Politické, společenské a lidské právo sebeobrany Absolutní právo palestinského odporu

Opět padají bomby na pásmo Gazy, pruh území vyříznutého z vlastní Palestiny jako výsledek pokračujících protiprávních a nelegitimních akcí Izraele. Gaza se neskutečnosti stala uzavřeným ghettem, nejprve odříznutým od Palestiny v násilí plánů na rozdělení a politických programů a poté proměněným v hermeticky uzavřené ghetto, což následovalo po demokratických volbách, jež vynesly k moci stranu Islámského odporu - Hamás. Zařazený ve Spojených státech coby teroristická organizace, s některými svými předními příznivci tam už 20 let vězněnými za to, že Palestincům v Gaze poslali humanitární pomoc, není zase až tak velkým překvapením, že izraelské i západní sdělovací prostředky raději obviňují Hamás z napadání Izraele raketami, než aby zpravily o tom, že Hamás vystřelil rakety v reakci na izraelský útok! Taková metoda zpravodajství je součástí neustálého úsilí postavit mimo zákon palestinský boj za osvobození ze jha sionistického genocidního útlaku a násilí. Navíc odsouzení nejsou provázena odkazováním na historický rekord: sionistická válka, studená i horká, proti Palestincům neustala ani na jediný den od roku 1948, a získává nelítostně na obrátkách od roku 1967 a vytrvale pokračuje. Tato neustálá agrese, administrativní i vojenská, není nikdy vnesena do západního pohledu nebo chápání, ačkoli rychlé pročtení webových stránek Palestinského střediska pro lidská práva, umístěného ve městě Gaze (http://www.pchrgaza.org/portal/en/), Mahsom Watch (http://www.machsomwatch.org/en) a Betselemu ( http://www.btselem.org/) poskytnou hrůzné a podrobné informace o tomto vytrvalém každodenním válčení. Komukoli, kdo nepodlehl sionistické propagandě, je známa skutečnost, že když jsou z Gazy vypáleny rakety, je to vždycky v reakci na izraelské napadení, zvlášť když je onen útok křiklavým a zřejmým aktem násilí, jehož se očividně dopustili Izraelci. Ačkoli Izrael začal bušit do Gazy 13. listopadu 2012, což zjevně vedlo ke zformulování smlouvy o příměří, k atentátu na Ahmeda Jabariho, šéfa palestinského hnutí odporu, došlo 14. listopadu 2012 kvůli ospravedlnění rozsáhlého izraelského válčení. Velkým zviditelněním bylo v tomto případě natočení videa o události, vloženého na výstupní webové stránky izraelských zpráv, aby se diváci mohli opakovaně kochat představením! Důvod posledního izraelského útoku je uveden ve webovém blogu IDF, Izraelských obranných sil[sic] „14. listopadu IDF vstoupily do operace „Obranný pilíř“ [sic], znamenající obranu izraelských civilistů před nepřetržitým raketovým ostřelováním, jemuž jsou vystaveni posledních 12 let, a ochromení teroristických organizací v Pásmu Gazy“ (viz web blog IDF). Jejich anglický překlad názvu vojenské operace je nepřesný, a já se domnívám, že úmyslně. V hebrejštině název zní „Amud Ashan“ - „Sloup kouře“, metafora vytvořená k dosažení úmyslného srovnání v izraelských myslích se sloupem ohně a mraků z biblického příběhu Exodus, podle něhož Bůh vedl Děti Izraele z otroctví v Egyptě po cestě ke svobodě v Zemi zaslíbené! Tenhle název a tenhle obraz nutně navozují výměnu rolí Izraelců a Palestinců: izraelský agresor se zase jednou stává pronásledovanou obětí, podle Příběhu o exodu, zatímco Palestinci, znehybnění a rdoušení ve vězeňském ghettu Gazy, uzavření uvnitř elektrifikovaných stěn a plotů, jsou začarováni do faraonových teroristů, nelítostně a bezcitně pronásledujících nevinné izraelské oběti. Toto převrácení obsahuje víc než nálepky: kromě převrácení morálního pořádku a základních skutečností slouží zas a znova k upevnění obrazu Palestince coby nepřítele, démona, podčlověka, veličinu, jež nemá nárok na jakékoli ohledy či úctu! Je to osvědčená, vyzkoušená metoda k odvedení pozornosti a obvinění od skutečných pachatelů smrti a ničení k obětem těchto agresivních činů. Politický atentát je specialitou Izraele du jour, praxe, již celým svým srdcem přijal president Obama a jeho osobní monotónní „seznam zabití“. Používat vraždy k uváženému ničení politických kádrů v naději, že je tak oslabí, s ohledem na možnost politického zotavení po válce, to je čin, jenž porušuje třetí zásadu legitimity válečných zákonů - princip rytířství, zásadu uznání lidskosti nepřítele. S nepřítelem se musí zacházet s úctou, aby mohl s ukončením nepřátelství začít nebo pokračovat normální společenský život. Clausewitzův aforismus, že válka je pokračování politiky, není popisující, ale předpisující. Smyslem legitimní obranné války musí být vyjednávání vedoucí k míru. V tomto světle bychom měli chápat informaci, s níž přišel Gershon Baskin, izraelský politický aktivista, že palestinské vedení v Gaze, včetně Ahmeda Jabariho, dostalo pouhých pár hodin před atentátem na něho návrh smlouvy na příměří. Je proto očividné, že atentát byl spáchán za určitým účelem, právě aby bylo smíru zabráněno. Přinejmenším to ukazuje, že je křiklavě špatná víra v část Izraelců, ale co je důležitější, je to další příklad provokativní zrady, věc, jaká si zasluhuje samostatnou analýzu. Právo chránit lidský život je absolutní, dokonce i když použité prostředky jaou určené. Proto, podle všech lidských norem, přirozeného práva, právních norem i mezinárodního práva a právní teorie mají Palestinci zákonné právo reagovat. Je ale nutno mít na paměti, že Palestincům odpírají stát a s ním spojenou armádu Izrael a Spojené státy. Proto je reakce, jaká je Palestincům v Gaze dostupná, strašně omezená, a je omezená na rakety, vypálené na Izrael. Tyto rakety jsou primitivní zbraně, nepříliš přesné, a proto jsou definovány coby ohňostroj. Ale jsou vším, co Palestinci na svoji obranu mají. Tato reakce jedinou cestou otevřenou pro společenství pod vojenským napadením, jak zkusit docílit a vynutit si zastavení takového útoku, když s vámi útočník nevyjednává v dobré víře. Izraelci jsou hrdí na skutečnost, že jejich armáda je čtvrtá největší na světě, a co se jich týče také nejlepší, nejúčinnější a s nejvyšší morálkou! Kvůli exponenciálně obrovskému nepoměru v síle mezi Izraelem a Palestinci si Palestinci jednoduše nemohou dovolit reagovat na každý útok proti nim. Musí pečlivě a opatrně vážit své možnosti na odpověď, což je oním důvodem, proč Izraelci nikdy nemusí zastavit své vytrvalé, různě intenzivní útoky. Ale nepřiměřené útoky izraelské armády jsou také tím, co porušuje zásadu úměrnosti výchozího legitimního válčení. Právo vzdorovat je právem na sebeobranu Dá se neúprosně tvrdit, že protože právo na sebeurčení bylo záměrně a výslovně odepřeno Palestincům po zhroucení Osmanského impéria, bez jakéhokoli práva nebo ospravedlnění v daných podmínkách, Palestinci mají stále nárok takové právo požadovat a bojovat za ně. (viz poznámky na konci) Místo svobody byli vystaveni realitě kolonizace Palestiny cizinci proti přání místních obyvatel, kolonizaci, jež nakonec vedla k vyhnání téměř devadesáti procent domorodého palestinského obyvatelstva, čímž vznikl dlouho hnisající problém utrpení palestinských uprchlíků. Boj za sebeurčení je v mezinárodním právu legitimní, protože vyjadřuje boj za svobodu, základní kvalitu života, nutnou k tomu, aby lidské bytosti dokázaly využít svého potenciálu coby jednotlivci i jako společenské bytosti. Ti, kteří takové sebeurčení odpírají, se provinili porušením téhož mezinárodního práva. Že toto odepření takového práva je případem týkajícím se Palestinců, lze nalézt v několika dopisech v korespondenci britských ministrů. V dopise lorda Arthura Balfoura předsedovi vlády, datovaném 19. února [1919 LB] stojí: … Slabým místem našeho postavení je samozřejmě to, že v případě Palestiny záměrně a správně [sic LB] odmítáme přijmout zásadu sebeurčení. Kdybychom se byli radili se současnými obyvateli, nepochybně by nám dali protižidovský verdikt. Naším ospravedlněním naší politiky je, že pohlížíme na Palestinu jako na naprosto vyjímečnou; že považujeme otázku Židů mimo Palestinu za celosvětově důležitou a že pojímáme Židy tak, že mají historický nárok na domov ve své prastaré zemi; za předpokladu, že jim lze dát domov bez vyvlastnění nebo utlačování současných obyvatel… V pozdějším memorandu, adresovaném lordu Curzonovi, lord Balfour 11. srpna 1919 zopakoval podobný názor: … Rozpor mezi dopisy Úmluvy [Úmluva Ligy národů; League of Nations Covenant LB] a politikou spojenců je dokonce ještě křiklavější v případě „nezávislého národa“ palestinského než v případě „nezávislého národa“ syrského. Proto v Palestině dokonce nenavrhujeme ani probrat formu konzultování přání současných obyvatel země, ačkoli Americká komise prozkoumávala formu otázek, jaké jsou. Velká čtyřka (Anglie, Francie, Rusko a Amerika, pozn.překl.) je oddána sionismu. A sionismus, ať už je správný nebo chybný, dobrý nebo špatný, má kořeny v dlouhověkých tradicích, v současných potřebách, v bodoucích nadějích mnohem hlubšího výzanmu než touhy a předsudky sedmi set tisíc Arabů, kteří teď obývají prastarou zemi. Dle mého názoru to je správné. Nikdy jsem nedokázal pochopit, jak by to šlo sladit s deklarací [anglo-francouzskou z listopadu 1918], s Úmluvou nebo s instrukcemi vyšetřovací komisi. Nemyslím, že by sionismus Araby poškodí, ale oni nikdy neřeknou, že jej chtějí. Ať už bude budoucnost Palestiny jakákoli, teď to není „nezávislý národ“, ani není na cestě se jím stát. Nemyslím, že by sionismus Araby poškodil, ale oni nikdy neřeknou, že jej chtějí. Ať už by měly být jakékoli ohledy na názory těch, kteří tam žijí, mocnosti ve svém výběru závazků nenavrhují, jak jsem záležitost pochopil, to s nimi konzultovat. Zkrátka co se týče Palestiny, mocnosti neučinily žádné vyhlášení politiky, jež neměly, alespoň v tomto dopise, nikdy v úmyslu porušit… (Doreen Ingrams. Palestine Papers 1917-1922 Seeds of Conflict. London1972. pp. 61 and 73). Navzdory tomu, že mocnosti v oné době křiklavě porušily palestinská práva, takové popření nedalo ani nedává vzniknout jejich ztrátě ani jejich pádu do nečinnosti. Dokud lidé chtějí dosáhnout takových práv, mají právo požadovat jejich naplnění požadovat. Palestinci se těchto práv nikdy nezřekli, ačkoli rozvinuli nespočet pokusů dosáhnout modus vivendi (soužití) se sionistickým státem. Jejich ochota k adaptaci byla odmítnuta přesně z toho důvodu, že kompromis a sdílené kondominium v Palestině součástí sionistického programu nejsou a nikdy nebyly. Proto bychom mohli v tomto bodě dojít k následujícímu závěru. Palestinci mají právo se bránit izraelským útokům na několika základech. Za prvé v reakci na izraelskou provokaci ve formě atentátu na Ahmeda Jabariho. (Umíme si předstvit izraelskou reakci na atentát na Ehuda Baraka nebo na jiného ministra). Za druhé mají právo odporovat několik posledních desetiletí trvající izraelské genocidní kontrole nad Gazou, jež způsobuje fyzický zánik obyvatelstva, jež vykazuje obecně špatnou úroveň zdravotního stavu, připisovatelnou přímo izraelskému dusivému svírání území. Za třetí mají právo vzdorovat neustálým nájezdům, vpádům, zatýkáním, vězněním a potlačování hospodářské činnosti na Západním břehu a ve Východním Jeruzalému. A za čtvrté současný fakt, že jim jsou násilně upírána politická práva, ospravedlňuje odpor. Takže proč jsou Palestinci všeobecně, a Hamás především, líčeni coby „teroristé“? Výraz „terorista“ není právní termín a není na něj právnický odkaz. Byl vytvořen, aby bylo možné obejít omezení, jež ukládá mezinárodní právo s ohledem na způsob vyrovnání se s nepřátelstvím. Je využíván k démonizování těch, kdo nesouhlasí s vůdčím požadavkem a vládou USA, Izraele a Evropy nad světem, a je využíván především k tomu, aby takovým lidem odepřel právo na odpor, právo bojovat coby bojovníci za svobodu. Právě tato terminologie vytvořila takové zmatení a nesrovnalosti v obecném chápání veřejnosti s ohledem na realitu v Palestině a současný stav věcí, jenž tu převažuje. Ale měli bychom položit další otázku, a to proč jsou Palestinci Západem vnímáni coby „terorist0“ a nesmlouvaví vrazi, lidé, kteří rozumnějí jen násilí a ne míru? Abychom tomuto hlavolamu porozuměli, je nutno pochopit především podstatu americké společnosti a její kontrolní mechanismy. Spojené státy jsou kapitalistickou společností, v níž moc vykonává finančně-mediálně-vojensko-průmyslový komplex. Hlavním zdrojem kapitalistického vykořisťování jsou zásoby ropy na Středním východě, její rafinace a dodávání do zbytku světa. Je to sine qua non (podmínka, bez níž nelze) ke kontrolování kapitalistické elity, když tato kontroluje tyto zdroje a jejich uspořádání. Taková kontrola není v zájmu místních obyvatel na územích, kde se ropa nachází, kteří jsou téměř všichni Muslimové. Aby byla minimalizována, když už ne eliminována, kritika i kritici kapitalistického vykořisťování, využívají Spojené státy sdělovací prostředky k ovlivňování myšlení svých obyvatel, jak vysvětlují profesoři Noam Chomsky a Edward Herman ve své knize Tvorba souhlasu (Manufacturing Consent). Ale od druhého období Bushovy správy Ministerstvo bezpečnosti vlasti - název přímo odvozený z románu George Orwella 1984 - vytvořené, aby vykonávalo další kontrolu nad obyvatelstvem s použitím policejní moci. Události z 11. září využily sdělovací prostředky i toto ministerstvo k tomu, aby démonizovaly islám a Muslimy, a Palestinci automaticky spadli do této kategorie. Všichni jsou považováni za teroristy nebo potenciální teroristy, a proto jsou podle této definice nepřítelem. Úroveň propagandy, vyvolaná odvětvím sdělovacích prostředků tohoto komplexu, jemuž je obyvatelstvo Západu vystaveno, zvlášť ve Spojených státech a v Izraeli, vymývá mozky obyvatelstvu k automatické negativní reakci na všechny Muslimy, Palestince nevyjímaje. Muslimové coby teroristé, islám coby víra násilí a nenávisti, Židé coby věčná oběť, holocaust coby ojedinělá událost, jejíž jedinečnost se odráží v politickém manifestu „prokázaného osudu“ a „výjimečnosti“ Spojených států amerických, „hodných hochů“ první i druhé světové války, představuje současnou propagandistickou koláž, určující limity politicky korektního diskursu. Jakákoli kritika vůči Izraeli je automaticky převedena do antisemitismu a kritizovat Spojené státy nevlastenecké nebo dokonce vlastizrádné. Palestinská politická strana Hamás je v USA na seznamu teroristů a několik Muslimů bylo obviněno a na dlouhou dobu uvězněno, v jednom případě na víc než 20 let, za zločin napomáhání a podpory teroristům, když vyslali humanitární pomoc do Palestiny. Izrael nikdy nepřestal poukazovat na Palestince jako na teroristy a podle toho jim vyhrožovat. Jak už bylo řečeno, rozbil a/nebo narušoval všechny své smlouvy s Palestinci, čehož nejnehoráznějším porušením je neutuchající budovvání židovských osad na Západním břehu, zabraném v roce 1967, a stal se tak kolonizující mocností, což je přímým porušením mezinárodního práva. Navíc Izrael porušil všechny rezoluce OSN, je ale chráněn vetem USA, což mu poskytuje dlouhé vodítko, že si v Palestině může dělat, co chce. Realita izraelské síly, realita jeho nezákonností přestavuje porušení morálního i právního kodexu. Vědí to Izrael i USA, a proto taková neustálá nemravná propaganda proti Arabůmn, Muslimům i Palestincům. Jen málokdo pochybuje o tom, že pro Palestince neexistuje jednoduché řešení. Navzdory jejich právům de iure i de facto a jejich legitimnímu odporu a boji a použití zbraní, jež nesplňují ani ten nejmenší standard moderní armády, jsou jedinými obětovanými lidmi světa, kteří chápou svoji neutěšenou situaci spolu s těmi, kteří přicházejí ze Západu, kteří jsou označováni za radikály. V tomto kritickém dějinném okamžiku nemají lidé žádnou moc, ale jsme povinováni pokračovat v boji za svobodu a spravedlnost jak jen můžeme, ovšem aniž bychom ničili planetu, jako to činí naši přátelé kapitalisté. Přesto ale existuje-li železný zákon života a existence, jenž musí udržovat naši naději a energii, je to že všechny instituce, všechny síly se nakonec zhroutí, protože všechno se mění a je dočasné v našem nahodilém, podmíněném světě. Situace nemohou pomoci, ale mohou se změnit. Když přijde taková změna v rozdělení moci, měli bychom být připraveni ustavit vládu spravedlnosti a míru pro dobro všeho lidstva. Poznámka na konec Kompletní počin židovského státu v Palestině je postavený na spěšném odmítnutí mezinárodního práva. Jediným legitimním základem pro politickou suverenitu chudého lidu jsou zákony ius soli nebo ius sanguine (právo na půdu nebo právo krve; obojí jsou práva občana na místo, kde e narodil; pozn.překl.); jak jsou uznávány v mezinárodním právu, které je přenáší do práva na suverenitu, založeného na obývání určitého území nebo na tom, že jsme potomky někoho na určitém území. Třetí možností zaručující právo na suverenitu by bylo objevení terra nullius, země nikoho, která je neobydleným územím. Palestina nikdy nebyla terra nullius, a její obyvatelé měli nárok na suverénní stát v Palestině coby součásti Větší Sýrie, kdyby si takto zvolili, podle ius soli, následující po zániku Osmanského impéria na konci I. světové války v létech 1917 a 1918. Kdyby byly jejich děti mimo zemi v době jejího založení v příslušné době, byly by měly zaručeno občanství na základě ius sanguine, i kdyby se nebyly bývaly narodily v Palestině nebo ve Větší Sýrii. Evropští Židé nesplňovali ani jednu z těchto podmínek v roce 1917, kdy Balfourova deklarace, dokument připtravený mezinárodním židovským vedením a předložený lordem Arthurem Balfourem, ministrem zahraničí Velké Británie oné doby, lordu Walteru Rothschildovi, potomku přední světové židovské bankéřské rodiny, trvale žijícímu v Anglii, byla sepsána na podporu židovské vlasti [sic] v Palestině. Bylo shledáno, že rozporcování historické Palestiny k vyříznuní velkého kusu jejího území pro dovezené, nesporně zahraniční obyvatelstvo na úkor původního společenství nebylo politicky legitimní akcí. Jeho ničivé následky by měly být zřejmé a priori, a dějiny ukázaly, že takové očekávání je přesné. Takové vyříznutí ublížilo původnímu obyvatelstvu naprosto ve všech aspektech jeho života: v politickém, ekonomickém, společenském, vzdělanostním, kulturním, náboženském, historickém i geografickém. Zničení Palestiny, vyhnání převážné většiny jeho obyvatelstva a záměrné a neustálé genocidií útoky na zbývající obyvatele, žijící pod židovským záborem, jen zdůrazňuje protiprávnost židovské přítomnosti i jeho neutuchající agrese vůči Palestincům. LYNDA BURSTEIN BRAYEROVÁ, 20. listopadu 2012 Lynda Burstein Brayerová, absolventka Hebrejské university Jeruzalémské fakulty práva, je radikální politická a právní komentátorka, s praxí obhájkyně lidských práv v Palestině a Izraeli, zastupující Palestince v jejich sporech proti demolicím domů, zcizování půdy a rozbíjení rodin v jejich snažení o získání cestovních povolení ze zdravotních, studijních a rodinných důvodů. Žije v Haifě a je k dosažení na jamillainbari@yahoo.com Překlad Vladimír Sedláček