Za ropu bez válek!

Český Brod je město s asi sedmi tisíci obyvateli v kolínském okrese. Na železničním nadjezdu u nádraží v tomto městě stálo po léta modrou barvou heslo „Za Evropu bez válek“. Nevím, jak dlouho tam ten nápis byl, nejsem žádný pamětník, ale jistě z doby před r. 1989, potom už psát hesla nebylo moc v módě – poslední vlna krátkého nadšení z konce 89. roku rychle opadla. Pakliže je toto heslo z období „minulého režimu“, bylo už ve své době v rozporu s oficiální (formální) „státní ideologií“ marxismu-leninismu, jinak řečeno, z marxistického pohledu nesprávné. (Ono ovšem bylo v tomto období více jevů a pojetí z marxistického hlediska nesprávných.) Takové heslo totiž vzbuzuje dojem, že v Evropě by války být neměly, ale jinde být mohou. (Co je nám do toho? To je daleko…) Snad souvisí vytyčení tohoto hesla s helsinskou konferencí v roce 1975. V tomto období začal být zdůrazňován „evropský rámec“ politiky (na rozdíl třeba od „sovětského“ = „asijského“), za podpory „eurokomunistů“ a jiných renegátů revolučního hnutí. Státy sovětského bloku mylně považovaly helsinskou konferenci za své vítězství a tento optimismus jim vydržel ještě asi čtrnáct let. Pádem slavné Berlínské zdi a světové socialistické soustavy (tedy převážně států poplatných sovětskému revizionismu, které se takto pyšně označovaly) se „evropský rámec“ naplnil a Gorbačovova idea „společného domu“ byla realizována, ale zřejmě jinak, než si Gorbačov představoval. (I když… co my víme…) Evropa byla sjednocena od Velké Británie po Pobaltí. Balkán za Evropu západoevropané nikdy nepovažovali, ale i ten se postupně „integruje“ (podřizuje), ať už po dobrém či po zlém. Rozpínavá Evropská unie dosáhla hranic bývalého SSSR, s přívažkem pobaltských států plných zběsilého antisovětismu, antirusismu a fašistického revanšismu. Tyto státy si „návrat do Evropy“ svou vnitřní i zahraniční politikou „zasloužily“. Na východ od nich je Asie. Politicky, nikoli geograficky. A restaurace kapitalismu v Rusku a Společenství nezávislých států na tom nic nezmění. Na rozdíl od EU netáhnou se sjednoceným, velkým a silným Německem, a to je chyba. Sen autorů hesla „Za Evropu bez válek“ se tedy splnil. Máme Evropu bez válek, dokonce bez války studené. Němečtí imperialisté dosáhli totiž mírovou cestou toho, co chtěli ve 30. a 40. letech prosadit válkou. Těžiště válek se přesunulo jinam a „sjednocená Evropa“ (čtvrtá Velkoněmecká říše) bojuje společně v jiných částech světa. Údajně za demokracii, reálně za nerostné suroviny, za sféry vlivu. O to imperialistům a jejich přisluhovačům jde, a nikoli o nějakou „demokracii“. Tu nepřipouštějí a nikdy nepřipouštěli, v pravém významu tohoto slova – jakožto „vládu lidu“, ani ve svých mateřských zemích. Jinak by nebyli imperialisty. V rámci udržení pořádku nechávají obvykle fungovat i protirežimně orientované organizace, ale „odtud potud“! Jakmile se jim zdá, že mohou jejich moc takové organizace (nebo i významní jednotliví aktivisté) ohrozit, ustoupí formální demokratismus neformální represi. Někteří z nich to otevřeně a nepokrytě přiznávají, jiní opájejí národy líbivými hesly, z nichž i to o „Evropě bez válek“ se hodí každému režimu (kromě hitlerovského „echt“ fašismu, který se ale, abych tak řekl, buržoazii příliš neosvědčil), takže ani po Velké listopadové kapitalistické kontrarevoluci si jej v Českém Brodě netroufl nikdo odstranit. Tedy… až do roku 2012, kdy doznalo úpravy. Dnes je heslo „Evropy bez válek“ už neaktuální. Evropa bez válek, synonymum poklidného podřízení se Německu, výsad několika dalších západních států a kolonizace ostatních, je samozřejmostí. To si zřejmě uvědomil neznámý hrdina, který na českobrodském hesle vymazal písmena „EV“. Zbylo zvolání nanejvýš aktuální: „Za ropu bez válek!“ Bravo, neznámý hrdino! Leopold Vejr