Sonntag, 16. Juni 2013

Poslední události v Turecku očima strany EMEP

Labour Party (EMEP), Turecko - Strana je marxistická, postavená na dělnictvu (na rozdíl od KS Turecka, složené téměř výhradně z inteligence). Jejím programovým cílem je socialismus. Jak je možné interpretovat právě probíhající rozšířené masivní demonstrace, jež vypukly minulý týden? Turecké jaro? Lidové povstání? Nebo pokus o převrat, vyvolaný nacionalisty? K realistickému vyhodnocení musíte zvážit poslední politické události v Turecku. Oheň rozhodně nezažehla jedna jiskra. Proti politice vlády AKP, nejloajálnějšího spojence USA a západních imperialistů na Středním východě, významného hráče v iniciativě ke Většímu Střednímu východu a nejoddanějšího vykonavatele neoliberální politiky, probíhaly nejsilnější protesty za poslední roky. Politika jako přenos veřejného majetku nadnárodním institucím a místním magnátům, masivní propouštění, reorganizace pracovního života proti dělníkům, zadávání zakázek smluvním firmám, rozbíjení odborů, omezování společenských práv, snižování mezd, nárůst vykořisťování pracovní síly ve jménu zvýšení výkonu, to denně vyvolávalo vzpoury v továrnách a institucích. Na druhé straně ignorance a asimilační politika vůči Kurdům a masivní zatýkání vyvolaly obrovské, dalekosáhlé reakce. Městská buržoazie byla znepokojena nábožensky založenými praktikami i prohlášeními vlády AKP. Zavedení povinného náboženského vzdělávání na středních školách, reorganizace vzdělávacího systému podle požadovaných náboženských doporučení, ministerstvo záležitostí víry, jež zaměstnává obrovskou armádu duchovních k arbitrážím, omezení prodeje alkoholických nápojů a kouření, doplňování byrokratických kádrů náboženskými sektami, nazývanými pro-AKP. AKP vytvořením vysokých úrokových sazeb a prodejem veřejné sféry zahraničnímu kapitálu za velmi nízké tarify umožnila tok špinavých peněz a snažila se přilákat akciový kapitál, jenž se vyhýbá investování peněz na Středním východě nebo v západních bankách a společnostech, aby tak AKP byla úspěšnější než zatím jsou Evropa a USA v překonání světové ekonomické krize. Časem ale tok špinavých peněz ze zahraničí poklesl. Vláda AKP se snažila vyhnout ekonomickým potížím rozvinutím stavební kampaně, takzvané „městské transformace“. Nejhodnotnější oblasti ve velkých městech byly vyvlastněny, začalo se s budováním mnohapatrových struktur na veřejných pozemcích a s jejich prodejem za extrémní ceny. Nárůst dopravních problémů, ničení oblastí zeleně a předpojatá politika, v níž si stoupenci AKP plnili kapsy, vedly k rozsáhlé nespokojenosti. Syrská politika AKP přinesla obrovskou nespokojenost mezi lidmi. Peněžní pomoc na podporu radikálních islamistických organizací a rozmístění těchto skupin u syrských hranic zavinily mnoho problémů. Radikální islamisté se stali hrozivou silou pro alawitskou většinu na hranicích, přítomnost radikálních islamistů poškodila obchodování a ekonomiku v oblasti. Bankroty a nezaměstnanost narůstaly. Krom toho se začínaly objevovat negativní účinky vydání pěti milionů dolarů Assadovým odpůrcům. V těchto podmínkách premiér Erdogan oznámil, že v Taksim Parku bude vybudována obchodní pěší zóna. Měla být postavena jako kasárna. Dělostřelecká kasárna z doby buržoazní revoluce v roce 1908, známá jako štáb sil reakce a centrum povstání AKP, oživující kasárna, jsou obhajobou reakcionářského povstání z 31. března 1908 a chtějí se pomstít revoluci z roku 1908. Tak se projekt jevil podstatné části obyvatelstva. Navíc přírodní části Taksimu jsou také narušeny faktem, že v nákupním centru neměly být ponechány téměř žádné prostory se zelení. Erdoganův záměr změnit vzhled města bez souhlasu takové většiny vedl ke vzpouře proti jeho diktátorské politice. Začal odpor proti Taksim Gezi Parku. Technika, jež začala vyvíjet činnost na demolici Taksim Parku, přivábila do Taksim Gezi Parku spoustu lidí. Pozdě v noci, poté, co hlavní masa lidí opustila park, policejní síly napadly skupinku, spící ve stanech. Policie stany zapálila, aktivisty zbila a postříkala z pepřových sprejů. Před měsícem, 1. máje, na demonstraci v Taksimu, vláda AKP zakázala se přiblížit na méně než 20 mil, aby zmařila přístup, a do zóny je zastavena hromadná doprava, na celý den je odříznut přístup do asijských i evropských částí města a davy byly vystaveny útoku, plynu a vodním dělům. Opatření, přijatá vládou AKP, poškodila všechny lidi v Istanbulu i turisty. Teď je použita tatáž metoda k ukončení akcí v Gezi Parku. Tento poslední útok popudil široké masy, a do Taksimu odjely desetitisíce lidí. Když skončila pracovní doba, dav v Taksimu dosáhl sto tisíc lidí. Policie při útoku použila hustý plyn a vodní děla. Navzdory cenzuře ze strany buržoazních sdělovacích prostředků sociální sítě a několik revolučních orgánů dokázaly vynést události na veřejnost. Akce se rozšířily do Ankary a Izmiru. Lidé zůstávají do svítání v ulicích. V Izmiru, Ankaře a Istanbulu střety mezi policií a aktivisty nabývaly na síle. Stavěly se barikády. Ve střetech zahynulo několik mladých lidí v Ankaře, Istanbulu a Hatayi. Desetitisíce lidí byly zraněny a zatýkány. Funkcionář mládežnické organizace naší strany byl zraněn a zatčen také. Většina protestujících byli mladíci a ženy. Na demonstracích se podíleli i příznivci fotbalového týmu. Nejčastější hesla byla „Odstup, vládo“ a „Odstup, Tayyipe“ (Erdogane). Davy na demonstracích byly často neorganizované. Naše strana, všechny revoluční a demokratické strany, zelení, ekologové, lékařské komory, inženýrské a architektonické kanceláře, sektorové odbory, Alawité, intelektuálové a umělci, právníci, nacionalistické skupiny, ti všichni tvořili sekulární seskupení, jež souhlasila, že vláda AKP pomalu buduje náboženský systém zákonů. Naše strana, účastnící se demonstrací se všemi svými kádry a organizacemi, se snažila vtáhnout dělnictvo, proletáře a odborové svazy do akce. Zaměřila se na vytváření administrativních nástrojů k akci a na zdokonalování cílů. Vyzvala k demokratickému řešení ve prospěch široké veřejnosti, ke zrušení omezování svobody tisku, projevu a sdružování, práv Alawitů, za navrácení ukradených práv dělnické třídy a námezdních sil, odstranění volebního prahu, zjištění a potrestání těch, kteří jsou zodpovědní za masakry, jako Roboski a Reyhanli, za vybavení policie plynem proti demonstrantům a za zákaz uvolnění měst. Volala z zákazu ničení zelených ploch a k ukončení těžby dřeva. Vyzvala ke generální stávce a k odporu. Vyzvala lid, aby se organizoval a bojoval. Dnes (4. června) připravují odborové centrály Svaz veřejných zaměstnanců (KESK) a Konfederace revolučních dělnických svazů generální stávku. Události tohoto týdne v Turecku mají podobné i odlišné aspekty jako procesy, jež probíhaly v Tunisku, Egyptě i v dalších arabských zemích. Podobnost tu je; široké masy, odhodlané k boji, říkají „už dost“. Rozdíly jsou v organizační úrovni mas a v požadavcích. Za posledních pět let docházelo k podobným akcím nejen v arabských zemích nebo v Turecku, ale i v evropských zemích jako Řecko, Itálie, Portugalsko, Španělsko,Francie a Anglie, a v některých zemích Latinské Ameriky. Všechny mají společný základ v masách, rebelujících proti kapitalistickému útlaku a vykořisťování. Je jasné, že lidé, revoltující proti vládnoucí třídě za svá vlastní práva a svobodu, budou posílení mezinárodní solidaritou a jednotou. Labour Party (EMEP), Turecko, 4. června 2013 www.emep.org, en.emep.org (anglicky). Překlad Vladimír Sedláček

Keine Kommentare:

Kommentar posten