Další krok v diplomatické válce proti Sýrii

Jak jsem se již několikrát zmínil, je válka proti Sýrii stejně jako proti Libyi podporována Organizací spojených národů, jejíž vznik v roce 1945 měl navždy zabránit beztrestnému rozpoutávání imperialistických válek. 18. září 2012 byla v „Radě OSN pro lidská práva“ prezentována „Zpráva Vyšetřující komise pro Sýrii“. 1. Ve zprávě se tvrdí, že „sporadické střety mezi ozbrojenými stranami přerostly v trvalý vojenský konflikt, ve kterém obě strany vedou kruté boje s použitím moderní bojové techniky“. Komise došla z právního hlediska k závěru: „…intenzita a délka konfliktu v kombinaci s rostoucími organizačními možnostmi protivládních ozbrojených skupin dosáhla z právního hlediska statutu vnitropolitického ozbrojeného konfliktu“. (1) Závěr, který komise přijala, vnucuje světu její vlastní pohled na teroristickou válku proti Sýrii. Tvrdí, že nyní v Sýrii již nemají takový význam její vlastní zákony, jako mezinárodní humanitární právo. Komise při tom stydlivě zamlčuje vojenskou a finanční podporu ozbrojených teroristických skupin, jejichž vysílání do Sýrie před dlouhou dobou organizovaly nejmocnější imperialistické státy světa a jejich reakční arabští spojenci. Zejména proto vyšetřovací komise tak zdůrazňuje vnitropolitický charakter konfliktu. 2. Komise ve svých závěrech tvrdí, že „existují věrohodné informace o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, kterých se dopustily vládní ozbrojené síly a provládní lidové partyzánské síly Shabbiba. Dále uvádí, že všechny zločiny jsou součástí státní politiky: „rozsáhlé operace v jednotlivých okresech Sýrie, způsob jejich provedení, jejich komplikovanost a součinnost vojenských útvarů se systémem státní bezpečnosti potvrzují, že akce jsou organizovány velením armády, bezpečnosti a vládou“. Zpráva uvádí, že k 9. 7. 2012 bylo v důsledku vojenských aktivit zabito 7928 osob, tedy syrských občanů a příslušníků syrských ozbrojených sil (§ 38). Ve zprávě není zmiňován rozdíl mezi padlými příslušníky teroristických skupin a syrskými občany (§ 40). Velmi pozoruhodné je tvrzení komise o tom, že neočekávaným důsledkem konfliktu je rostoucí podpora protivládní ozbrojené opozice místním obyvatelstvem (§ 23). Komise se ovšem nezabývá dokazováním svých tvrzení. Velmi žertovné jsou závěry vyšetřovací komise týkající se účastníků ozbrojeného konfliktu: 1. Komise přisoudila značnou část viny lidovým partyzánským sílám Shabbiba. Komise tvrdí, že nesou odpovědnost za uskutečnění mnoha zločinů, popsaných v prezentované zprávě. Zpráva však neuvádí, koho ve skutečnosti hnutí Shabbiba představuje. Ve zprávě se pouze uvádí: „…charakter, složení, struktura a podřízenost uskupení zůstávají neobjasněnými…“. Komise obvinila i všechny ostatní provládní síly, i když musela přiznat, že: „…údaje týkající se jejich charakteru, počtů a vztahů se syrskou vládou dosud chybí“ (§ 24). 2. Ve zprávě se pouze mlhavě uvádí, koho představují protivládní síly a popisuje se jejich aktivita. Protivládní síly prý rozšířily svou aktivitu na celou Sýrii a bojují s vládními sílami na mnoha frontách současně. Nejdůležitějším faktem je však přiznání vyšetřující komise, že podle dostupných údajů se v sestavách několika ozbrojených protivládních skupin nacházejí cizí bojovníci (§ 26). Kromě toho komise přiznává, že v Sýrii působí celá řada radikálních islámských ozbrojených skupin, z nichž je nejvýznamnější skupina spojena s Al-Kájdou „Fronta osvobození Levantu An-Nusra“, která na sebe vzala odpovědnost za realizaci řady atentátů, včetně použití atentátníků-sebevrahů proti vládním ozbrojeným sílám a zavraždění některých ministrů, jejich náměstků a velitelů armády a bezpečnosti (§ 30). Je nezbytné zvlášť zdůraznit, že všechna vyšetřování a tedy i závěry vyšetřovací komise byly zpracovány na základě informací „z doslechu“. Ani jeden člen komise nenavštívil v průběhu vyšetřování Sýrii. O jakou metodologii sběru informací a jejich analýzu tedy šlo? Jak tvrdí samotná komise, šlo vždy o informace z první ruky. Jak byly získány? Ukazuje se, že se dotazovala prostřednictvím „Skypu“ a telefonu! Komise oslovila celkem 1062 osob. Je to překvapující počet, jestliže podle hysterických tvrzení mezinárodních médii utekly ze Sýrie stovky tisíc lidí (2). Je přinejmenším podivné, že pro nedostatek jiných zdrojů postačily komisi pro získávání základních a věrohodných informací pouze neupřesněné telefonní rozhovory. Nejtěžším obviněním vzneseným proti Asadovi je tvrzení komise, že masakr ve městě El Húlá provedly vládní ozbrojené síly a hnutí Shabbiba. Zpráva rovněž uvádí, že syrská vláda neprovedla vyšetřování zločinu v souladu s mezinárodními normami pro lidská práva. Přestože komise nebyla schopna identifikovat zločince, kteří v El Húlá vraždili, dospěla k závěru, že odpovědnost za smrt stovky Syřanů nesou síly loajální vládě (§ 41). Jak dospěla k takovému závěru? Provedla údajně 8 jakýchsi besed, dotázala se šesti svědků, kteří se v té době nacházeli v oblasti vesnice Taldu, z nichž dva byli muži, kteří přežili masakr, …prostudovala další materiály, včetně videozáznamů a satelitní snímky… prostudovala analytické informace pocházející z jiných zdrojů. Bez ohledu na to, že řada svědků potvrdila vládní verzi masakru, komise usoudila, že jejich svědectví jsou nevěrohodná, vzhledem k mnoha nepřesnostem a současně s tím předložila údajně věrohodná svědectví jiných osob, jejichž výpovědi se při dotazování shodovaly, včetně svědectví získaných od dětí (§ 44). Pokud jde o metodologii stanovování věrohodnosti získávaných informací, komise zdůraznila, že se řídila principem „existují rozumné důvody předpokládat“. Při analýze zprávy komise je však potřeba naopak uvést, že samotná zpráva absolutně neodpovídá požadovaným kritériím mezinárodního vyšetřování významného ozbrojeného konfliktu. Není to poprvé, kdy se vlna diplomatického boje proti Sýrii stává současně i kampaní proti Rusku a Číně. Jde vlastně o pokračování útoku, který začala před několika měsíci vysoká komisařka OSN pro lidská práva Robinsonová, když se snažila předat „syrskou otázku“ Mezinárodnímu trestnímu tribunálu. Předání případu tomuto soudu podporuje nyní celá řada států, včetně Slovenska, ČR, Rakouska a dalších. Zatím je to však pouze propagační kampaň, protože pravomoc předat stát soudu, který nepodepsal jeho statut, má pouze RB OSN. Režim globální diktatury potřebuje dosáhnout legitimnosti přepadení Sýrie a současně i démonizovat Rusko. Předání situace v Sýrii Mezinárodnímu trestnímu tribunálu by splnilo ideálně oba záměry. (1) Rhttp://www.komsomol.cz/index.htmleport of the independent international commission of inquiry on the Syrian Arab Republic, //Dokument OSN: A/HRC/21/50. (2) Podle údajů Správy hlavního komisaře OSN pro utečence přijalo Turecko 42 382, Jordánsko 34 050, Libanon 29 986 a Irák 7 490 běženců ze Sýrie.Viz: UNHCR Syria Regional Refugee Response, data.unhcr.org/syrianrefugees/regional.php. Autor: docent Alexandr Mězjajev, člen Ruského společenského výboru solidarity s národy Libye a Sýrie. Vedoucí katedry mezinárodního práva Univerzity řízení v Kazani 21. 9. Fondsk.ru Přeložil: Karel Kluz Viz též: