Oslavy Haló novin a Festival za demisi vlády

V sobotu 22. 9. se členové Svazu mladých komunistů Československa zúčastnili tradičních oslav Haló novin pořádaných v areálu u Křižíkovy fontány Komunistickou stranou Čech a Moravy. Jako vždy zde komsomolci dostali k dispozici stánek spolu s pražskou komisí mládeže KSČM a ještě s „Komunistickým svazem mládeže“ (Kazíka? Gondy? Krajči?), který zde měl svoji veškerou členskou základnu, takže místa u stánku bylo hodně… Každopádně začali komsomolci prodávat své materiály a samolepky, v čemž se jim, vzhledem k charakteru akce, na které byli, vcelku dařilo. Ovšem oslavy skomírajících, nemoderních a zcela nemarxistických Haló novin, které cenzurují komunistické názory a napadají ty, kdož se je nebojí vyřknout, nebyly primárním cílem aktivistů SMKČ ten den. Po zhruba třech hodinách jsme se přesunuli na Karlovo náměstí, kde probíhal Festival za demisi vlády. Zde jsme již neměli předpřipravený stánek, ovšem měli jsme možnost se prezentovat a rozdávat naše materiály. Po dlouhém a úmorném vyjednávání jsme ještě před začátkem akce dohodli, že může vystoupit zástupce SMKČ, což jsme museli později ještě mnohokrát připomínat a řešit s minimálně pěti organizátory. Jak probíhala akce? Na jejím vrcholu se shromáždilo dle mých odhadů zhruba 400 - 500 lidí, nakonec jich zůstalo jen asi 150. Celá akce se vyznačovala pasivitou, nezájmem a neschopností zaujmout. U mikrofonu se střídal jeden řečník za druhým (za skoro více organizací než měla akce účastníků…), mluvili pořád o tom samém, používali stejná hesla a celá akce včetně pozdějších „diskuzních panelů“ připomínala spíše jakýsi meeting ve stylu „přijď, řekni si co chceš a ostatní budou poslouchat“. Rozvláčné, nekonečné projevy nakonec museli organizátoři řešit vypínáním mikrofonů některým řečníkům. Až na Českou televizi, která zde prý točila nějaký dokument, zde nebyli vidět zástupci žádných jiných médií. Proč taky? Skupina lidí přišla, řekla párkrát stop vládě a zase odešla. Akce takového charakteru nemají dle mého názoru velký smysl a upadající zájem o ně, i účast na nich, to jen potvrzují. Jediný kdo se vyjadřoval konkrétněji a věcněji, byli, podle toho, co jsem z pódia slyšel, zástupci Nové antikapitalistické levice (NAL), SMKČ a částečně i Hnutí za přímou demokracii. Zástupce SMKČ mluvil jako poslední a dostal nejméně prostoru, ovšem zakázaná slůvka jako „kapitalismus“ či „buržoazie“ dokázala vyvolat alespoň nějaké emoce v jinak už zcela unaveném davu, který sotva dokázal, po hodinách tleskání všemu, co se na pódiu řekne, hýbat rukama. Po některých pozitivních ohlasech z publika dostali ovšem komsomolci přednášku od dvou jemně řečeno alternativně vypadajících individuí, která prohlašovala, jak někdo, kdo komunismus (socialismus) nezažil, na něj nemá právo mít svůj názor. Tehdy však už akci opustili i poslední zavilí řečníci a jejich tleskači a s nimi i členové SMKČ. Tarik Muhič