Thomas Sankara – africký Che Guevara

V říjnu 2012 si připomínáme úmrtí dvou velkých revolucionářů a bojovníků za socialismus a sociálně spravedlivější společnost, kteří ironií osudu zemřeli ve stejném věku. 9. října 2012 to bylo 45 let od brutální vraždy argentinského lékaře, hrdiny Latinské Ameriky a nekompromisního bojovníka proti imperialismu Dr. Ernesta Che Guevary. 15. října, necelý týden poté je výročí atentátu na v naších luzích neznámého, ale v Africe vysoce uznávaného kapitána a prezidenta Thomase Isidora Nöela Sankary. Thomas Sankara je pro mnohé Afričany, jejichž vlády se obohacují na úkor vlastních pracujících (Nigérie - země s největšími zásobami ropy v subsaharské Africe, proč nedělá stejnou politiku jako Venezuela? Proč v Demokratické republice Kongo musí mladé děti dolovat křemík na elektroniku v celém světě?) stejným symbolem inspirace jako Che pro bojovníky za socialismus po celém světě. Thomas Sankara se narodil 21. prosince 1949 v tehdejší Horní Voltě, která byla francouzskými kolonialisty v 19. století ovládnuta a v roce 1919 připojena k Francouzské západní Africe. Horní Volta získala jako mnoho dalších v roce 1960 nezávislost. Stejně jako u mnoha dalších afrických či bývalých koloniálních zemí šlo pouze o formální nezávislost a vnitřní politika byla stále silně ovlivňována bývalou koloniální zemí – Francií. Vojenské diktatury se střídaly s formálně buržoazně demokratickými pomocí pučů a sociální situace se nezlepšovala a moc nadnárodního kapitálu nebyla nijak omezena. Obyvatelstvo Horní Volty pracovalo jako velmi levná pracovní síla v sousedním Pobřeží slonoviny. Thomas Sankara se narodil do kmene Silmi-Mossi, což byl kmen složený z kombinace kmenů Mossi a Fulani, nejnižší v rámci zdejšího kastovního systému. Po studiu na střední vojenské škole, kde poznal mezi dětmi francouzských osadníků nespravedlnost, se pod vlivem svého marxistického učitele začal zajímat o politiku. Na mezinárodní vojenské akademii v Astirátí na Madagaskaru studoval sociologii, politologii, ekonomii, francouzštinu a zemědělství. V roce 1972 jako student přihlížel vítězství lidové revoluce proti prezidentu Tsirananovi, který sloužil pevně zájmům zahraničního kapitálu a neokolonialismu. Zde se také poprvé setkal a přečetl díla Karla Marxe, Friedricha Engelse a Vladimíra Iljiče Lenina. Během války s Mali založil tajnou levicovou organizaci mladých důstojníků „Jednotka komunistických důstojníků“. Po několika změnách režimu byl 17. května 1983 Sankara zavřen do vězení pro kritiku vlády a neokolonialismu. V srpnu 1983 byla Ouagadougou (Wagadugu) revolučními silami kapitána Blaise Comparé a Thomas Sankara, který byl osvobozen se stal presidentem, ve 34 letech nejmladším v celé Africe. Když se stal Sankara prezidentem, označil za svůj cíl osvobození venkova ze středověké regrese a zaostalosti, vytvoření demokracie (ve smyslu demokracie proletářské - socialismu) a začlenění lidu do ovlivnění vývoje země. Vybudovat v Horní Voltě socialismus či vůbec nějakých podmínek k životu bylo velmi těžké. Před Burkinabéskou revolucí byla Horní Volta jednou z nejchudších zemí světa (ne kvůli jakési neschopnosti „černých“, jak tvrdí rasisté a ti, kteří se snaží takovým tvrzením odvolávat zrůdnou tvář kapitalismu a házet ji na původní obyvatelstvo) s úmrtností novorozenců 180 z 1000 (podle jiných zdrojů 107/1000) (v nedávné době se podařilo Kubánské republice, která rovněž byla před 60 lety neokoloniální zemí, dosáhnout nejnižší dětské úmrtnosti na světě s 4,7/1000, čímž předstihla země jako je Kanada či jiné, přičemž je Kuba sužována tajfuny a hospodářskou blokádou USA - kdypak tohoto stavu dosáhne Česká republika? Nebo bude Leoš Heger a kapitalismus horší než tajfuny?), s jedním doktorem na 50 000 obyvatel, průměrnou délkou dožití 40 let, 98% negramotností a 16% docházkou do škol. Thomas Sankara správně pochopil ženskou otázku v rámci historického materialismu a již 2. října 1983 řekl: „ Nemůžeme přebudovat společnost, pokud stále existuje utlačování a vykořisťování žen, které tvoří polovinu populace.“ Revoluce měla za úkol transformaci administrativy, přerozdělení bohatství, aby se dostalo k těm, který ho vytvářeli, ale nemohli ho vlastnit, znárodnění půdy a nerostného bohatství, zlomení moci klanových vůdců, kteří v systému stále v pozůstatcích feudalismu drželi vesnice pod svou kontrolou, vytvoření podmínek k tomu, aby se rolnictvo stalo revoluční sociální třídou a provádění lidové demokracie prostřednictvím CDR (převzato z Kuby) - Centra obrany revoluce, které měly umožňovat vyjadřování názoru lidu a jeho zapojení do revolučního procesu. Taktéž bylo vytvořeno hnutí Pionýrů po vzoru Kuby (a SSSR). 4. 8. 1984 byla země přejmenována z bývalého koloniálního názvu „Horní Volta“ na Burkina Faso, což v hlavních mluvených jazycích země znamená „Země čestných lidí“ či „Země spravedlivých lidí“ (překlad není úplně jasný). Sankara navrhl taktéž nový znak země, vlajku i hymnu země (v předrevolučním období hrál na kytaru v jedné kapele vojáků). Heslem revoluce se stalo „La Patrie ou la Mort, nous vaincrons“ což je francouzská verze Che Guevarovského „Vlast nebo smrt! Zvítězíme!“ Mezi jeho první kroky patřila výměna vládních vozidel z dřívějších mercedesů na nejlevnější automobil prodávaný v Burkina Faso - Renault 5, snížení mzdy státních úředníků a zrušení letenek 1. třídy pro členy vlády (což velmi silně kontrastuje s chováním nekoloniálních a imperialistických loutek jako byl Mobutu, který odlil 8 milionů do zahraničních fondů), agrární reforma, během které byla přesunuta půda z majetku klanových vůdců (něco na způsob evropských velkostatkářů) a předána přímo rolníkům. Touto reformou dokázala Burkina Faso se stát během 3 let potravinově soběstačnou a produkce pšenice vzrostla z 1700 kg/ha na 3800 kg/ha. Sankara rovněž snížil plat státním úředníkům a nechal si odstranit klimatizaci z pracovny s odůvodněním, že pracující na takový luxus nemá. Mezi další kroky patřila kampaň proti negramotnosti – školská reforma, hromadné očkování s pomocí Kuby 2,5 milionu dětí proti meningitidě (zápal mozkových blan), žluté zimnici a spalničkám. Thomas Sankara rovněž rozvíjel kampaň proti rozšiřování pouště Sahary vůči oblastem tzv. Sahelu (pruhu země mezi Saharou a africkými deštnými rovníkovými pralesy, kde se právě Burkina Faso nachází) tím, že dal příkaz k zasazení více než 10 milionů stromů. Z vlastních zdrojů (v rámci revoluční aktivity á la akce „Z“ či staveb mládeže) byla postavena železnice. Mezi největší a nejviditelnější úspěchy Burkinabéské revoluce patří obrovský posun pozice ženy ve společnosti nejenom na africké poměry (které dodnes jsou nejenom kvůli koloniálnímu útlaku velmi špatné), ale i v rámci světového měřítka. Thomas Sankara byl první prezident v celé Africe, který uvedl 5 žen do ministerských postů a rovněž byla zaváděna participace (zastoupení) žen v rámci celého správního aparátu. Revoluční vláda zakázala prostituci, nucené sňatky, rozvody pouze po svolení manžela či velmi odporný pozůstatek feudalismu v subsaharské Africe - ženskou obřízku. Sankara se na otázku ženského osvobození díval skutečně z marxistických pozic v rámci historického materialismu s uplatněním tezí, které formuloval Friedrich Engels v knize „Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu“, kdy v rámci matriarchátu (tedy v prvobytně pospolné společnosti) byla žena či matka uctívána jako matka, zatímco po změně výrobních vztahů, vznikem soukromého vlastnictví a začalo i první vykořisťování v historii lidstva - vykořisťování ženy. Sankarova kniha Osvobození ženy a boj za svobodu Afriky V projevu 8. 3. 1987, který je součástí knihy „Osvobození ženy a boj za svobodu Afriky“ ku Mezinárodnímu dni žen Thomas Sankara jednoznačně odsoudil dosavadní praktiky, kdy existovalo pouze studium pro muže a ne pro ženy či rozdílnost příjmů žen za stejnou práci jako muži. V rámci revoluce byly i celkem kuriózní situace, kdy v rámci revolučního vývoje na Mezinárodní den žen Sankara dal pokyn, aby na jeden den místo žen šli nakupovat muži na tržiště. „Pokud by bohatství bylo nevyhnutelným důsledkem tvrdé práce a podnikání, byla by každá žena v Africe milionářem.“ - Georgie Mombiot V zahraniční politice se Burkina Faso orientovala v boji proti apartheidu v Jižní Africe, jako jedna z prvních podpořila Západní Saharu v boji proti marockému imperialismu a rozpínavosti či na půdě Valného shromáždění OSN se stavěla proti protiprávní blokádě Kuby či proti sionistickému útlaku palestinského lidu. Thomas Sankara se jednoznačně stavěl proti Mezinárodnímu měnovému fondu, kdy považoval jeho půjčky a následné „rady“ či lépe řečeno diktát za nový druh otroctví ( což je v dnešní době hlavně na příkladu Řecka či dalších zemí více než přesné). Ve vztahu k bývalému kolonizátorovi Francii měl Sankara velmi odměřený postoj zvláště po nástupu Jacquase Chiraca do úřadu předsedy vlády. Týden před 15. říjnem roku 1987 Sankara při projevu k výročí zavraždění Che Guevary prohlásil, že „revolucionáři můžou být zabiti, jejich ideje však ne.“ (To samé řekl Che Guevara těm, kteří ho přišli popravit.) O týden později byl Thomas Sankara spolu s dalšími 12 členy vlády zavražděn přímo v úřadu vlády svým bývalým spolupracovníkem Blaise Comparém, s největší pravděpodobností na rozkaz CIA či francouzské vlády. Byl zakopán na neznámém místě. Blaise Comparé je stále prezidentem Burkina Faso, kdy během kontrarevoluce po zavraždění Sankary znovu zavedl nadvládu MMF a neokolonialismu a Burkina Faso je jedna z nejchudších zemí světa. Revoluce v Burkina Faso, jedna z nejpokrokovějších na africkém kontinentě, ukázala prostřednictvím výrazného zlepšení postavení žen, ekonomické a zemědělské soběstačnosti a skutečného začlenění lidu do vývoje země, že černoši nejsou nějaká „tupá nepracovitá méně inteligentní stvoření“, jak tvrdí někteří pokračovatelé idejí rasismu z dob imperialistického parcelování Afriky, ale stejní lidé jako jsme my všichni. Je zajímavostí, že uvedený pokrok směrem k sociálně spravedlivější společnosti - socialismu byl proveden v době, kdy na místě generálního tajemníka ÚV KSSS už seděl vlastizrádce Sovětského svazu a člověk, který dokázal zničit to, co desítky milionů pracujících vybudovaly a miliony vojáků hrdinné Rudé armády zaplatily cenou nejvyšší. Thomas Sankara se stal pro Afriku stejným či podobným symbolem jako ghanský prezident Kwame Nkrumah, předseda angolského MPLA Augustino Neto, prezident - zakladatel Mozambiku Samora Marchel či předseda vlády Demokratické republiky Kongo Patrice Lumumba zavražděný imperialismem. Vlast nebo smrt! Zvítězíme! Boj pokračuje! Josef Dastan Dokument o Thomasi Sankarovi v angličtině na serveru YouTube.com: http://youtu.be/HvBC7tmgFFM