Proč vzniká nový časopis?

Otázka, která je názvem tohoto článku, jistě vytanula na mysli nejednomu čtenáři, kterému se dostalo do rukou první číslo nového československého občasníku „Vzdor“. Musím konstatovat, že je z různých důvodů pochopitelná a že si samozřejmě zaslouží plnohodnotnou odpověď od iniciátorů a autorů časopisu. V tomto článku se tedy pokusíme o co nejvýstižnější vymezení příčin vzniku projektu, jeho krátkodobých a střednědobých úkolů, poslání, funkční náplně a cílových tříd, sociální vrstev a skupin, o jejichž přízeň (nejen o ni) se bude „Vzdor“ ucházet. Abychom nechodili kolem horké kaše, vyložme si ihned na počátku zmíněné příčiny a pozadí, na němž rozhodnutí o založení nového časopisu pro vykořisťovanou a utlačovanou většinu společnosti uzrávalo. Řečeno s tím nejhrubším a nejobecnějším zjednodušením, občasník „Vzdor“ začal vycházet nejen proto, že má být nový, ale zejména proto, že je prvním a jediným časopisem v československém prostoru, který má podle mínění jeho iniciátorů objektivní předpoklady své ambice naplnit (tj. být jediným časopisem svého druhu, skutečně hájícím zájmy, práva a dějinnou úlohu vykořisťované a utlačované většiny společnosti). Proč má časopis vycházet na území kapitálem nedemokraticky a protilidově rozbitého Československa? Zejména proto, že české země a Slovensko, Češi a Slováci, ale i jiné národy, žijící v našich zemích, jsou si historicky, společensky i kulturně-politicky v celosvětovém srovnání ojediněle, avšak nikoliv náhodně blízké. Protože nejen zájmy, práva a historické poslání vykořisťovaných a zbídačovaných lidí v českých zemích a na Slovensku jsou stejná, ale rozsáhlou podobnost vykazují i objektivní podmínky života a vývoje velké většiny našich národů. Protože totožnost a podobnost podmínek i východisek v obou případech nás vede k přesvědčení, že budoucnost československého prostoru v časech imperialistické globalizace, válek, mezinárodního napětí, odnárodňování a až možné likvidace malých a mocensky slabších národů (samozřejmě bez jejich velkoburžoazie, která se na likvidaci a odnárodňování sama podílí) se nachází pouze v obnovení společného státu Čechů a Slováků. Protože toto naše přesvědčení vyvěrá nejen z výše objasněných objektivních podmínek, ale také z let budování socialismu v Československu, která potvrdila existenční nutnost, životaschopnost a potřebnost existence jednotného Československa. A konečně také proto, že likvidace a rozbití našeho společného státu bylo dílem dokončení rozkladu socialismu v Československu na konci osmdesátých let 20. století, následného obnovení kapitalismu a podřízení se mezinárodním monopolům i domácímu velkokapitálu (často z řad bývalých vysoce postavených hospodářských i jiných představitelů reálného socialismu – tzv. rudé buržoazie), jejichž mocenským zájmům rozpolcení Československa plně odpovídalo, vyhovovalo a posilovalo je. Vyjmenované faktory, z nichž poslední má zvláštní symbolický význam, do našich mysli i srdcí vepsaly, že je pro nás v lidském rozměru stále trvající společnou vlastí právě Československo, což je také jednou z motivací zahájení vydávání časopisu. V nedávné minulosti se komunistické a dělnické mládežnické organizace českých zemí a Slovenska nebývale lidsky i politicky sblížily; jejich názory, snahy a plány po podrobných a dlouhých debatách nakonec vyústily v rozhodnutí, jehož výsledek máte v první podobě před sebou. Z těchto důvodů vzniká a vychází občasník „Vzdor“ v Československu, proto se na něm podílejí zejména (ale nejen) partnerské organizace Socialistický zväz mladých (SZM) a Spoločnosť vedeckeckého komunizmu (SVK) ze Slovenska a Svaz mladých komunistů Československa – Komunistický svaz mládeže (SMKČ-KSM) z českých zemí. „Vzdor“, jeho autoři a iniciátoři, budou usilovat o to, aby byl časopisem oslovující dělníky, ostatní zaměstnance, nezaměstnané, učně a studenty, zejména z kapitalismem a jeho státem vykořisťovaných a zbídačovaných rodin, většinu důchodců (celkově řečeno proletariátu), rolníky a některé skupiny drobných živnostníků a OSVČ. Chtěl by tak činit srozumitelnou formou, výběrem nejaktuálnějších témat, která se zmíněných tříd, sociálních vrstev a skupin týkají, která jejich životy ovlivňují a podmiňují, hodlá bez iluzí a naivit rozebírat a vyhodnocovat z proletářských třídních pozic tyto problémy a nastiňovat možná pozitivní řešení pro většinu společnosti. Srozumitelnost a aktuálnost ovšem neznamenají mechanické přijímání témat, která nám denně servírují buržoazní sdělovací prostředky a stát, ani vulgarizaci a vyklešťování jazyka a klíčových pojmů, stejně jako neznamenají podceňování většiny lidí v tom ohledu, „že nejsou ochotni a schopni dlouhé a složité články“ číst a pochopit. Taková praxe je vlastní současným plátkům, hlásícím se obecně k „levici“ či k hájení zájmů „lidí“. Už toto „hlášení se“ hovoří o jasné bezpohlavnosti, netřídnosti, poklonkování vládnoucímu kapitálu, čili ve skutečnosti o neochotě a tím i neschopnosti oslovit proletariát a jeho možné spojence. Na rozdíl od těchto plátků a jejich politických stran (KSČM, NAL, ČSSD, Smer-Sociálna demokracia) si plně uvědomujeme, že neplatí známé latinské přísloví, „že co je psáno, to je dáno“. To znamená, že nestačí přát si, napsat si do svého programu, novin nebo předstírat, že zastupuji, hájím či reprezentuji něčí zájmy, tato hesla a zásady musí být ověřovány praxí a nalezením odezvy u cílových tříd, sociálních skupin a vrstev. Jinak zůstávají v rovině zbožných přání a nejsou skutečností, jak můžeme pozorovat téměř u všech dnešních složek tzv. levice. Obsah občasníku „Vzdor“ by tedy měl být orientován především na aktuální a pro většinu společnosti (proletariát a jeho spojenci) klíčové otázky hospodářské, sociální, politické i kulturní, řečeno teoretičtěji na hospodářský, politický a kulturní boj. Jiná témata by neměla být časopisu zapovězena, ale nosnými pilíři stavby „Vzdoru“ má být výše uvedené. To je i snahou jeho autorů a iniciátorů. Pozorný čtenář si jistě v první části článku všiml, že jsme hovořili o ambicích „Vzdoru“ a kolektivu jeho autorů být nejen novým časopisem, ale být i časopisem svého druhu a v současnosti prvním. Čím by měl být časopis nový, už jsme výše popsali, jeho ojedinělost souvisí s nastíněnou podobou obsahu, ale i s charakterem soudobých časopisů, hlásících se k antikapitalismu a k hájení zájmů většiny společnosti. Mnohý ze čtenářů si jistě položil otázku, proč má vycházet další tiskovina, když jich již existuje tolik a ztrácí v nich přehled. Odpověď není tak složitá, jak se může na první pohled zdát. Časopis takového charakteru, jaký chce reprezentovat „Vzdor“, na území českých zemí a Slovenska zkrátka neexistuje. Mezi vycházejícími tituly převažují naivní, iluzorní, netřídní, nesrozumitelné, od životních podmínek většiny společnosti odtržené, kapitalismu poplatné a na něm závislé, bulvární či polobulvární noviny a časopisy, které dělníci a ostatní vrstvy proletariátu nečtou a číst těžko budou. Z principiálních novin a časopisů komunistického a dělnického hnutí, včetně novin a časopisů organizací, které se na projektu „Vzdoru“ podílejí, převažují periodika orientovaná na užší oblasti teoretických sporů, bojů proti revizionismu a oportunismu KSČM a KSS, či pojednávající o dějinách komunistického a dělnického hnutí. Tato témata mají jistě ohromnou důležitost a vydávání „Vzdoru“ neznamená, že od nich ustupujeme, avšak mladá a střední generace vykořisťovaných a utlačovaných je sama od sebe hromadně nebude číst, potřebuje k nim dojít po určitém můstku. Jediným účelem „Vzdoru“ však není převádění proletariátu a jeho případných spojenců po tomto můstku, to by neodpovídalo skutečnosti a nebylo by to z hlediska jejich práv a zájmů správné. Budeme-li pokračovat v tomto příměru, je v tomto ohledu jedním z prvotních zájmů „Vzdoru“ seznámit většinu společnosti s dosud zapovězeným způsobem myšlení a tématy pomocí zmíněného můstku a možnost pravidelného seznamování se s těmito pohledy právě prostřednictvím onoho můstku. Tedy jednoduše řečeno cesty od hospodářského a politického boje k otázkám teorie a historie, nazpět a stále dokola. Nebudeme na tomto místě hovořit o dalších plánech, spíše přáních autorů, která jsou spojena s rozhodnutím vydávat občasník „Vzdor“. Obtížnost a složitost prvních úkolů, tedy oslovit proletářskou většinu veřejnosti v českých zemích a na Slovensku, zaujmout ji, vytvářet si čtenářskou obec, seznamovat ji a z třídních pozic jí říkat pravdu o jejím postavení a možnostech, čímž jí umožnit rozšíření zájmu a záběru o složitější teoretické otázky, je dostatečné rozsáhlá a zavazující. Představitelé časopisu „Vzdor“ přes tyto složitosti vstupují na pro nynější generace neprozkoumanou půdu, přejí čtenářům trpělivost a vyzývají je, aby v případě připomínek a návrhů neváhali a napsali redakci. Jaromír Jandák, VZDOR červenec - srpen 2012