Politický proces s příslušníky SNB pokračuje

V pondělí 22. října 2012 se zástupci Svazu mladých komunistů Československa zúčastnili projednávání odvolání v případu údajného únosu disidenta Petra Placáka, z nějž jsou žalováni tři někdejší příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB), resp. Státní bezpečnosti (její součásti), JUDr. Antonín Prchal, Ladislav Irovský a Petr Vrbický. Jak uvádí zpráva ČTK, „muži podle obžaloby tehdy pětadvacetiletého Placáka unesli, když v červnu 1989 spolu s dalšími zhruba 30 lidmi protestoval proti kácení stromů v pražské Stromovce. Na místě na něho prý číhali čtyři příslušníci StB, odvedli ho do auta a odvezli desítky kilometrů daleko do lesů poblíž Křivoklátu na Rakovnicku. Placák již dříve u soudu popsal, že tři z nich jej začali mlátit. Údajně dostal několik ran do břicha i kopanců do hlavy. Následně mu muži vzali doklady a nechali ho v lese. Jeden z obžalovaných, Antonín Prchal, zbil Placáka podle prvoinstančního soudu také další den, když si přišel na služebnu pro zabavené věci.“ *) Je zajímavé, že Petr Placák si na údajně spáchané příkoří po více než 20 let nevzpomněl, ačkoli s vysvědčením „bojovníka proti komunistickému režimu“ mohl už krátce po něm, na podzim 1989, odstartovat báječnou kariéru. Údajné útočníky z řad členů SNB viděl v létě 1989 poprvé a následujících 23 let nikoli (jak sám uvedl), přesto je poté poznal. Také pozoruhodné. Stejně jako to, že soud uvěřil všem výpovědím svědků, ačkoli v nich byla řada rozporů jak vzájemně mezi jednotlivými tvrzeními, tak např. s dobovými fotografiemi. Rozsudek byl vynesen pouze na základě svědeckých výpovědí, bez jakýchkoli jiných důkazů, přičemž obvinění vinu popřeli. „Prchala a Ladislava Irovského, kteří údajně Placáka bili, Obvodní soud pro Prahu 7 v květnu nepravomocně poslal na 1,5 roku a na rok do vězení. Petru Vrbickému, který jim dělal řidiče, uložil dvouletý podmíněný trest. Poslední z údajných útočníků René Springer již zemřel,“ cituji dále ze zprávy ČTK z 22. října. Obžalovaní se projednávání odvolání u Městského soudu v Praze nezúčastnili, což zdůvodnili obavami o útoky na své osoby ze strany příznivců Placáka, k nimž docházelo již při květnovém soudním líčení. JUDr. Prchalovi v den konání odvolacího líčení telefonoval anonym vyhrožující mu oběšením, o čemž informoval svého právního zástupce. V případě soudu s JUDr. Antonínem Prchalem, Ladislavem Irovským a Petrem Vrbickým jsme svědky politického procesu, v němž je evidentní snaha poslat přinejmenším první dva jmenované do vězení i bez existence věrohodných důkazů a za velmi pružného a zarážejícího výkladu zákonů, kdy jsou vinni jednou podle zákonů současných, jednou podle předcházejících a jednou dokonce dle zákonů ČSSR ve znění do 22. listopadu 1989. Také odmítání promlčení je právě v tomto případě velmi nápadné. Není mi jasné, jak je možné dovolávat se v dnešní justici zákonů ČSSR, státu, který přes 22 let neexistuje a které byly už před lety nahrazeny zákony jinými, někdy i opakovaně. Ale pokud už se tak děje, mělo by se vztahovat i na další soudní procesy vztahující se k období před rokem 1989. Pak by ovšem nemohly být oslavovány různé „oběti komunismu“, odsouzené dle tehdy platných zákonů, např. i v démonizovaném procesu s protistátním spikleneckým centrem (Horáková a spol.), kde zásadní rozpory ve výpovědích svědků nebyly (na rozdíl od současného procesu s příslušníky SNB) a kde se všichni obžalovaní ke svým proviněním přiznali (opět, na rozdíl od procesu s Prchalem a spol.)! A aby pochybností nebylo málo, cituji ze zprávy ČTK ještě jednou, jak přelíčení dopadlo: „Rozhodnutí však nepadlo, soud nevyrozuměl o konání veřejného zasedání poškozeného muže ani jeho právního zástupce, a proto předseda senátu Jaroslav Cihlář jednání odročil. Verdikt vyhlásí 30. října.“ Proces s bývalými příslušníky SNB - komunistou soudruhem JUDr. Antonínem Prchalem (nestraníkem - dodávám pro ty, kteří by chtěli s jeho kauzou spojovat současnou komunistickou stranu nebo organizaci) a dalšími obviněnými - je jen jedním z mnoha případů kriminalizace příslušníků ozbrojených sborů někdejšího socialistického Československa, z nichž je třeba v očích co nejširší veřejnosti, zvláště však mladé generace, udělat zavrženíhodné zločince a postavit je do jedné řady s gestapáky (ačkoli o samotných metodách gestapa už se tak nemluví…). Oproti tomu odpůrci „minulého režimu“ musí být považováni za bezúhonné. A nejen odpůrci režimu, jak dokázal svou rozsáhlou polistopadovou amnestií „lidumil“ Václav Havel. Svaz mladých komunistů Československa si naopak váží všech těch, kteří zajišťovali bezpečnost socialistického Československa, ať už proti vnějšímu nebo vnitřnímu nepříteli. Nezapomínají, že každý stát je organizovaným násilím vládnoucí třídy, což i současnost potvrzuje. *) http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/soud-zacal-projednavat-odvolani-v-kauze-udajneho-unosu-disidenta/855686 Luděk Kobza