Obvyklá fraška Netanjahuova

Rýsují se další izraelské volby a vláda Benjamina Netanyahua téměř nevyhnutelně páchá atentát na palestinského předáka a rozpoutá smrtící bombardování Gazy, čímž pozabíjí ty, kteří se neúčastní bojů - včetně dětí. Stejně tak nevyhnutelně se palestinské skupiny odporu uchýlí k raketovému ostřelování - což tentokrát zabilo tři civilisty. Netanjahu je ve své části voličstva, a vyhrožuje Palestincům, že je připraven vystupňovat konflikt i jitřit hluboké city, když naznačuje, že sama existence Izraele je v ohrožení. Tahle už obvyklá fraška je sehrána pokaždé, když jsou očekávány izraelské volby nebo se stává akutnějším mezinárodní odsouzení sionistické kolonizace Západního břehu. Izraelští předáci, a je jedno, ze které strany, bez výčitek, že by nějak ohrožovali životy Palestinců a Izraelců coby pěšců ve své hře na etnické čistky ke kontrole celého území historické Palestiny od Středozemního moře po Jordán. Ministr Avi Dichter měl dost troufalosti, aby obvinil oběti z jejich vlastní smrti, když řekl, že tři izraelští občané by žili, kdyby „nedostali následující instrukce“. Izraelská cynická, nelítostná elita se může spolehnout na své spojence ve Washingtonu a v členských státech Evropské unie, semknuté na straně sionismu, odsuzující palestinskou oběť a zároveň utěšující a povzbuzující izraelského utlačovatele. Zazněla obvyklá vyhýbavá slova od „vážně znepokojeného“ Williama Hagua, který soucítí s „nesnesitelnou situací izraelských civilistů na jihu Izraele“, ale opomíjí sebemenší zmínku o probíhající telavivskou kolonizaci Západního břehu a ozbrojenou blokádu Gazy. Vedle západních politiků i světové sdělovací prostředky hrají svoji úlohu, když opakují ad nauseam (z lat., „k poblití“; pozn. překl.), že to byla protitanková střela vypálená na izraelské vojenské vozidlo, co zažehlo poslední konflikt. Ale jen zřídka se kdo zmíní o izraelských vojácích, kteří 5. listopadu zastřelili mladého Palestince s poruchami vnímání, nebo o nájezdu izraelských tanků a buldozerů na Gazu o tři dny později, kde zabili třináctiletého chlapce. U západních politiků a sdělovacích prostředků nemůže nic narušit představu Palestinců provokujících izraelskou armádu tak dlouho, než dojde jejich velitelům trpělivost a jsou „nuceni“ prolít palestinskou krev. ---- Podobně je oznamováno jako fakt, že Izrael dělá „vše, co je v jeho moci“, aby se vyvaroval civilních obětí - kromě ukončení bombardování ze vzduchu, ze země a z moře. Statečná menšina izraelských občanů, kteří odmítají probíhající rozšiřování státních hranic a trvalou válku coby nástroj vládní politiky, otevřeně protestuje v Tel Avivu, Haifě a v Jeruzalému. Hadash, Demokratická fronta za mír a rovnost, i další požadují okamžité zastavení palby a skutečná vyjednávání s Palestinci k dosažení výsledných dvou států. Cílem sionistického vedení je vytvořit skutkový stav na zemi - osady, vojenské tábory a cesty „jen pro Izraelce“ - jež takový výsledek znemožní, a přinutí tak Palestince, aby se přidali k milionům stávajících uprchlíků nebo zůstali ve svých domovech coby poražená, o majetek připravená a volebního práva zbavená menšina. To je pro politické předáky z Británie a Evropské unie jasně přijatelné, a vůbec nezáleží na tom, jak moc žvaní o vyjednaném konečném výsledku. Jak napsal v našem listě před týdnem Ramzy Baroud, EU pokrytecky volá po spravedlivém řešení, ale její konání její slova popírá. Trvale spolupracuje při kolonizaci Západního břehu a odměňuje izraelskou nesmlouvavost řadou výhodných obchodních smluv. Ti, kdo podporují národní práva Palestinců, by měli podpořit demonstrace, svolané po celé Británii s požadavkem na změnu směřování, pryč od zvolených politiků. The Morning Star, čtvrtek 15. listopadu 2012 (překlad Vl. Sedláček)