Freitag, 26. April 2013

Nepřehlédněte… (2)

V únorovém čísle „Dialogu“ jsem upozornil na některé zajímavé výsledky hlasování poslanců v tzv. církevních restitucích, nebo při holdování Václavu Havlovi. Nešlo mi o rozbíjení jednoty stranických řad, jak mne osočil jeden z vysokých funkcionářů KSČM, nýbrž o upozornění na nekalé praktiky a nemarxistické postoje některých z našich poslanců, důležité v souvislosti s nadcházejícím výběrem možných kandidátů pro blížící se volby. Domnívám se, že kritika do vlastních řad není nic špatného, odhaluje-li na konkrétních, průkazných faktech jednání, jsoucí rozporná s míněním většiny a příliš zavánějící osobními zájmy kritizovaného. Jedním z věcně i mediálně nejzajímavějších a dlouhodobě nejsledovanějších bylo v uplynulém měsíci hlasování o zrušení doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců. O této otázce se od roku 1995 hlasovalo na 19 schůzích, celkem ve 32 pokusech. V předchozích 31 hlasováních nejčastěji hlasovala pro omezení imunity Strana zelených a KDU-ČSL, naopak již neexistující ODA a KSČM byla nejvíce proti omezení. Všechna hlasování absolvoval Petr Nečas a Marek Benda (ODS), a Hana Orgoníková (ČSSD). Ani jeden z nich nehlasoval pro omezení imunity ve více než polovině případů. Nikdy nebo téměř nikdy nehlasoval pro omezení např. Jiří Dolejš (KSČM) či David Rath (ČSSD). Dodávám, že i další poslanci byli přítomni na jednání sněmovny, kdy se o omezení imunity hlasovalo, nicméně se tohoto hlasování „zásadově“ vůbec neúčastnili. Než si ukážeme, jak se chovali při posledních hlasování o zrušení doživotní imunity poslanci za KSČM, je třeba zmínit politicky velmi důležitou skutečnost. KSČM nemá k dispozici vlastní stanovisko, týkající se otázky imunity poslanců. Toto v dnešní době i v minulosti populisticky zneužívané téma, které rezonuje částí společnosti, si z hlediska komunistických principů rozhodně vyžaduje pozornost. KSČM, tradičně a dlouhodobě vlečena vývojem, se i v tomto případě bojí a neumí zaujmout marxisticko-leninské stanovisko, které by negativně nepoznamenalo budoucí opoziční politické organizace. Imunita má sloužit skutečným opozičním (antikapitalistickým) politickým silám k tomu, aby byli jejich poslanci alespoň částečně chráněni před represivními akty vládnoucí moci. Tvrdit svorně s poslanci buržoazních stran, že dnes nic takového nehrozí, je minimálně nepravdou. Složitější otázky přestupkové imunity a imunity v případě kriminálních činů, které právě nazvedávají žluč i vykořisťovaným a utlačovaným lidem, KSČM rovněž neřeší. Vraťme se ale zpět ke jmenovitému hlasování. Vezmeme-li v úvahu celé období, kdy našich 26 poslanců zasedá v poslaneckých škamnách, pak nejvyšší procento hlasování (50 %) dosáhly Marta Semelová, Marie Nedvědová, Květa Matušovská, a dále Josef Nekl (ovšem pouze ze 4 hlasování). Poslanci Miroslav Grebeníček a Zuzka Bebarová vykonávali svou funkci při všech 32 hlasováních, nicméně pro omezení imunity byli ve 32 % hlasování. To poslanci Vojtěch Filip a Pavel Kováčik byli ještě „zásadovější“ a hlasovali pouze v 7 případech (22 %). Poslankyně Gabriela Hubáčková nehlasovala pro omezení imunity ani jednou, poslanec Jan Klán jednou (ze 4 hlasování), poslankyně Milada Halíková jednou (z 9 hlasování) a poslanec Jiří Dolejš rovněž jednou (z celkem 12 hlasování). To jsou dle mého názoru dostatečně výmluvné údaje o politické rozplizlosti, amatérismu, neprincipiálnosti, lenosti, nejednotě a živelnosti ve fungování poslaneckého klubu KSČM. Nezapomínejme, že se problematika imunity poslanců řeší v Parlamentě ČR již více než deset let, KSČM za tu dobu nebyla schopna vypracovat své zdůvodněné stanovisko k tomuto tématu, které by zejména v poslaneckých lavicích uváděla v život. Proč? Stále mezi námi žijí pamětníci sociálních bojů z 1. republiky, kdy v čele demonstrací nezaměstnaných šli komunističtí poslanci, aby svým tělem a svou omezenou imunitou chránili často bezvýsledně pracující proti brutalitě Masarykovy formálně „demokratické“ republiky. Jsou i pamětníci zatýkání komunistických poslanců za účast v bojích pracujících. Zažil to některý z našich současných poslanců? Nebo lépe: dokázal by to? Jistě, jsou ve vězeňských celách i poslanci. Ovšem za prokázané krádeže, zpronevěry, zneužití funkce. To však je něco jiného. Nemyslíte? Ladislav Šafránek, Dialog č. 295, duben 2013 Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.

Keine Kommentare:

Kommentar posten