Vyrůstáme v kapitalismu aneb kastování už ve školách

K napsání následujícího článku mě příměla šokující informace, kterou jsem se náhodou dověděla dnes v práci. Bavila jsem se se staršími kolegyněmi (které již mají děti - školáky) o jejich ratolestech a škole. Jedna kolegyňka řekla, že mezi dětmi ve třídě je silná šikana a kastování na děti zbohatlíků, střední vrstvu a tak zvané „socky“. Postěžovala si například, že jejímu synovi se posmívají, že je chudák, protože si nosí svačinu z domova, kdežto někteří si ze svého 100 Kč kapesného na den kupují bagety z automatu (cena bagety od 45 Kč výš). Také ostatní kolegyně mi potvrdily, že ve třídách jejich dětí je to zrovna tak. Kdo prý nemá značkové oblečení, je lůza. To, že se zvětšují rozdíly mezi bohatými a chudými, je jedním z typických znaků kapitalismu. Jak můžeme vidět, rozšiřuje se dělení občanů na bohaté a chudé už i mezi děti, což je hodně špatné. Za mých školních let, kdy ještě nebylo tak dávno tomu, co zde byl socialismus, řešili mí vrstevníci seriály (Ošklivka Bety, Esmeralda, Pokémoni), kamarády, hračky a to, kam půjdou ven a kde si budou hrát. Pokud se někomu posmívali, bylo to většinou proto, že řekl nějakou perlu. Neříkám, že nebyla šikana, ta byla vždycky, jen nebyla vedena proti chudým, ale spíše proti těm, kteří se zdáli zvláštní (byli zamlklí, osamělí atd..). No, řekněme to v kostce, zatímco dříve byly děti dětmi s dětskými starostmi, dnes jsou z nich takoví malí dospělí, adaptující své rodiče přístupem k ostatním. Tak jako fabrikant opovrhuje dělníky, prodavačkami, řidiči a předně bezdomovci, důchodci a dalšími „sockami“, tak i jeho syn či dcera budou pohrdat spolužákem, který nosí oblečení od vietnamců, svačiny z domova a má jen levný anebo žádný mobil. Bude se přidružovat spíše ke spolužákům, kteří jsou na tom finančně stejně a společně budou tvořit něco jako třídní aristokracii. Ti budou jakž takž příjímat střední vrstvu, tedy spolužáky, kteří mají něco značkového nebo nějakou drahou věc (vánoční dárek apod.), ale nemohou si dovolit to, co oni. Nejvíce šikanování pak budou ti nejchudší. Děti z rodin, kde je jeden anebo oba rodiče nezaměstnaní, žijí z dávek a jsou rádi, že mohou zaplatit svému dítěti cestu do školy, pár levných sešitů a jiných nezbytných pomůcek a nějaký ten chleba se sýrem k svačině. Mysli jinak! Takhle bude člověk již od raného dětství pociťovat svoji sociální příslušnost a poroste společně s ní. Zatímco bohaté děti se značkovým oblečením, mobily, notebooky, bagetou k svačině a obědem z „mekáče“ klidně proplují soukromou střední školou, rodiče jim zaplatí vysokou a poté převezmou rodinnou firmu anebo jim rodiče zajistí práci managera či obchodního zástupce, budou ty chudé přemýšlet, zda si mohou dovolit vysoké vzdělání nebo mají jít pracovat už po střední škole. Zdali seženou nějaké místo a budou moci založit rodinu, po čemž v určitém věku touží každý s přirozeným lidským pudem. Většinu z nich čeká spíše docházení na pracák, případně nějaká podřadná práce (podřadná z pohledu dnešní společnosti a také kapitalisty, který za ni odměňuje) za minimum peněz a starosti, kde sehnat peníze na byt, aby se mohli osamostatnit. Pokud nebudou chtít do 30 let věku i dále trávit svůj život s rodiči pod jednou střechou, zřejmě si budou muset vzít půjčku a doufat, že stále budou mít nějaké místo a neskončí na dlažbě. Aby mohli zaplatit nájem či měsíční splátky, energie, potraviny, každodenní potřeby, dopravu, případné astronomické sumy u doktora, drahé léky a ještě si spořit na důchod, aby měli z čeho žít, budou muset pracovat oba partneři, kteří se rozhodnou pro společné bydlení. S platem jednoho to těžko utáhnou, jsou-li oba z obyčejné chudé rodiny. O nějakém tom „užívání a svobodě“ se dá sotva mluvit, pokud se tím nemyslí dřina v práci, stres a svoboda rozhodnutí, zdali jít k doktorovi se zánětem anebo raději spořit na postel či ledničku. A nedej Marxi, pokud by se rozhodli mít potomka! Pak by nejspíš musel vzít jeden z nich (spíše otec) práce alespoň dvě, čímž by přišel o radost vidět vyrůstat své dítě a rodina by nebyla rodinou. Suma sumárum kapitalismus je vám schopen zničít život od kolébky až po rakev, tím, že vám vezme prostou radost z běžného života, vyrůstání a lidí kolem vás, jelikož toto je přehlušeno starostmi o přežití a předsudky a hodnotami společnosti. Kéž by se k nám mohl bezstarostný život v socialismu jednou vrátit!!! KKO