Proběhlé setkání nejvyššího
představitele Korejské lidově demokratické republiky předsedy
Kim Čong Una s jihokorejským prezidentem Mun Če Inem (na demarkační
linii v Pchanmundžomu 27. dubna 2018) vyvolalo mnoho nadějí u zastánců
politiky jedné i druhé jednající strany v celém světě.
Pokrokoví lidé doufají, že zmírnění napětí na Korejském poloostrově
zabrání riziku vzniku válečného konfliktu a pomůže hospodářskému rozvoji
severní části země a v širších souvislostech přispěje k upevnění odporu
proti americkému imperialismu. Oproti tomu zastánci kapitalismu jsou
přesvědčeni, že jednání jsou výrazem kapitulace KLDR, která prý krachuje
pod tlakem sankcí a nezbývá jí než obnovit kapitalismus a podřídit se
panství zahraničního kapitálu a finančních kruhů z jižní části země.
Lekce z dějin rozdělení světa a národa
Ve skutečnosti není aktuální úsilí
vedení KLDR o národní znovusjednocení žádným obratem v jeho politice, a
už vůbec ne nečekaným. K rozdělení země došlo v srpnu 1945 po vyhnání
japonských okupantů vlivem obsazení jižní části armádou USA, zatímco
severní část byla osvobozena sovětskou Rudou armádou a po jejím boku
bojující Kim Ir Senovou Korejskou lidově revoluční armádou. Zatímco Rudá
armáda se ze zahraničních území obsazených v boji proti hitlerovské
koalici do několika let stáhla (z KLDR koncem r. 1948), vojska USA
dodnes zůstávají ve většině z nich – v Německu, Itálii, Japonsku
i v jižní Koreji, kde jich je 23 500 (oficiální údaj). Přitom už
v prosinci 1945 byla uzavřena dohoda mezi SSSR, USA a Velkou Británií,
že se Korea má stát nezávislým státem s demokratickou vládou v celé
zemi.
Touhu lidu jižní Koreje po vybudování
sociálně spravedlivější společnosti zmařili američtí okupanti brutálními
zásahy, z nichž některé se po letech vynuceného mlčení dnes kriticky
připomínají už i v jižní Koreji. Například právě před 70 lety, v dubnu a
květnu 1948, bylo při povstání na ostrově Čedžudo zmasakrováno až
30 tisíc lidí, 10 % populace, ve jménu „boje proti komunismu“.
Jihokorejští reakcionáři vedení Li Syn Manem ve spojení s americkými
okupanty podnikali v té době ozbrojené střety na demarkační linii mezi
severem a jihem, ale osnovali i válečné plány proti postupující revoluci
v Číně a snili o ozbrojené porážce vznikajícího tábora socialismu. Když
Li Syn Manova armáda za pomoci amerických interventů a dalších jejich
spojenců pod vznešeným označením „vojsk OSN“ zahájila 25. 6. 1950 válku
proti KLDR, roztroubila buržoazní propaganda do světa tvrzení, že válku
zahájila KLDR, která prý chtěla jihu násilím „vnutit komunismus“.
(Vnucovat však tehdy nebylo třeba, socialistické myšlenky měly v té době
celosvětově takovou prestiž, že pro ně byla nadšena velká část lidu.)
Dnes je verze o „agresi severu“ jediným
politicky korektním výkladem i v ČR. Korejská lidová armáda však při
osvobození Soulu ukořistila řadu dokumentů z Li Syn Manovy kanceláře,
které dokazují, že válku proti lidově demokratickému severu (a přes jeho
území proti Číně) dlouhodobě připravovali po boku USA jihokorejští
konzervativci. Vydány byly i česky v knize „Jak byla připravena válka
v Koreji“ (Orbis, Praha 1951), včetně fotokopií některých z nich
s příslušnými podpisy a razítky. (Odpůrci samozřejmě namítnou, že šlo
o „komunistickou falzifikaci“. Jistě, celé dějiny USA přece dokazují
jejich mírumilovnost…)
Socialismus nebo smrt
Zvěrstva okupantů za Korejské války si
nijak nezadala s chováním německých nacistů. Prováděli cílevědomé
vyhlazování civilního obyvatelstva bombardováním (včetně chemického;
přímé zásahy dostaly i nemocnice označené červenými kříži na střechách),
střelbou, ale i upalováním či pohřbíváním zaživa a tak neuvěřitelnými
způsoby mučení, že se duševně zdravému člověku musí dělat špatně při
pouhém čtení o nich. Podrobnou zprávu o těchto válečných zločinech
podala např. mezinárodní ženská komise, která navštívila KLDR v květnu
1951. Jejími členkami byly i občanky kapitalistických zemí, z nichž
některé byly po návratu domů pronásledovány. 1)
Vyvraždění třetiny obyvatelstva mohlo
být těžko zapomenuto. Jen ve městě Sinčchonu bylo během dvou měsíců roku
1950 vyvražděno 35 tisíc lidí. I západní zdroje tento masakr
připouštějí, polemizují jen o počtu obětí. (Pokud by jich byla „jen“
desetina či setina, je možné jednání okupantů bagatelizovat či dokonce
obhajovat?) S ohledem na odstup skoro sedmi dekád už není pamětníků
mnoho, ale hrůzy války jsou v KLDR velmi důkladně a naturalisticky
připomínány (obrazy, filmem, ale např. i prostřednictvím živých
plastických výjevů s figurínami), takže i mladá generace cítí obrovskou
nenávist k vojskům USA a odhodlání bránit svou vlast před potenciální
hrozbou jejich opětovného útoku, která nikdy za 65 let příměří nebyla
zcela vyloučena. Pravidelná obrovská vojenská cvičení amerických sil
v jižní Koreji se nekonají „jen tak pro parádu“. A americké válečné
zločiny zmítají světem dodnes.
V září 2017 prezident USA Donald Trump
dokonce na Valném shromáždění OSN připustil možnost, že KLDR může být
z jejich strany „zcela zničena“. S přihlédnutím k tomuto faktu lépe
pochopíme obrovskou organizovanost a disciplinovanost v severní Koreji,
velké odhodlání jejího lidu k obraně vlasti a vysokou podporu svému
vedení. Mnozí kritici sice tyto skutečnosti zpochybňují a snaží se
veškeré jednání obyvatel severní Koreje hodnotit jako „vynucené“, ale
i serióznějším odpůrcům s hlubším povědomím o této zemi je zřejmé, že
masové nadšení pro věc národní nezávislosti a socialismu je zde velmi
opravdové. Protože jej ze svého egoistického hlediska a optikou západní
civilizace nedovedou pochopit, nezbývá jim než se mu posmívat.
Zatímco severní část Koreje dosáhla
velkých úspěchů v ekonomickém rozvoji a ve zlepšování životní úrovně
lidu už před Korejskou válkou (kdy byla provedena pozemková reforma a
znárodněna klíčová odvětví průmyslu, dopravy a peněžnictví), jižní Korea
upadala a sloužila hlavně jako zdroj surovin pro USA a Japonsko. Po
desítky let byla ovládána fašistickými diktátory a jakýkoli odpor proti
nim byl tvrdě potlačován. Komunistické a radikálně socialistické hnutí
bylo prakticky vyhlazeno. Dodnes není možná existence stran a organizací
komunistických či otevřeně podporujících KLDR. Ještě z nedávných let
pocházejí zprávy o věznění občanů jižní Koreje za podporu KLDR či
zadržování občanů KLDR unesených z Číny. Ačkoli je jihokorejská
společnost silně ovlivněna protisocialistickou propagandou, úpadkovou
kulturou a konzumerismem, její velká část stále smýšlí vlastenecky a
touží po znovusjednocení a zdaleka není kritická a odmítavá ke KLDR jako
téměř celá západní politická scéna. Otevřená podpora KLDR však zůstává
trestná (např. i vyvěšení její vlajky). Přesto podporovatelé politiky
severní části země existují a politicky se angažují. Zvláště osobnost
prezidenta Kim Ir Sena se těší u pokrokových občanů na jihu velké úctě.
Jihokorejský režim po desítky let
odpůrce kapitalismu nejen vraždil, ale řadu jich dlouhodobě věznil. KLDR
se podařilo prosadit vydání části z nich v 1. polovině 90. let do
severní části země. Například Ri In Mo (1917-2007) byl vězněn
v l. 1952-1988 a do KLDR vydán o pět let později. Dnes stojí
v Pchjongjangu jeho pomník.
Dlouholeté úsilí
Skutečnost, že politicky se obě části
rozdělené Koreje vyvíjejí už po dobu třetí generace zcela odlišně a do
značné míry protichůdně, představuje vážný problém pro otázku
znovusjednocení. Zatímco vedení jižní Koreje usilovalo o znovusjednocení
vždy jen cestou anexe KLDR a obnovy kapitalismu v celé zemi, což by
byla vítaná příležitost pro vojska USA posunout se o 700 km severněji na
hranice Číny a Ruska, KLDR opakovaně představovala návrhy na nezávislé a
mírové znovusjednocení nepodmiňované vítězstvím socialismu v jižní
Koreji a snažila se vést jednání za tímto účelem po celé období (patří
sem zejména Kim Ir Senovy tři principy národního znovusjednocení,
desetibodový program velké jednoty celého národa, plán založení
Federativní demokratické republiky Korjo a Kim Čong Ilova pětibodová
politika velké národní jednoty). Jižní stranou byly veškeré návrhy po
dlouhou dobu odmítány. Návrhy na vytvoření federace při zachování
rozdílné společensko-politické formace na severu a jihu byly dosti
odvážné s ohledem na výraznou početní převahu obyvatelstva jihu (dnes
zhruba 25,5 milionu na severu a 51,5 na jihu) a postupné výrazné
posílení jižního kapitalistického hospodářství silou imperialistických
investic.
V letech 2000 a 2007 se konaly
mezikorejské summity (v r. 2000 první setkání vedoucích představitelů
obou částí země po jejím rozdělení), které přijaly deklarace ve snaze
o zmírnění napětí a o ekonomickou spolupráci. K naplnění deklarací však
nedošlo vinou závislosti jižního vedení na USA, hospodářských sankcí a
blokády v důsledku kampaní v otázce jaderného vyzbrojení a lidských
práv.
Podstatné je, že ani v letošním roce se
nescházejí v Pchanmundžomu představitelé dvou vzájemně se uznávajících
států, nýbrž že obě strany považují celé území Koreje za jeden stát,
v jednom případě s hlavním městem Soulem a ve druhém s Pchjongjangem, a
sebe za jediného jeho legitimního představitele. Někdejší socialistické
státy uznaly jihokorejský režim (Korejskou republiku) až na přelomu
80. a 90. let a Čína v roce 1992. V jižní Koreji dodnes existují orgány
pro správu severních oblastí a v KLDR není v mapách vyznačena demarkační
linie.
Letošní mezikorejské jednání na nejvyšší
úrovni není tedy ze strany KLDR žádnou změnou politiky, ke které by
byla kýmkoli nebo čímkoli donucena, nýbrž pokračováním jejího
dlouholetého úsilí. Světové veřejné mínění uznává, že k jednání došlo
z iniciativy předsedy Kim Čong Una, který se v novoročním projevu
vyslovil pro účast na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu a ta
byla ve velmi krátkém termínu důstojně zajištěna (a zaujala celý svět) a
inicioval i setkání s prezidentem Mun Če Inem, za jehož účelem
překročil demarkační linii na jižní stranu, což nejvyšší představitel
KLDR učinil poprvé v dějinách. Skutečnost, že k podobnému summitu
nemohlo dojít dříve, nutno hledat především ve změně jihokorejské
politiky, v odvolání konzervativní prezidentky Pak Kun Hje (usvědčené
korupčnice odsouzené po sesazení k vysokému trestu), a současně
v dovršení linie vývoje sebeobranných jaderných zbraní KLDR, díky
kterému bylo možné zastavit jejich testování, které bylo pro jižní
stranu záminkou k odmítání spolupráce.
Pod tlakem sankcí a hrozeb
Dopad zániku světové socialistické
soustavy na KLDR a zostřené výhrůžky a sankce v 90. letech vyvolaly
nejtěžší období existence státu od příměří, známého jako náročný pochod. Korejská strana práce musela, vlastními slovy, „přijmout
sérii tvrdých opatření, oznamujících poloválečný stav v zemi a
deklarujících její rozchod se smlouvou o nešíření jaderných zbraní
s ohledem na jaderné vydírání USA a obranu bezpečnosti a suverenity země
a národa“. 2)
Jaderná obranyschopnost včetně vyvinutí
mezikontinentálních balistických raket byla pro uhájení nezávislosti
naprosto nezbytná. Celý svět ví, jak dopadly státy, které se snažily
oponovat imperialismu USA a nebyly dostatečně ozbrojeny.
Období náročného pochodu socialistická
Korea překonala a od počátku 21. století prošla rozsáhlým rozvojem.
Zdrcující většina obyvatel podporovala své vedení v tomto nejtěžším
období značného snížení životní úrovně a velkého nedostatku potravin,
pohonných hmot a elektrické energie, ačkoli by zdánlivě nebylo nic
snazšího než vyměnit národní nezávislost za dočasnou zahraniční pomoc.
Tím spíše není pravděpodobné, že by mělo dojít k nepokojům či dokonce
svržení socialismu v současnosti.
Sankcím rovněž čelí KLDR dlouhodobě a
dokázala je překonat i za horších podmínek než nyní. USA vydaly od
začátku 50. let asi čtyři desítky zákonů o sankcích proti ní, sankce
Rady bezpečnosti OSN pod záminkou jaderných testů a vypuštění družic
byly přijaty v l. 2006, 2009, 2012, 2013, 2016 a 2017. Tyto sankce sice
všestranně blokují rozvoj země a zlepšování životní úrovně, přesto
neustále vzniká rozsáhlá nová zástavba především bytových domů, ale
i zařízení zdravotnictví a služeb, dochází k výstavbě a modernizacím
továren a zemědělských podniků. Potravinová soběstačnost je zajištěna
mnohem lépe než v 90. letech.
Většina obyvatel žije poměrně chudě ve
srovnání se západní Evropou či Severní Amerikou, ale poměrně bohatě ve
srovnání s velkou částí zbytku světa. Jednotlivec zde nemůže vlastnit
továrnu, palác a většinou ani automobil či motocykl, ale také nemůže být
nezaměstnaným, žebrákem nebo bezdomovcem či živořit kdesi v ghettu či
slumu. (A na jihu je toho všeho opravdu hodně.) Zajištěny jsou sociální
jistoty, které neexistují ani v mnoha „vyspělých“ západních zemích –
bezplatné školství (včetně oděvů, vysokoškoláci navíc dostávají
stipendia), zdravotnictví (včetně docházky lékařů domů či proplácení
cest za nimi), bezplatné (či jen symbolicky zpoplatněné) bydlení,
neplatí se žádné daně, naopak je placena dovolená a mateřská dovolená a
rekreace, zajištění péče státu ve stáří a pracovní neschopnosti (odchod
do starobního důchodu v 60 letech pro muže a v 55 pro ženy). Základní
potraviny se přidělují, takže je dostává každý a nikdo nemůže zůstat
nezabezpečen. Nemluvě už o vysoké úrovni kultury a životního stylu.
Naskýtá se tedy otázka, jestli takto vypadá „nejhorší místo na světě“,
jak KLDR označil český prezident Miloš Zeman, a jestli je opravdu lepší
„svoboda“ pracovat pro zisky kapitalistů, přespávat na lavičce, vybírat
ve volbách z několika desítek podobných protilidových stran a v televizi
z několika desítek programů plných odpadní „zábavy“.
„Perestrojka“ nebude
V KLDR nelze pozorovat žádné příznaky
změny dřívější politiky, liberalizaci a ideologický příklon k takzvanému
tržnímu socialismu. V letošním roce došlo první zahraniční návštěvou
maršála Kim Čong Una k upevnění tradičních přátelských vztahů s Čínou.
KLDR se však důsledně drží stanoviska soběstačnosti. Příznačné je, že
z čínské kultury, plné dnes západního plevele a konzumního úpadku,
exportovala jen revoluční písně a balet z Maovy éry. Je zjevné, že
vedení severní Koreje rozhodně usiluje o korektní vztahy s Čínou, Ruskem
a dalšími státy odporujícími úsilí USA o světovládu (dobré vztahy má
s řadou rozvojových zemí a je aktivní v Hnutí nezúčastněných), a
současně o zlepšení mezikorejských vztahů a oslabení vlivu USA a
Japonska v oblasti. Přelomové je vyhlášení závazku o chystaném přijetí
mírové smlouvy v tomto roce, která nahradí 65 let starou dohodu
o příměří. 3)
Naděje i obavy budí plánované jednání
nejvyššího představitele KLDR s prezidentem USA. Válečný zločinec Trump,
který ani ne před rokem vyhrožoval vyhlazením desítek milionů Korejců,
je najednou náramně ochotný „vyjednávat“. V minulosti vedla diplomatická
jednání socialistických představitelů s náčelníky imperialismu na jedné
straně ke značným úspěchům (mezinárodní uznání SSSR, protifašistická
koalice, vznik světové socialistické soustavy a zabránění 3. světové
válce), na druhé i k tragickým chybám (liberalizace a ústup
z revolučních pozic po jednáních Chruščova, Brežněva či Mao Ce-tunga
s představiteli USA, naprostá kapitulace Gorbačovova vedení). KLDR se
nepodřídila USA „po zlém“ a nic nenasvědčuje tomu, že by tak chtěla
učinit „po dobrém“.
Nástup maršála Kim Čong Una do vedení
lidové Koreje v roce 2011 vzbuzoval ve světě podezření, že se – zejména
s ohledem na svůj poměrně nízký věk – stane korejským Gorbačovem. Ve
skutečnosti byl korejský socialismus pod jeho vedením ideologicky
i ekonomicky upevněn. Jeho nástup byl doprovázen výzvou k „mocné
ideologické ofenzivě“, byla posílena vedoucí úloha Korejské strany práce
a úloha základních organizací, proběhly sjezdy a konference významných
společenských organizací a v květnu 2016 VII. sjezd Korejské strany
práce.
Jak se mohly přesvědčit i české delegace
přátelství na návštěvách v KLDR v letech 2017 a 2018, i v současnosti
zde platí princip ideologie na prvním místě a je prováděna rozhodná
kampaň proti pronikání imperialistické kultury a způsobu myšlení. Dobře
je zde známo, že neuvědomělost mladé generace byla základní vnitřní
příčinou pádu socialismu v řadě zemí včetně naší. 4), 5), 6)
V zemi milované
Dvakrát jsem měl možnost pobývat osm dní
v severní Koreji jako člen delegací přátelství. V dubnu 2017 a 2018.
Leckdo namítne, že je to směšně málo na to, abych měl právo tamní
společnost hodnotit. Budiž, ale na druhou stranu většina těch, kdo
o této zemi hovoří a píší, tam nebyla nikdy. Komerční turisté toho moc
o smýšlení místních nezjistí, o politice se s nimi Korejci bavit
nebudou. Opatrní jsou i vůči delegátům spřátelených organizací, ale je
to naprosto pochopitelné, když cizinci socialismus buďto nikdy
nevybudovali, nebo jej zradili a KLDR tím těžce ublížili.
Před několika lety se o KLDR šířily tak
absurdní informace, jako že celé rodiny jsou zde likvidovány v plynových
komorách za veřejného přihlížení. Něco tak nechutného jako popravu
mladé nevinné ženy v prosklené plynové komoře za prohlížení okolí přitom
ve skutečnosti představily poprvé USA ve filmu „Chci žít!“ v r. 1958. 7) (Charles
Chaplin o rok dříve natočil v Británii, kam byl nucen uprchnout před
politickým pronásledováním z USA, geniální protikapitalistickou komedii
„Král v New Yorku“, nadčasový výsměch konzumerismu.) 8)
Později se přešlo na sofistikovanější
způsob propagandy a tvrdí se, že severní Korea je něco jako ČSSR
80. let, kde je věrnost socialismu ryze formální. Já jsem viděl a zažil
naprosto něco jiného. S kýmkoli jsem v KLDR hovořil, ten byl pro věc
socialismu naprosto nadšený. Korejci už dětského věku ve vší vážnosti
vyvěšují na ulice hesla jako „Braňme se za cenu svých životů“. Mladí
lidé si zpívají vlastenecké a revoluční písně, které ostatně neustále
znějí z amplionů na ulicích i třeba ve stanicích metra, z rozhlasu
i z televize. Texty písní jsou z evropského pohledu někdy poněkud
radikální, jako např. „Smrt americkým imperialistickým agresorům“ či
„Mír je na našich bodácích“. 9)
Strhující nadšení milionu účastníků
vojenské přehlídky, manifestace pracujících a tanečních slavností ke
105. výročí narození Kim Ir Sena (Dni slunce) 2017 či národního setkání
ke Dni slunce 2018 10) těžko mohlo být vynucené. Snadno lze
donutit velký počet lidí shromáždit se na jednom místě, ale těžko je
donutit být šťastní. Porovnejte záznamy z masových shromáždění v ČSSR
v 80. letech a v dnešní KLDR…
Jeden z mála zahraničních dokumentů,
který skutečně dává nahlédnout do této společnosti, natočili ruští
dokumentaristé v r. 2017 a jmenuje se příznačně „Nejšťastnější lidé na
světě“. 11)
V KLDR jsem se loni i letos setkával
s velkou srdečností a živým zájmem o naši zemi a situaci v Evropě. Viděl
jsem obrovské rozhořčení i slzy v očích při zmínkách o obnově
kapitalismu v naší zemi a pošlapání revolučních tradic. Politická a
hospodářská pomoc Československa není zapomenuta, leckdo v Pchjongjangu
zná třeba naše tramvaje i autobusy. Značka „Karosa“ zde má dosud to
nejlepší jméno, nezávisle na sobě nám korejští průvodci potvrdili, že
jsou to „nejlepší autobusy“, stejně jako „nejlepší trolejbusy“
pchjongjangské značky Čchollima vycházejí konstrukčně z našich autobusů
Škoda, resp. Karosa. V Pchjongjangu jsem se setkal např. s ruským
zpěvákem, který navštívil KLDR jako přítel již pošesté, a ten po zmínce
o mé vlasti začal „sypat z rukávu“ slova „Škoda, Tatra, Praga, Karosa,
Jawa, Tesla, Supraphon…“ Propadal jsem se hanbou, pokud jsem měl hovořit
o současné politické orientaci a hospodářství ČR a o tom, jak dopadly
naše neslavnější podniky.
Ruský pěvec byl pravoslavný a liboval
si, že KLDR naplňuje křesťanské ideály. V buddhistickém klášteře Pohjong
se mladá korejská průvodkyně modlila se sepjatýma rukama a prosila, aby
tak byla vyfocena, zatímco soudruzi z Komunistické strany Nepálu ji
přesvědčovali, že náboženství je opium lidu. Buddhistický kněz pronesl
poděkování Kim Ir Senovi za zajištění obnovy kláštera po jeho zničení
americkým bombardováním.
Mnozí Korejci vyloženě zářili nadšením
nad tím, že se setkávají se zahraničními příznivci, zvláště když viděli
na jejich saku odznaky s velkými vůdci. Děti nás často zdravily
pionýrským pozdravem a když náš autobus projížděl venkovskou oblastí,
u silnice stojící žena zvedla pěst jako revoluční pozdrav.
„Byli jste jenom v Pchjongjangu, ale na
venkov vás nevzali – tam byste teprve něco viděli!“, říkali a psali nám
mnozí odpůrci a pochybovači po naší návštěvě v minulém roce. Inu, rok
uplynul a na venkově jsme byli. Ve středu jsme jeli do Hjangsanu,
města v provincii Severní Pchjongan, 150 km od Pchjongjangu. Všude
vidíme obdělaná pole a udržované sady se vzorně ostříhanými a upravenými
stromy. V krajině pracuje mnoho zemědělců na polích a při pasení stád.
Probíhá také regulace vodních toků a rozsáhlá kampaň obnovy lesů. Na
traktorech při polních pracích často vlají rudé prapory, můžeme vidět
také jednotlivé pracovní skupiny pochodující v čele s rudým praporem.
Rok přelomu?
Letošní rok 70. výročí vzniku Korejské
lidově demokratické republiky může být pro Korejský poloostrov rokem
přelomu. Každopádně, cesta ke znovusjednocení Korejského poloostrova
bude ještě obtížná a složitá. Zdá se, že o odchodu amerických okupačních
vojsk se jihokorejské vedení neodváží ani uvažovat, natož hovořit.
Těžko lze mávnutím kouzelného proutku naráz spojit národ, jehož jedna
část je po tři generace vychovávána v duchu kolektivismu a jednomyslné
jednoty, odděleně od většiny projevů buržoazní morálky a kultury,
s oddělením telefonů i internetu od zbytku světa, přičemž návštěvníci
této země se nepohybují bez průvodců, a druhá část naproti tomu žije
v tvrdém kapitalismu plném příkrých třídních rozdílů a se všemi
nedostatky v sociální i kulturní oblasti, devastovaná sedmi dekádami
amerikanizace.
Sovětský svaz (zpočátku Sovětské Rusko)
byl nejdéle existujícím socialistickým státem v dějinách lidstva –
74 let. Brzy tuto první příčku převezme Korejská lidově demokratická
republika. A je v zájmu společenského pokroku, aby to bylo nadlouho.
Nejen z důvodů vnitřních, protože obnova kapitalismu by byla sociální
i kulturní tragédií 25 milionů lidí, ale i na mezinárodní scéně, protože
tak rozhodný hlas proti imperialismu jako KLDR nepozvedá nikdo jiný.
Lukáš Vrobel
- http://www.kldr.info/zalujeme-zprava-o-zverstvech-korejske-valky/
- http://www.kldr.info/sedmdesat-let-skveleho-vedeni-1945-2015/
- http://www.kldr.info/2018/04/29/pchanmundzomska-deklarace/
- http://www.kldr.info/delegace-pratelstvi-navstivila-kldr/
- http://www.kldr.info/2017/08/21/navsteva-a-vyznamenani-prvniho-mistopredsedy-v-kldr/
- http://www.kldr.info/2018/04/22/ceska-delegace-navstivila-kldr-u-prilezitosti-dne-slunce-cucche-107-2018/
- https://www.youtube.com/watch?v=ZY_Sq_euI6w
- https://www.youtube.com/watch?v=eHplJrjx9TY
- https://www.youtube.com/watch?v=L_GSQZRw0iA
- https://www.youtube.com/watch?v=IzuPwJ3y8b8
- https://www.youtube.com/watch?v=ztcLh-cTJfs&t=2591s
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen