Plánování dalších šesti let venezuelské Bolívarovské revoluce (2/5)

1. Upevnit národní nezávislost Aby se dosáhlo plné národní nezávislosti, zdůrazňuje plán potřebu svrchovanosti, pokud jde o národní příjem země zajištěný většinou pomocí naftového průmyslu. Tento příjem bude řízen nepřímo lidmi pomocí projektů – a to není nic zvlášť nového. Plán také klade velký důraz na uvolnění potenciálu zemědělské výroby země, což je bohužel kromě povzbuzování malých a alternativních způsobů podnikání a méně významných odvětví jako turistika jediná uvedená základní cesta, která má snížit závislost hospodářství na naftě. Plán stručně… Tato část plánu obsahuje strategické cíle jako komunikační hegemonii, takže „ve Venezuele jsou slyšet všechny hlasy“, udržení státní kontroly naftového sektoru, upevnění státní společnosti pro využití minerálních zdrojů, prohloubení politického a sociálního obsahu naftového průmyslu a subjektů pro naftaře a horníky, povědomí lidí a politického účastenství. Plán zvlášť zdůrazňuje, že naftový průmysl musí být národní, aby mohl přispívat celému národu, a současně být „lidový“ (být spojený s lidmi) a revoluční. Revoluční, to je určeno tím, jak jsou příjmy za naftu získávány a kdo a jak je rozděluje. Vláda bude pokračovat v jejich distribuci a lidé budou řídit užití příjmů pomocí projektů místních rad a jiných místních (základních) organizací. Podobně i pro hornictví. Plán také zdůrazňuje význam Čínsko-venezuelského fondu a dohody o spolupráci v energetice, včetně Petrocaribe (Petrocaribe S. A. je sdružení států Karibiku s Venezuelou pro nákup nafty za preferenčních podmínek, vznikla v r. 2005, pozn. V. E.) – výměnu nafty za financování nebo zboží a služby nezbytné pro rozvoj země jako zemědělské strojírenství, energetické závody, lékaře atd. Je posilována ALBA (Bolívarovské sdružení pro národy naší Ameriky, dříve s názvem aliance, vznikala postupně od r. 2004, nejdříve jen mezi Venezuelou a Kubou, pozn. V. E.) a plán také navrhuje stanovení „nového a účinného“ mechanismu pro účastenství lidí na příjmech za naftu, například cestou investování a úspor. Zemědělství a potravinová soběstačnost je pokládána za významnou součást skutečné nezávislosti. Klíčovým cílem je „definitivně vyloučit latifundisty (velké vlastníky půdy)“. Plán stanoví, že 2 % půdy by měla být užívána v zemědělství bez větších omezení, 4 % pro nejrůznější zemědělské použití, 14 % pro omezený počet pěstování (stanovených) potravin a lesů, 30 % pro nejodolnější obdělávání a zbytek území pro přírodní pokrytí typu lesy, pro zajištění vody a biodiverzity. Obsahuje závěr, že, bude-li se hospodařit rozumně, je „dostatek půdy k zajištění potřeb naší výroby potravin a služeb ochrany přírody“. Rozdělení (zónování) půdy bude prováděno v souladu s jejím užitím a plocha určená pro zeleninu s krátkým pěstebním cyklem (s cílem celkového zvýšení o 50 %). Vláda chce rozšířit slabě zavlažované zemědělství o 200 % a plán dál podrobně stanoví další podobné cíle. Bude podporováno rozumné a udržitelné užití zemědělských zdrojů (voda, semena, půda). Cílem je poskytnout 110.000 společně vlastněných traktorů, vytvářet různé výrobní a zemědělské projekty ve zvláštních oblastech, vytvářet a upevňovat distribuční sítě, vytvořit vývozní společnosti pro země jako Čína, Rusko a Írán. 50 % zemědělské výroby by mělo být založeno na alternativních výrobních modelech jako rodinné, městské a poloměstské zemědělství, domorodé zemědělství, udržitelné modely výroby. Rovněž posílit místní (základní) organizace, účast na zemědělském rozhodování a vzdělávání. V oblasti obrany plán počítá se zvýšenou vojenskou aktivitou na hranicích, zvýšení účasti lidí na národní obraně, upevnění jednoty armády a lidu a posílení Národní bolívarovské milice. 2.Vybudovat bolívarovský socialismus 21. století V této části vidíme velmi reálný záměr přenést moc k lidem a vzdálit ji od institucí a velkopodnikání – pravděpodobně nejpřirozenější protilátka na problém byrokracie. Jak jsme si však již vyzkoušeli, proti takovému přenosu moci bude i odpor – primátorů, kteří ztratí svou moc, úředníků ve veřejné správě, kteří ještě často nepochopili, co znamená sloužit lidu a co je lidová moc a ovšem od každého, kdo teď politickou nebo hospodářskou moc má. Plán neříká, jak čelit takovému odporu mimo, jak už jsem se zmínila, uvědomovacích programů pracovních seminářů. Strategie pro vybudování širšího vedení, silné vrstvy kádrů, nejsou bohužel obsaženy, ale plán na upevnění systému komunikace mezi místními (základními) organizacemi tak, aby přesahovaly místní akce, je velmi potřebnou a zajímavou iniciativou. V některých ohledech sklouzává tato část plánu k reformismu, když nechce vidět problémy starých struktur a věří, že zavedení některých hodnot bude k jejich zlepšení stačit. Například pokud jde o vzdělávání, zmiňuje se plán o dostupnosti, výstavbě nových škol, zavedení nebo zlepšení obsahu některých předmětů (curriculum) – takových jako dějiny národa Venezuely, včetně domorodců, a posílení výzkumu ve vzdělávacím procesu, ale žádné strukturální nebo metodologické změny. Vzdělávací systém se ve Venezuele během posledních 12 let změnil jen nepatrně. Dosažení gramotnosti a dostupnosti pro nejchudší vrstvy je zajímavé, ale vyučovací metody zůstávají tradičně autoritářské, soutěživé. Zatímco některé školy byly víc vtaženy do života v místech působení, mnohé zůstávají jen producentem poslušných dělníků a zdrojem příjmu pro učitele. Jsou potřeba radikálnější změny, než jaké jsou navrhovány. Podobné strukturální změny nebo vyloučení starých a poskytování zcela nových práv je rovněž potřeba v nemocnicích, vůči policii a armádě – což se děje v omezeném rozsahu cestou zdravotních misí a nové národní policie. Stejně tak mluví plán o „hluboké a konečné revoluci“ ve směšně neúčinném, korupčním soudním systému zaměřeném proti chudým, ale návrhy obsahují budování více infrastruktury, více soudů a pracovních seminářů pro soudce. Při nedostatku právníků, z nichž mnozí byli v posledních 20 letech korupční a sobečtí, se to bohužel těžko změní. Je konečně dobré vyzvednout zajímavý a docela velký důraz na sport, rekreaci a výživu, přičemž rekreace (organizace volného času) je pokládána za klíč pro předcházení „kultuře excesů a ničení, které s sebou nese kapitalismus“, místní sport má význam jak pro způsob překonávání odcizení, tak zároveň upevňování zdraví pro převažující část populace. Plán stručně… Tato část plánu zahrnuje dosažení „nejvyšší sociální pohody lidí“ – uspokojení základních potřeb, proměnu hospodářského systému směrem k socialistickému výrobnímu modelu, společnost, která je rovnoprávnější a spravedlivější, podporu nové „morální, etické a duchovní nadvlády (hegemonie)“ (uvědomění a hodnoty), konsolidaci a rozšíření misí a lidové (místní, základní) moci a samovlády. „Rozvoj společenského vlastnictví základních a strategických výrobních prostředků, které dovoluje venezuelským rodinám a občanům užívat plné potěšení z jejich sociálních, politických a kulturních práv“ – tak se argumentuje. Vláda bude podporovat nové způsoby organizování výroby tak, aby výrobní prostředky byly ve službě společnosti, říká se v plánu. Dosáhne se demokratizace výrobních prostředků, posílení ústředního plánování, vytvoření systému průmyslových parků pro zkvalitnění výrobních řetězců. Cestou vzdělávání se bude vytvářet kultura práce opačná než stará a současná rentiérská kultura. Ta bude zaměřená na vtažení zaměstnanců jako „aktivních subjektů“ a na demokratické účastenství v místech práce. Zavádět se budou nové řídící modely ve výrobních jednotkách, podněcovat společenská odpovědnost v malých a středních podnicích a posilovat se bude přímý rozdělovací systém jako útok na kapitalistické spekulace. V oblasti sociální spravedlnosti chce plán rozšířit lidská práva a podmínky tak, aby bylo „znemožněno vrátit se do chudoby“. Tato nová fáze – pokračující v budování spravedlivé a rovnostářské společnosti – vyžaduje rozvoj systému prevence, ochrany a sociální bezpečnosti… s „novou politickou jakostí“. To se týká i budování socialistických výrobních vztahů, pokračování podpory „nových vztahů mezi lidmi a přírodou, státem, společností, pracovním místem a myšlením“, zaručení fyzického, poznávacího a morálního rozvoje v práci a zdravých podmínek pro práci (osvobození práce), zvýšení výroby a distribuce knih a časopisů o 200 %, zvyšování kulturní infrastruktury, včetně jedné „čítárny“ v každé obci (municipalitě, celkem 336), rozšiřování kulturních organizací, sociální bezpečnosti pro zaměstnance v kultuře (jako herců a hudebníků), zlepšení bydlení a infrastruktury pro domorodé obyvatele a zrychlení vytyčování jejich prostorů vyjasněním vlastnických poměrů, zvýšení přítomnosti sociálních misí v jejich prostorech při dodržování úcty k jejich kultuře a tradicím. Prohloubení rovnosti pohlaví a zapojení žen, zapojení mládeže do volnočasových (rekreačních) programů, které podporují socialistické hodnoty a posilují organizaci mládeže prostřednictvím vytvoření 3.000 rad mládeže, zavedení organizace do sociální transformace vězňů, zlepšení vězeňské infrastruktury a boj proti beztrestnosti v právním systému, masové začleňování do komunit a k přírodě přátelský sport, včetně cíle snížit o 50 % „sedavý způsob života“, konsolidace 4.500 domů s bezplatným poskytováním stravy jako středisek vzdělávání v otázkách výživy a pozornosti této problematice, konsolidace základní sítě lékáren, rozvinutí „Místního (komunálního) hospodářského systému s různými společensky přínosnými organizačními formami, např. sociálním vlastnictvím, rodinnými jednotkami, skupinami solidárních výměn apod., rozvinutí koordinace mezi místními (komunálními) radami a radami zaměstnanců. Pokud jde o místní (základní) organizace a účastenství, je naplánováno zrychlení podpory účasti lidí a vytváření místních (komunálních) rad, místností pro sociální boj, socialistických komun, měst- komun, federací a konfederací komun, včetně cíle vytvořit 3.000 socialistických komun, které by sdružily 39.000 místních (komunálních) rad. Plán obsahuje přenos kompetencí a řízení z různých institucí k takovým subjektům (organizacím) a konsolidaci systému komunikace mezi místními (základními) organizacemi, aby usnadňoval místní akce, podporu nových výborů v místních (komunálních) radách zaměřených na starší a zranitelné lidi, sportovních výborů a vytváření komunit kolem vyučovacích prostorů. „Podpora a konsolidace výrobního, nedistributivního a post-rentierského, post-kapitalistického hospodaření založeného na široké veřejné, společenské, kolektivní podpoře vlastnictví výrobních prostředků. Možnost socialistického plánování ve skutečném souladu s ústředním plánováním a rozvojem různých forem společensko-výrobní organizace při udržovaní různých vlastnických typů… včetně společenského vlastnictví, nepřímého vlastnictví, rodinného vlastnictví a výměny založené na skupinách solidarity.“ Plán podporuje společensky vlastněné společnosti s cílem dosažení počtu 30.000 a s jiným cílem ustavení 3.000 komunálních bank (bank komun) pro konsolidaci nové finanční architektury lidové moci. Pokud jde o kriminalitu, boj proti korupci a byrokracii a více účastenství, směřuje plán ke změně systému vězeňství se soustředěním na rehabilitaci, pokračováním podpory společenského dohledu (auditu), ustavení stálého systému komunikace, aby „se naslouchalo organizovaným i nepolitickým lidem pro… kolektivní budování socialistického státu v souladu se zásadou „povinnosti poslouchat“, stanovení postupů, pomocí kterých mohou lidé působit na rozhodování úředníků veřejné správy.“ Plán a přenos odpovědnosti na komuny, komunální rady, technické výbory, hnutí rad zaměstnanců atd. posilují „revoluční kulturu“ ve veřejných službách, posilují představu, že úředníci veřejné správy jsou pro službu lidem, vytváření škol pro přípravu (formování, uvědomování) kádrů pro zaměstnance státních institucí, zjednodušování byrokratických procesů a veškeré papírové práce a postupů prováděných ve státních institucích sjednocováním kriterií a technologií a zbavováním se všech zbytných požadavků.“ K řešení „rasistických a třídních otázek… a beztrestnosti“ v justičním systému – zvýšení počtu soudů, zlepšení současné infrastruktury a rozvoj nových „fyzických prostorů pro nové soudy“, podpora souladu všech legislativních nástrojů (takových jako zákony) v systému spravedlnosti, příprava a uvědomělé vzdělávání pro soudce a veřejné zákonodárce pro rozvoj „ kultury odpovědnosti ve správě justice“, konsolidace v komunitách založených „souhrnných plánů prevence“ zvlášť zaměřených na mládež ve zranitelných oblastech, aktivování místních (komunálních) policejních služeb na celonárodní úrovni, rozvoj pracovního plánu pro zajištění kontroly zbraní a odzbrojení, ukončení procesu obnovení vyšetřovacího orgánu (zkratka CICPC), posílení orgánů veřejné bezpečnosti s lepším vybavením a komunikačními technologiemi, podpora alternativních mechanismů řešení konfliktů pomocí ustavení Domů pro trestní spravedlnost v nejdůležitějších obcích (municipalitách) a místních center řešení konfliktů, zvýšení počtu nových policejních univerzit v 7 dalších státech. Posílit použití sdělovacích prostředků ke zvyšování znalostí, jako „nástroje pro zvyšování vědomostí o přechodu k socialismu“ a prostoru k vyjadřování místních názorů. VENEZUELANALYSIS.COM, 6. července 2012 Pearson(ová) Tamara Překlad V. E., http://www.embajada-venezuela.cz Pokračování v další části.