Štěpánova KSČ: Zeman na Hrad!

Zatímco KSČM stále žádný postoj k volbě prezidenta ČR v roce 2013 nevyjádřila, dala ho už najevo nepočetná a marginální Komunistická strana Československa (KSČ) vedená Miroslavem Štěpánem (strana ještě pasivnější než KSČM, a to už je co říct…). Na svých stránkách ksc.cz tato skupinka uvádí: „Sekretariát Ústředního výboru KSČ dne 28. 6. 2012 … rovněž se zabýval přípravou KSČ na přímou volbu prezidenta republiky v roce 2013. V této souvislosti provedl hodnocení adeptů a zájemců o HRAD. KSČ vyjadřuje podporu Ing. Miloši Zemanovi, CSc, který byl zvolen za Občanské fórum do Sněmovny národů Federálního shromáždění, později byl předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedou vlády ČR a předsedou České strany sociálně demokratické. Pozici KSČ lze vyjádřit heslem: ,ZEMAN NA HRAD!´ KSČ v těžké situaci, v níž se nachází naše země, se znovu obrací na parlamentní stranu KSČM (Komunistickou stranu Čech a Moravy) a vyzývá ji k těsné součinnosti při nadcházejících významných volebních aktech. Vyzývá ji dále, aby se nenechala unést hrou o růstu preferencí, kterou v současné době rozehrávají v této zemi blíže nepojmenované subjekty, jejichž cílem není vítězství reálné levice, ale vytvoření ještě složitějších podmínek pro lidi naší země.“ Nepřekvapilo mě ani tak vyjádření Štěpánovy KSČ, její podpora „umírněného antikomunisty“ Zemana, jako spíš její otevřenost, bezvýhradnost, bez jakýchkoli argumentů pro něj. Štěpánova KSČ tak opět potvrdila rozpor mezi svým občasným formálním radikalismem ve vyjádřeních a symbolice a mezi reformismem v praxi. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když soudím, že Štěpánova strana má jakousi tichou dohodu s vedením KSČM o „sbírání“ nespokojenců se směřováním KSČM, aby pod její hlavičkou nechtěně a nevědomky pokračovali ve filipovské politice. Co spojuje Vojtěcha Filipa a Miroslava Štěpána? Mimo jiné to, že oba obdivují čínský státní kapitalismus a oba podporují reformistické a antikomunistické prezidentské kandidáty. Filip a spol. v minulých prezidentských volbách prosazovali pravicovou antikomunistku Bobošíkovou, v r. 2013 se ještě uvidí, nicméně vlastního kandidáta KSČM nepostavila a zjevně se k tomu nechystá 1). Počítám, že podpoří také Zemana v jednotě se Štěpánovou KSČ nebo pro odlišení Dienstbiera (spojenectví se silnější ČSSD je pro vedení KSČM jistě lákavější než se slabšími „Zemanovci“). Co Filipa a Štěpána rozděluje? Filip obdivuje mimořádný sjezd KSČ v prosinci 1989, protože ho vynesl k moci. Štěpán odmítá mimořádný sjezd KSČ, protože ho odstavil od moci. Ing. Miloš Zeman, CSc., nar. 28. 9. 1944, absolvent VŠE v Praze, byl v l. 1968-70 členem KSČ, odkud byl vyloučen. Za „minulého režimu“ pracoval jako prognostik v několika organizacích. V listopadu 1989 se stal v Občanském fóru jednou z předních osobností kontrarevoluce, 1992 – 2007 byl členem ČSSD, 1990 – 2002 poslancem Federálního shromáždění a Parlamentu a 1998 – 2002 předsedou vlády ČR, od r. 2009 je členem a duší Strany práv občanů ZEMANOVCI (do r. 2010 jen „Strana práv občanů“). Je zajímavé, že tato strana pěstuje kult osobnosti, který se s obdobím tendenčně odsuzovaným za tento jev nedá srovnat. (Dovedete si představit, že by ve 40. a 50. letech působily strany „VKS(b)-Stalinovci“ či „KSČ-Gottwaldovci?“) Ačkoli v parlamentních volbách v r. 2010 získali „Zemanovci“ navzdory mohutné předvolební kampani jen 4,33% hlasů, jako kandidátu na prezidenta průzkumy dávají M. Zemanovi velké šance, např. v průzkumu SANEP z července 2012 skončil s 16,8% preferencí druhý za Janem Fischerem.2) Mnohé komunisty v KSČM i Štěpánově KSČ zjevně osoba Miloše Zemana fascinuje. To mají společné s některými kádry ČSSD, přebíhajícími do Zemanovy strany. Učiní tak i někdo z funkcionářů KSČM? Asi ne, dokud je pro ně KSČM jediným zdrojem obživy. Leda by ji Zeman přeplatil. Ale to není v jeho zájmu, ten si dokáže sehnat schopnější pomocníky než třeba Dolejše s Kováčikem. Jsou-li někteří komunisté nadšeni Zemanem, nelze oproti tomu říci, že je Zeman nadšen komunisty. V listopadu 2011 uvedl pro Parlamentní listy 3), že by se KSČM měla „ještě jednou a razantněji rozejít se svou minulostí“ (totiž s minulostí KSČ). „Vždy jsem citoval filosofa Františka Šamalíka, který řekl: Komunisté budou demokratickou stranou tehdy, až listopad 1989 budou považovat i za své vítězství," dodal k tomu. Parlamentní listy napsaly, že politici KSČM Vojtěch Filip či Pavel Kováčik vykonávají podle Zemana „v rámci komunistického paradigmatu“ své funkce dobře. „Naopak mě děsí gottwaldovka Marta Semelová anebo Komunistický svaz mládeže a některé další projevy komunistických poslanců.“ (Mluví Zeman jazykem Haló novin nebo Haló noviny hlasem Zemana?) „Mašíny část společnosti pokládá za hrdiny, část za vrahy. Myslím si, že jsou obojí. Hrdinové, protože se zbraní v ruce bojovali proti komunistickému režimu. Vrazi proto, že v rámci boje vraždili civilisty.“, uvedl Miloš Zeman pro Parlamentní listy. Tedy pokud by Mašínové vraždili „pouze“ příslušníky ozbrojených sil lidově demokratického Československa, byli by hrdiny bez výhrady (jako jsou jimi asi dle Zemanovy logiky vrazi čs. pohraničníků, přecházející ilegálně státní hranice). Domnívám se, že pokud KSČM nenavrhne vlastního kandidáta na prezidenta, jak o tom svědčí neřešení této otázky na květnovém sjezdu strany a vyjádření některých stranických představitelů, bude to další z řady ostud v defenzivní reformistické politice této strany. Pokud by komunistický kandidát neprošel do druhého kola (což je při dnešní politické situaci velmi pravděpodobné), dalo by se (a mělo by se) hovořit o podpoře toho či onoho nekomunistického kandidáta jako „menšího zla“. Koneckonců názory a postoje Miloše Zemana jsou komunistům rozhodně bližší než postoje Jany Bobošíkové, kterou KSČM prosazovala minule. Ale pakliže KSČM svého kandidáta od začátku mít nebude a vytyčí po vzoru Štěpánovy KSČ heslo „Zeman na Hrad!“ (nebo jiný „cizí“ kandidát na Hrad), osobně se žádné „stranické kázni“ nepodřídím. Komunisté nebudou mít v takovém případě v prezidentských volbách koho volit. Ve formálně komunistické straně vedené reformisty slouží „stranická kázeň“ beztak pouze těmto reformistům. Což se projevuje jak ve Filipově KSČM, tak ve Štěpánově KSČ. Leopold Vejr