Mnozí odpůrci revoluční vědy
marxismu-leninismu se nám snaží vysmívat za naši podporu
nesocialistickým vládám, jakými jsou Sýrie, Írán či Zimbabwe. Současně
nás vykreslují jako jakési „rudé fašisty“, kteří bezmyšlenkovitě
podporují jakoukoli vládu, jež se vzpírá a odporuje krokům administrativ
USA. Mnoho soudruhů na levici nových je pak logicky zmateno, proč
takové vlády podporujeme?! Zmíněná situace
by pak mohla snadno vést ke skutečnosti, že slibní mladí soudruzi budou
odsáti trockisty a anarchisty a odvedeni z cesty skutečně revolučního
socialismu. Jelikož je pochopitelné, že by se jednalo o nemalý problém
i velkou hanbu naší strany, napsali jsme tento krátký text, aby mohl být
argumentačně využit jako zdroj k vysvětlení celého složitého problému.
Než začneme s hledáním konkrétních
případů, musíme z kraje definovat, co to vlastně znamená být
progresivní. Být progresivním v marxistickém pojetí znamená postavit se
na správnou stranu dějin a podporovat sociální pokrok. Vědecká
filozofie, která se opírá o marxismus-leninismus a dialektický
materialismus plně objasňuje, proč a jak je proces změny procesem řešení
rozporů, což všeobecně, zcela zřetelně i naprosto jasně dokazuje
příroda sama. Například v procesu pohybu fyzických objektů je vždy
výslednicí síla určující jejich pohyb i dráhu – výslednice je čistým
součtem protilehlých sil působících na objekt. Názorně to popsal fyzik
Isaac Newton ve svém tzv. třetím zákonu: „Proti každé akci působí vždy
stejná reakce, resp. vzájemná působení dvou těles jsou vždy stejně velká
a míří na opačné strany.“
Jednou z taktik prokapitalistických
vzdělávacích institucí je snaha o oddělení světa přírody od světa
politiky a společnosti. Tyto entity však rafinovaně a mazaně
nerozlišují, pročež to vypadá, že přírodní zákony se nevztahují na
politické otázky. Jedná se o metafyzický a zásadně nesprávný způsob
pohledu na svět. Činnosti lidstva jsou právě tak přirozené jako akce
prováděné jakoukoli jinou kombinací sil i jejich vzájemných reakcí a
zákony přírodního světa jsou tudíž plně použitelné i pro svět politiky.
Vidíme tedy, že tento zákon vnitřního
rozporu má své oprávněné místo v procesu společenské změny a že
pregnantně vyjadřuje existenci dvou stran téže mince – revoluční a
reakční, progresivní a regresivní. Takže být progresivním znamená být
revolucionářem, být příčinou pohybu společnosti vpřed. Být progresivní
neznamená být socialistou, jakkoli skutečný socialista je progresivní
vždy. Za určitých okolností mohou být progresivní i nesocialisté. Ve
francouzské revoluci byl toho typickým příkladem Maximilien Robespierre.
Robespierre byl kapitalista a všeobecné volební právo podporoval
výhradně pro muže. V současnosti by taková jeho pozice byla jistě
shledána reakcionářskou, avšak v porovnání s životem pod knutou
feudálních pánů Francie, kde bylo hlasování vyhrazeno pouze šlechticům,
majitelům mnoha rozlehlých pozemků, se rozhodně jednalo o krok nebývale
progresivní. Robespierre stranil kapitalismu v jeho revoluci proti
feudalismu, podporoval vyšší stupeň společenského uspořádání proti
nižšímu a bezpochyby tak progresivním revolucionářem byl.
Často chápeme rozdíl mezi „progresivní“ a
„regresivní“ myšlenkou v idealizovaném smyslu, v němž nezáleží na tom,
zda je situace pro někoho pokroková či zpátečnická, ale jde o to, aby
stála na určitých pevných způsobech jednání, tj. taktikách a
strategiích, jež zastává. To nazýváme metafyzickým náhledem, viděním
přírody jako něčeho statického a neměnného, co stojí doslova „za
fyzikou“. Samozřejmě, že je takový názor nesmyslný; zastávat ho znamená,
že člověk může věřit a priori čemukoliv, v našem případě např. tomu, že
Marx byl zpátečnickým reakcionářem a v dějinách lidstva i společnosti
je možné navrátit 100 000 let lidského vývoje nazpět před sepsání Kapitálu. To je pochopitelně směšné. Fakt, zda je něco progresivní či regresivní, je zcela záležitostí kontextu.
Žijeme v éře imperialismu, v konečném
stadiu zahnívajícího a dekadentního kapitalismu, kdy kapitál již dosáhl
své nejagresivnější a zcela globalizované fáze, v době, kdy kapitalisté
mohutně i razantně rozšiřují svůj vliv a snaží se ovládnout celosvětové
trhy. V této době se kapitalisté více než kdykoli předtím pokoušejí
podmanit si jiné národy a podrobit jejich obyvatelstvo v zájmu kořistění
zisku. V takové situaci nabývá národní otázka zásadního významu. Ve své
práci na toto téma, Marxismus a národní otázka [v digitální knihovně dostupné ke stažení zde; pozn. red.],
se J. V. Stalin dožaduje povinnosti socialistů respektovat právo národů
na sebeurčení v zájmu realizace možnosti rozhodovat o svém vlastním
osudu. Jestli si to budou lidé přát, může si národ tedy skutečně zvolit
posunout se zpět, pokud je to volba jeho obyvatel a nebude-li ovládat
jiné národy.
S ohledem na tuto skutečnost rozhodně
musíme revoluční hnutí proti imperialismu podporovat nadále i v případě,
že není výslovně socialistické. Pokud hnutí nebo vládní opatření
oponují imperiální nadvládě nad jejich zemí, jsou v konkrétním kontextu
progresivní. Takové revoluce se nazývají národními buržoazními
revolucemi, revolucemi pronárodně orientované buržoazie a místního
obyvatelstva proti imperialistické buržoazii. Všechno, co oslabuje síly
imperialismu, usnadňuje a nakonec i přibližuje socialistickou revoluci,
je proto silou progresivní. Je tomu tak z prostého důvodu, jímž je
navýšení stupně rozvoje i vlasteneckého uvědomění socialismus
přibližující.
Nikterak nepodléháme mylné představě, že
by lidé jako Bašár al-Assad nebo Hassan Rúhání byli komunisté,
neznamená to však, že to nejsou vůdcové progresivní, že nestojí na
správné straně dějin a jejich jednání nepřispívá ku prospěchu oslabení
imperialismu. Vlastní politiky můžeme pochopitelně kritizovat, je
samozřejmé, že jim nevěříme, že by byli v jakémkoli slova smyslu
dokonalí, avšak je bezpodmínečně nutné je neustále a vytrvale tlačit
k podpoře boje proti imperialismu. Buď je v tomto úsilí budeme
podporovat, nebo se postavíme proti nim, avšak pak je to totéž, jako
bychom sami byli reakcionáři, potleskem vítali imperiální invazi a
ničili národní sebeurčení.
původní článek (anglicky) zde
překlad
překlad
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen