20 let Klubu českého pohraničí

V sobotu 27. října 2012, den před státním svátkem připomínajícím 94. výročí vzniku Československé republiky, napadl v České Třebové sníh. Nepřijel však Martin na bílém koni, nýbrž stovky bývalých příslušníků Pohraniční stráže, dalších ozbrojených složek bývalé ČSSR a dalších vlastenců, členů a příznivců občanského sdružení Klub českého pohraničí (KČP). A nepřijeli na koních, nýbrž vlaky, autobusy a osobními automobily, aby oslavili 20. výročí vzniku KČP. Slavnostní zasedání se uskutečnilo v Národním domě, v jehož sále ozdobeném znakem KČP (psí hlavou) a heslem „Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast!“ se sešly asi čtyři stovky delegátů a hostů z celé České republiky, ale i ze Slovenska a Německa. V čestném předsednictvu zasedli kromě vedoucích představitelů KČP např. velvyslanec Bolívarovské republiky Venezuela v ČR Víctor Julián Hérnándéz Léon a I. místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy Petr Šimůnek. Setkání bylo zahájeno nástupem praporečníků za zvuku husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci (hymny KČP) a československou státní hymnou. V úvodním projevu odsoudil předseda Národní rady KČP Ing. Karel Janda rozbití Československa, jehož 94. výročí vzniku si připomínáme a současně zanedlouho uplyne 20 let od jeho zániku. Klub českého pohraničí považuje rozbití Československa za protiústavní a nelegální akt, prohlásil soudruh Janda, následován bouřlivým potleskem. Dále Ing. Janda stručně představil historii KČP, oficiálně zaregistrovaného jako občanské sdružení 22. července 1992. Zdůraznil, že ačkoli si KČP připomíná minulé bojové tradice a odhalil již dva pomníky padlým ochráncům čs. státních hranic, jeden na Cínovci a druhý v Krásné u Aše, chce se zabývat především budoucností, kterou můžeme a musíme ovlivňovat. KČP je reálnou politickou silou, o čemž svědčí útoky, proti němu vedené přívrženci současného režimu. Nebezpečí fašismu neskončilo porážkou hitlerovského Německa, upozornil s. Janda. Současná fašizace společnosti se projevuje mj. zásadou lhát občanům, tendencí absolutní negace historické pravdy. Česká vláda je jen vykonavatelem vůle nadnárodního kapitálu. Jen tvrdý a nekompromisní boj může tuto vládu porazit. Je třeba odmítnout postavení stávek s politickými požadavky mimo zákon, odmítnout dary církvím, důchodové reformy a pokračování likvidace zemědělství. Antisociálním krokům české vlády řekněme jasné NE. Máme povinnost obhajovat historickou pravdu. V závěru projevu s. Janda zdůraznil nutnost vzájemného přátelství a solidarity a zakončil heslem „Pravda zvítězí!“ Následovalo udělení ocenění zasloužilým členům a spolupracovníkům KČP, a to ve formě plakety „Za obětavou práci pro vlast“ a medailí tří stupňů. Vzhledem k tomu, že aktivisté KČP jsou takto oceňováni na všech větších shromážděních klubu, mají mnozí z nich už velký počet medailí a odznaků (dlužno dodat, že z toho některé z doby před listopadem 1989), takže shromáždění KČP působilo vizuálně trochu jako početně zmenšený sjezd KSSS. Někteří přítomní přišli i v dobových uniformách. V přestávce položili zástupci KČP květiny k pomníkům T. G. Masaryka (ano, toho, který nic nenamítal proti střelbě do stávkujících dělníků, rolníků a jejich dětí a za jehož panování cenzura zakazovala o těchto projevech „svobody a demokracie“ pravdivě psát!) a obětem válek. Za slovenské hosty přednesl zdravici PhDr. Milan Sidor, CSc., jenž informoval o vzniku Společnosti kapitána Nálepky v minulém roce u příležitosti 100. výročí narození tohoto slovenského národního hrdiny protifašistického boje. Dále vystoupili se zdravicemi např. Gerd Hommel, předseda německo-českého Revolučního svazu přátel Ernsta Thälmanna, venezuelský velvyslanec Víctor Julián Hérnándéz Léon, I. místopředseda KSČM Petr Šimůnek, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička, předseda Slovanského výboru ČR a místopředseda Mezinárodního slovanského výboru Doc. RNDr. Jan Minář, DrSc., předsedkyně Levicových klubů žen Suzana Exnerová, předseda občanského sdružení Vojáci proti válce plk. v.v. Jiří Bureš a člen vedení Společnosti Ludvíka Svobody PaedDr. Josef Láznička. Za Svaz mladých komunistů Československa shromáždění pozdravil jeho předseda Mgr. Lukáš Kollarčík (projev jsme přinesli samostatně). Jistou kuriozitou bylo vystoupení představitele takzvaného Komunistického svazu mládeže, jehož dvoučlennou delegaci tvořila celá jeho aktivní členská základna, dva vysloužilí a zřejmě doživotní komsomolci PhDr. Radim Gonda, PhD. a MUDr. Mgr. Ctirad Musil (mohlo by se zdát, že s tolika tituly už by mohli mít rozum...), s nimiž se skutečný komsomol před čtyřmi lety rozešel a od té doby stavějí pod uzurpovaným názvem svou Potěmkinovu vesnici a balamutí svět povídačkami o své velkolepé, všeobjímající činnosti a zásadovosti. (A velká část KČP, zdá se, jim to „baští i s navijákem“...) V závěru setkání přednesl místopředseda Národní rady KČP RSDr. Milan Richter, CSc. návrh prohlášení účastníků. Předseda Ing. Karel Janda v závěrečném slově podotkl, že vadí-li KČP zastáncům současného systému, je to potvrzením, že jde správnou cestou. Slavnostní jednání bylo zakončeno nepříliš šťastně volenou písní antikomunisty Karla Hašlera „Ta naše písnička česká“, již český národní hrdina Julius Fučík v r. 1934 v Haló novinách (úplně jiných Haló novinách, než jaké vycházejí dnes!) označil za „šovinistickou písničku Hašlerovu, ten špatný nacionalistický kýč, vyráběný ve velkém k vlasteneckému opíjení maloměšťáctva jako nepodařené pivo“. Julius Fučík se tehdy rozčiloval, že sociální demokrat JUDr. František Soukup „mohl naroveň tomuto Hašlerovu nevkusu postavit s hrubou urážkou hymnu dělníků celého světa, Internacionálu, hymnu dělnického boje, která pro něho není ani zdaleka nezapomenutelná jako písnička Hašlerova“. KČP šel bohužel dále než Soukup a postavil Hašlerův symbol prvorepublikového měšťáctví a maloměšťáctví namísto Internacionály... Setkání v České Třebové bylo dobře organizačně zajištěno, za což patří dík všem, kteří se na něm podíleli. Klub českého pohraničí tvoří dnes významnou součást českého pokrokově orientovaného vlasteneckého hnutí, což je zvláště oceněníhodné v době sílícího šovinismu, vyhroceného nacionalismu z jedné strany a kosmopolitismu, pohrdání vlastenectvím a vlastním národem ze strany druhé. Úsilí KČP o uchování revolučních tradic, rehabilitaci a uznání obránců socialistického státu, o společenský pokrok a jeho boj proti fašismu, pravičáckému revanšismu a proti přepisování dějin si zaslouží naše ocenění, pomoc a spolupráci. Důležité pro KČP bude v nejbližších letech širší zapojení mladé a střední generace, nezbytné k tomu, aby se z něj nestala pouhá diskuzní společnost pamětníků, na kteréžto bázi už funguje velká část organizací „bratrské“ KSČM. Lukáš Vrobel