných lidských obětí. Vždyť, který stát jako první a dosud i jediný použil (a to dokonce dvakrát) atomovou pumu? Je nezbytné si plně uvědomit, že to byl zavilý antikomunista, „demokrat“ a premiér Velké Británie Winston Churchill, kdo roku 1946 v anglickém Fultonu zahájil Studenou válku. Gigantické britské koloniální impérium čítalo už v roce 1921 přes 458 milionů obyvatel. V podstatě se tedy jednalo o koloniální říši otrocké práce pár stovek milionů lidí, které tvořily přibližně jednu čtvrtinu světové populace a obývaly čtvrtinu celkové zemské rozlohy. Bezprávní a bezuzdně vykořisťovaní obyvatelé britských kolonií byli vlastně otroky ponechanými napospas bez jakékoli zdravotní péče, školství nebo očkování. Především se však jednalo o desítky milionů mrtvých, umučených, či nepřeživších britské koncentrační tábory. S ohledem na uvedená fakta nám nezbývá než jednoznačně označit Winstona Churchilla za bezkonkurenčně největšího vraha 20. století. Ale k věci: prologem k Churchillem vyhlášené Studené válce se pouhých 5 let po porážce teroristické diktatury Hitlerova nacistického kapitalismu stala válka v Koreji (první válka proti komunismu v letech 1950-53). V této Spojenými státy rozpoutané válce shodily americké bombardéry na 400.000 obyvatel 428.000 bomb, čímž povraždily 2,5 milionu Korejců. Nutno podotknout, že touto krvavou premiérou sveřepá touha imperialismu strýčka Sama jakýmkoli způsobem vykořenit komunismus neskončila. A tak ve svém zběsilém válečnickém tažení nejen proti komunismu, nýbrž i proti jakýmkoli svobodným národům a státům, později především těm bohatým na ropu (Irák, Lybie), úspěšně a přes miliony mrtvých pokračovala. Jako jeden z dostačujících příkladů je možno uvést válku ve Vietnamu (1955-75), kde jednotky US Army povraždily 3,1 milionu osob. Pominu-li zvěrstva páchaná na obyvatelstvu Jižní Ameriky, jež byla tzv. zadním dvorkem USA a kde administrativa USA nepokrytě podporovala nejreakčnější pravičácké diktatury, jako například řízení puče proti v roce 1951 legálně zvolenému prezidentu Guatemaly Jacobo Arbenzovi. Arbenz totiž rozhodl o distribuci půdy rolníkům (program Decree 900), zmírňoval extrémní nerovnost v zemi a alfabetizačními programy bojoval proti negramotnosti, přičemž přebytky sklizně byly rozdělovány mezi bezzemky. To ohrožovalo zájmy imperiálního monopolu USA a jejich především v Latinské Americe nechvalně známého trustu United Fruit Company. Z těchto důvodů zpunktovala CIA v Guatemale puč a pomocí bývalého vojenského úředníka Carlose Castillo Armase podporovaného invazí z Hondurasu ho instalovala jako prezidenta. Vojenská junta vládla pod býkovcem USA v Guatemale až do roku 1982. Na Kubě existoval tuhý diktátorský režim pod knutou USA a jejich loutky Fulgencia Batisty. Ten, aby se vyhnul své jisté volební porážce provedl tři měsíce před volbami vojenský převrat. Dne 10. března 1952 se Batista s podporou armády chopil moci. Vyhnal odcházejícího prezidenta Carlose Prio Socarráse, zrušil volby a převzal otěže moci jako „prozatímní prezident“. Okamžitě po převratu vláda Spojených států jeho režim uznala. Batista byl odstraněn až vítěznou revolucí 1. ledna 1959, kterou triumfoval Fidel Castro, když se svými „barbudos“, v jejichž řadách nechyběli revolucionáři jako Argentinec Ernesto „Che“ Guevara, Camilo Cienfuegos a Raúl Castro završil postup partyzánských jednotek napříč Kubou vstupem do rozjásané Havany v lednu 1959. Mezi další příklady bezostyšné yankeeské podpory diktatur je bezesporu možno uvést jednatřicetiletou hrůzovládu stvůry Rafaela Trujilla v Dominikánské republice, který trýznil lid této země až do jeho zavraždění roku 1961. Byly to také Spojené státy, jež 11. září 1973 zosnovaly vojenský převrat proti legálně zvolené vládě prezidenta Salvadora Allendeho v Chile, kterého ještě tentýž den Pinochetova soldateska zavraždila. Administrativa USA následně poskytla Pinochetovi – tomuto fašistickému Caligulovi – plnou a všestrannou podporu. Je možno namátkou zmínit zbabělé bombardování pro Československo tradičně bratrské Jugoslávie (1999), která nám v letech mnichovské zrady našich „západních přátel“ nabízela svoji pomoc, zvěrstva páchaná v Iráku (1990-2010), Afganistánu a ve spolku s paktem NATO pak vraždění obyvatel Lybie - nejpokrokovějšího státu jinak zbídačené Afriky. Dne 1. září 1969 byl revolučními důstojníky v čele s Kaddáfím svržen a v domácím vězení držen korunní princ Hasan Sayyid ar-Rida al- Mahdí as-Sánúsí. Po tomto aktu libyjští revolucionáři zrušili monarchii a její vůdce plukovník Kaddáfí vyhlásil založení Libyjské arabské republiky. Nesetkali se s žádným vážnějším odporem, a k potlačení monarchistů použili jen drobné násilí. Vzhledem k nekrvavé povaze převratu byl tento na počátku nazván „bílou revolucí“, která později vešla ve známost jako Revoluce 1. září. Tato revoluce znamenala začátek rozsáhlé změny v sociálně-ekonomické a politické povaze libyjské společnosti. Muammar Kaddáfí prohlásil, že revoluce znamená pro Libyi „svobodu, socialismus a jednotu“, aby v příštích letech začal realizovat opatření k dosažení tohoto cíle. V roce 1977 rozpustil republiku a vyhlásil tzv. džamahírii – stát mas. Kaddáfí přijal symbolickou roli ve struktuře státu. Džamahírie byla státem blahobytu a díky obrovskému ropnému bohatství, které náleželo všemu lidu, mohla svým občanům poskytnout mnohá dobrodiní – přispívala na bydlení, zdravotnické služby byly poskytovány zcela zdarma, školství všech stupňů bylo bezplatné. Plukovník Kaddáfí dokonce nechal vytvořit největší zásobárnu pitné vody v Africe. Za jeho vlády také ustaly veškeré třenice mezi klany a kmeny na celém území této arabské lidové socialistické džamahírie. Při výskytu zdravotních chorob, se kterými si lybijský stát mas nevěděl rady, posílal své nemocné na léčení do jiných zemí. Sám jsem se v rehabilitačním ústavu Kladruby setkal v roce 2006 s libyjskými pacienty, kteří se zde léčili na náklady „džamahíre“. Tato po všech stránkách perfektně fungující bohatá společnost byla však zbaběle rozbombardována letadely Spojených států, paktu NATO, Izraele a Turecka. A vůdce lybijského lidu se po bezprecedentním a hanebném zavraždění stal po právu mučedníkem afrických národů. Ala zpět k Severní Koreji. Všiměme si, že taková Amnesty International (AI) došla k jinému závěru, než ředitelka Světové zdravotnické organizace. To lze celkem snadno vysvětlit tím, že vycházela výhradně z výpovědí uprchlíků ze Severní Koreje. Zdravotnický systém a jeho správu má v KLDR kompletně v rukou vláda, jež ho také plně financuje. AI také vytýkala severokorejským zdravotnickým zařízením zchátralost nemocničních budov, nespolehlivost dodávek tekoucí vody a elektřiny a nedostačující dodávky léčiv. Dokonce tvrdila, že se některé operace provádějí bez narkózy4. Na facebooku se pod názvem Služby telemedicíny v Korejské lidově demokratické republice objevily zprávy informující zcela jinak. Posuďte sami: Severní Korea čítá 133 centrálních a provinčních nemocnic; 1.575 městských a krajských nemocnic a klinik a 6.263 okresních poliklinik, 227 institutů proti epidemiím, 65 ústavů prevence 682 sanatorií (domů s pečovatelskou službou). Jedná se o velmi rozsáhlou zdravotnickou síť v kombinaci s největším počtem lékařů a nemocničních lůžek na obyvatele v Asii. Modernizace sítě zdaleka nekončí a v posledních letech Severokorejci rozběhli tzv. službu telemedicíny, která spojuje všechna kybernetická zdravotnická střediska a umožňuje konzultace, oponentury a spolupráci. Každé školící centrum má také svou sekci telemedicíny. Lukáš Sluka 1 Knihovna Kongresu USA - Federální výzkumná divize 2007 Profil státu: Severní Korea, Library of Congress - Federal Research Division, uvedeno 6. 9. 2010 - http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/profiles/North_Korea.pdf 2 World Opinion 2010 Děsivý severokorejský systém zdravotní péče, The Week, publikováno 6. září 2010, http://theweek.com/article/index/205123/north-koreas-horrifying-health-care-system 3 News Asia-Pacific 2010 ‘Aid agencies row over North Korea health care system’, BBC News, viewed 6 September 2010, http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-10665964 4 http://www.amnesty.org/en/news-and-updates/report/north-koreas-crumbling-health-system-dire-need-aid-2010-07-14