Montag, 22. April 2013

O příčinách krize na Korejském poloostrově

Krize se zvyšuje. Vláda KLDR se rozhodla uzavřít průmyslovou zónu města Kesong, ve které jsou koncentrovány společné podniky s Jižní Koreou a navrhla všem velvyslanectvím, aby zvážily možnost evakuace z KLDR. Z celé řady kroků vedení KLDR je nejvýznamnější rozhodnutí březnového pléna ÚV Korejské strany práce o právním zakotvení jaderného statutu země a usnesení Nejvyššího lidového shromáždění KLDR „O dalším upevnění statutu země, vlastnící jaderné zbraně s cílem sebeobrany“. Většina masmédií popisujících válkychtivost KLDR se ani nepokouší o analýzu současného zostření napětí na poloostrově. A pokud se i pokoušejí tak bezpodmínečně obviňují ze všeho vládu KLDR a ÚV Korejské strany práce, zdůrazňujíce při tom, že hlavní příčinou je třetí jaderný pokus. V souvislosti s tím je nepochybně zapotřebí objasnit skutečné příčiny té situace, která je dlouhodobě označována za „korejsky problém“. Především je však potřeba zdůraznit, že podstatou situace jsou neuzavřené výsledky Korejské války (1950-1953). 60 let od skončení války nebyla podepsána mírová smlouva. Až dosud existuje pouze (nyní snad již pouze na papíře) „Smlouva o příměří“ – to je o dočasném přerušení bojových aktivit. Navíc mezi hlavními účastníky konfliktu USA a KLDR nebyly až dosud navázány diplomatické styky. Anomálie takové situace je naprosto evidentní. KLDR mnohokrát navrhovala Spojeným státům, aby společně odstranily tento anachronismus studené války, ale všechno marně. USA úporně odmítají normalizaci mezistátních vztahů a záměnu „Smlouvy o příměří“ za plnohodnotný dokument, zajišťující trvalý mír na poloostrově. Spojené státy tak nejen slovy, ale i činy dokazují své postoje, které v KLDR označují za „nepřátelské záměry“. Spojené státy nejenže neplánují mírové soužití s KLDR, ale naopak připravují likvidaci tohoto státu. Zejména tímto postupem USA a jejich spojenců je předurčen stav permanentního napětí mezi KLDR a Jižní Koreou, cyklické opakování přechodů od vyostřené situace k uklidnění a naopak. Akce Západu ve vztazích ke KLDR představují uzavřený kruh. Výzvy k zastavení jaderného programu a tím i ukončení narušování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní jsou využívány ke krytí skutečných záměrů, likvidace progresivního režimu v KLDR. Obecně se dá říci, že pokud KLDR souhlasí s jednáními o vzájemných kompromisech o „nešíření jaderných zbraní“, Západ tento postup nehodnotí, jako samostatné rozhodnutí KLDR, ale jako projev její slabosti a vítězství své politiky nátlaku. Díky této logice Washington a jeho spojenci neoceňují čestně ani jeden krok KLDR. Korejské vedení po zvážení situace ve svých vztazích s USA a jeho spojenci, kdy jeho benevolence byla odměněna dalším zvyšováním nátlaku, jehož cílem je evidentně likvidace lidové moci bylo donuceno změnit taktiku. K tomu je potřeba podotknout, že korejské vedení chce spolupracovat, nechce však podlehnout násilí a kapitulovat. Výsledkem této pokrytecké politiky Spojených států jsou další kroky korejského vedení k upevnění své sebeobrany, které zahrnuje i další raketojaderné pokusy. Chronologie současné krize je dobře známá. Na úspěšné vypuštění vlastní družice 12.12.2012 reagovala RB OSN Rezolucí číslo 2087 (22.01.2013). KLDR vyjádřila svůj nesouhlas a vydala prohlášení, že se již dále nebude účastnit jednání šestistranné komise, prohlásila za neplatné ujednání z 19.9.2012 a na znak protestu provedla další jaderný pokus. Ministerstvo zahraničí k tomu uvedlo ve svém prohlášení, že: „Ve světě bylo provedeno více než 2000 zkušebních jaderných výbuchů a na oběžnou dráhu kolem Země bylo odpáleno přes 9 000 satelitů a dosud RB nepřijala žádnou rezoluci, která by zakazovala jaderné pokusy a starty raket, vynášející do kosmu satelity. RB OSN odpověděla 7.3.2013 přijetím Rezoluce číslo 2094, která obsahuje nejtvrdší sankce proti KLDR za poslední desetiletí. Co posloužilo jako příčina rychlého zhoršení konfrontační situace v roce 2013? Nepřátelé KLDR si jich našli mnoho. Mezi hlavní zařadili nezkušenost, nezralost a avanturismus nového vůdce KLDR. Hlavním důvodem je však snaha zastrašit KLDR a donutit Soul, aby uvěřil tomu, že získáním jaderného statutu se základním způsobem změnil poměr sil na poloostrově ve prospěch KLDR, která tak získala imunitu proti všem aktivitám Jižní Koreje a nyní může beztrestně realizovat politiku vydírání a vojenských provokací proti jihu. Takovou propagandou se podařilo ovlivnit veřejné mínění jihokorejských obyvatel. V reakčních kruzích ve Spojených státech se zvýšila útočná rétorika, požadující od Obamovy administrativy rozhodnou změnu priorit ve prospěch opatření zaměřených na odstranění současného vůdce a změnu režimu, cestou naprosté izolace a stimulování vnitřní opozice. Na oficiální úrovni začala americká administrativa otevřeně hovořit o cíleném snižování životní úrovně v KLDR atd. Skutečným cílem této agresivní zahraniční politiky není ovšem pouze likvidace lidové moci v KLDR, ale snaha zaangažovat do řešení této situace ČLR, která nemůže k vývoji ve svém regionu zachovat neutrální pozici. Využívajíce záminky s korejskou raketojadernou hrozbou, oznámily USA posílení protiraketové obrany na Aljašce a ostrově Guamu, rozhodujících základnách pro jaderné útoky proti ČLR. Náměstek amerického ministra obrany Ashton Carter odmítl čínské protesty proti těmto americkým krokům a uvedl: „Pokud Severní Korea nutí USA a ostatní státy k opatřením o kterých ČLR říká, že se jí nelíbí, ví její vedení, komu má tyto protesty adresovat.“ Přestože to Carter otevřeně neřekl, svým projevem se pokusil vyvinout nátlak na ČLR, na které je vláda KLDR plně závislá ve svém exportu a importu, zejména v dodávkách ropy. Korejská krize vyhrotila dilema v postojích čínského vedení, které po desetiletí považovalo svého spojence KLDR za životně důležitou nárazníkovou zónu na severní hranici. Nehledě na proamerický postoj, který zaujaly delegace ČLR a Ruské federace při hlasování v RB OSN o sankcích proti KLDR, je evidentní, že alespoň ČLR dále nepůjde a není vůbec jasné, zda je rozhodnuta tuto rezoluci plnit. Ví dobře, jako ostatně celý pokrokový svět, že KLDR, pokud nechce skončit jako Jugoslávie, Irák, Libye nebo Sýrie ani jinak postupovat nemůže. K. K.

Keine Kommentare:

Kommentar posten