Na Klause prý střílel komunista

Česká režimní média ztropila povyk, že v pátek 28. září střílel airsoftovou pistolí na prezidenta ČR Klause prý komunista. Tato kampaň je příznačná pro buržoazní demokracii, umožňující sice komunistům i jiné protikapitalisticky orientované opozici legální existenci, avšak snažící se o to, aby měli co nejmenší vliv a byli chápáni jako původci co nejširšího okruhu problémů. Šestadvacetiletý Pavel Vondrouš o sobě ihned po útoku na Klause prohlásil, že je komunista, a zprávy o jeho členství v KSČM, které je prý již minulostí, na sebe nedaly dlouho čekat. Jak je to tedy s příslušností Pavla Vondrouše ke komunistickému hnutí? Předsedkyně OV KSČM v Liberci, členka ÚV KSČM Dana Lysáková, přední exponentka Filipovy kliky ovládající tuto stranu, poskytla rozhovor Parlamentním listům, v němž praví: „Pan Vondrouš projevil zájem o vstup do strany koncem února letošního roku, ale v podstatě tam byl jen velmi krátce. Vysvětlení je nasnadě - jak i sám uvádí, tak se v KSČM nijak sám neangažoval. ... Vzhledem k tomu, že neplatil členské příspěvky a nijak se nezúčastňoval ani toho vnitrostranického života, tak už začátkem září - to znamená téměř měsíc před onou aférou - mu bylo členství zrušeno,“ vysvětlila dále Lysáková s tím, že pokud si dobře vzpomíná, tak se Vondrouš zúčastnil jen dvou členských setkání. – Potud Parlamentní listy.1) Kdo trochu zná situaci v KSČM, musí se podivit nad tím, jak rychle a nesmlouvavě v tomto případě KSČM potrestala údajnou pasivitu nově příchozího mladého člena. To je zarážející v době, kdy v KSČM přetrvává doslova masa členů nevyvíjejících vůbec žádnou činnost a neplatících vůbec žádné příspěvky, mezi nimiž nejsou jen stařenky a staříci, mající k tomu povětšinou zdravotní důvody a setrvávající ve straně jaksi „honoris causa“ (byť o těch zásluhách můžeme v mnoha případech vážně pochybovat), ale i lidé středního a mladého věku. KSČM vůbec nezajímá, jací lidé do ní vstupují, jaké mají názory a jakou vyvíjejí činnost, důležité pro zdárný průběh jejich členství je pouze to, aby nekritizovali reformistické Filipovo vedení. V případě Vondrouše je však jeho vyloučení „za pasivitu a neplacení příspěvků“ mimořádně podivuhodné. Uvažme, že základní organizace KSČM se scházejí obvykle jen jednou za čtvrt roku. Některé ještě méně často, což je sice v rozporu se stanovami, ale tak je tomu uvnitř KSČM skoro se vším. Pakliže se tedy Vondrouš přihlásil do KSČM v únoru a měl zrovna štěstí, že se v místě jeho bydliště v nejbližších dnech konala schůze ZO, která jej přijala za člena, a účastnil-li se pak dle slov D. Lysákové ještě jedné členské schůze – za čtvrt roku, v květnu nebo červnu – překvapí jistě, že již v září byl vyloučen jako neaktivní, ačkoli mohl promeškat do té doby jen jednu následující schůzi, nejspíš zářijovou (v červenci a srpnu mají ZO „prázdniny“). Lze vážně uvažovat o tom, že by jakákoli ZO KSČM chtěla vyloučit nového mladého zájemce o členství jen proto, že z důvodu pracovního zaneprázdnění nepřišel na jednu členskou schůzi? V KSČM se sice dějí různé divné věci, ale toto nepovažuji za pravděpodobné. I pokud by se organizace, jíž se stal Ondrouš členem, scházela každý měsíc, byla by rychlost ukončení jeho členství zarážející. Nabízí se mnohem pravděpodobnější vysvětlení: D. Lysáková nemluví pravdu. Pokud byl skutečně Vondrouš přijat do KSČM v únoru t.r., téměř jistě byl jejím členem až do skandálu s „atentátem“ a pak byl ustrašenou KSČM se zpětnou platností vyloučen. „Nemám informace ani o tom, že by byl v SMKČ. My k nim máme dost daleko, abych byla přesnější, nemáme s nimi vlastně nic společného, neboť to je samostatná organizace. Často dochází k mýlce, že jsou naši spojenci, že je to jakási pokračující odnož SSM, ovšem to není. KSČM má sice vlastní komisi mladých při ÚV KSČM, tam však on členem nebyl," sdělila dále Parlamentním listům Lysáková. Z článku není zjevné, zda odpovídala na dotaz, nebo zmínila SMKČ z vlastní iniciativy (proč asi?). Nicméně, můžeme všechny občany pohoršené „komunistickým terorem“ uklidnit. Pavel Vondrouš nikdy členem SMKČ nebyl ani s ním nespolupracoval. Na svých facebookových stránkách uvádí, že „KSČM vám chce zajistit základní lidská práva a možnost žít opět jako lidé."2) SMKČ není téhož náhledu, soudí spíše, že KSČM se chce za každou cenu dostat do vlády, těžit ze svého postavení poslušné sociálně demokratické formální opozice v tomto režimu a udržovat kapitalismus v chátrání společně s měšťáckými stranami všech barev a odstínů. 1. října přinesly stránky iDNES.cz tvrzení psychologů, že „střelec z Chrastavy určitě není normální“3). Mohlo by snad toto být příčinou jeho vyloučení z KSČM? Nejspíš nikoli, protože jednak se o tom D. Lysáková nezmiňuje, jednak KSČM toleruje ve svých řadách i členy, na nichž je psychická labilita patrná na první pohled nebo přinejmenším po prvním promluvení... Pavel Vondrouš chtěl poukázat na prohnilost současného kapitalistického režimu a nutnost boje proti němu. Sám se v tomto smyslu několikrát vyslovil. Bohužel volil naprosto nesprávnou metodu, zbytečné exhibicionistické gesto, jež nepřinese nic než větší nasazení represivních sborů chránících buržoazní panáky a jejich přední sluhy. Tím nechci říci, že měl Vondrouš na Klause střílet ze skutečné zbraně ostrými náboji (a doufám, že za tuto „smělou“ úvahu nebudou naše stránky vyřazeny z provozu). Komunisté (hodní toho jména) vždy odsuzovali individuální teror. Z bohatých dějin dělnického hnutí připomeňme např. ruské „narodniky“, kteří bojovali proti carismu jednotlivými atentáty, pro revoluci bezúčelnými vraždami jednotlivých představitelů vládnoucí třídy a odvraceli tím pozornost pracujícího lidu od boje proti třídě utiskovatelů jako celku. Vycházeli přitom z teorie aktivních „hrdinů“ a pasivního „davu“, očekávajícího od hrdinů veliké činy. Podle této teorie dělají dějiny jedině vynikající jednotlivci, kdežto masa, lid, třída, „dav“, jak se pohrdlivě vyjadřovali narodničtí publicisté, není schopen promyšlených a organizovaných akcí a může jít jen slepě za „hrdiny“. (Více v: Dějiny VKS/b/, Svoboda, Praha 1951, s. 14 – 19) Jednou z metod, kterými se snaží vládnoucí třídy odvrátit pozornost mas od revolučního hnutí, je přisuzování teorie a praxe individuálního teroru právě komunistům, svalování loupežných přepadení, atentátů a vražd na komunisty. Z minulosti můžeme uvést řadu příkladů, mezi nimi např. politicky motivovanou popravu Sacca a Vanzettiho v USA v r. 1927. Jako důstojnou odpověď komunistů na tyto pomluvy uvádím slova Julia Fučíka z Rudého večerníku z 16. června 1932, kde vyvrací smyšlenky o údajném úmyslu komunistů zapálit sokolský stadion v Praze na Strahově: „Tisíckrát jsme již opakovali, že atentáty jsou zbraň, která ani v nejmenším neodpovídá linii komunistického boje za osvobození proletariátu. Je to jedno, jde-li o atentát na osobu anebo třeba na sokolský stadion. Ani nám nenapadne, abychom zapalovali dřevěné tribuny a přesvědčovali tak dělníky, kteří ještě chodí pod opeřenými čepičkami a v čamarách, že jsme skutečně takovými zákeřnými škůdci, za jaké nás vydávají jejich vůdcové. Nechceme zapalovat stadion, ale chceme zapálit v hlavách neuvědomělých proletářů jasnou myšlenku: Ne v Sokole, ale v bojovné organizaci proletariátu je moje místo. To je, co říkáme na ubohou smyšlenku o našem chystaném žhářství.“ (Dílo Julia Fučíka, sv. VIII – Politické články a polemiky, I. část, SNPL, Praha 1953, s. 225 – 226) Nikoli střílet na Václava Klause neškodnou herní atrapou střelné zbraně, nikoli odstřelit Václava Klause skutečnou střelnou zbraní, nýbrž postavit Václava Klause před lidový soud za podíl na devastaci české a slovenské ekonomiky v období po roce 1989, za její rozvrácení, rozkradení a přeměnu hospodářsky prosperujícího Československa bez nezaměstnanosti a s vysokou životní úrovní na dvě zbědované kolonie zahraničního imperialismu propadající se do stále větší bídy a zoufalství. Trest nechť je úměrný prokázané vině. Takový by měl být postoj komunistů k osobě Václava Klause a jeho mafiánských souputníků. Luděk Kobza 1) http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Komunistka-popsala-osobni-zkusenost-se-strelcem-na-Klause-248157 2) http://zpravy.idnes.cz/facebook-strelce-z-chrastavy-diq-/domaci.aspx?c=A120929_145352_domaci_jw 3) http://zpravy.idnes.cz/chrastavsky-strelec-neni-psychicky-v-poradku-rikaji-psychologove-10y-/domaci.aspx?c=A121001_110927_domaci_im