Řekněme jasné NE perzekuci komunistů v Lotyšsku – a kdekoli jinde!

Ve čtvrtek 27. června se zvedne v České republice každoroční velká mediální vlna antikomunismu spjatá s takzvaným „Dnem památky obětí komunistického režimu“. O obětech kapitalismu se hovořit nebude, ty jako by neexistovaly. Současný buržoazně demokratický režim v řadě ohledů kritiku sebe samého do svých režimních médií nepustí (ačkoli za to samé, za nezveřejňování názorů opozice, licoměrně spílá předchozí společensko-ekonomické formaci) a mnohé názory odpůrců kapitalismu zakazuje dokonce zákonem. Ačkoli komunistické a revoluční dělnické hnutí je v současné situaci ve stavu, kdy sotva může představovat bezprostřední hrozbu pro buržoazii, nadále jsou kapitalistickými vládami přijímány protikomunistické a protisocialistické zákony perzekuující nejen revoluční činnost, ale i pouhé myšlenky a dokonce i symboliku. Přitom žádný soudný člověk nemůže věřit, že pokud budou lidé chodit po ulicích s prapory se srpem a kladivem, sdružovat se v organizacích s názvem „komunistická“ a provolávat komunistická hesla, samo o sobě to přivodí pád kapitalismu, masy se na základě této skutečnosti pozvednou a vezmou výrobní prostředky a státní moc do svých rukou. A naopak, že bez tradiční komunistické symboliky a rétoriky je nemožné kapitalismus ohrozit a překonat… 20. června lotyšský parlament schválil zákon zakazující nošení a distribuci symbolů SSSR a nacistického Německa. V platnost vstoupí, až jej podepíše prezident, ohledně kterého si nelze dělat iluze, že by tak neučinil. Zákon je nehorázný už svým srovnáváním Hitlerovy Třetí říše se Sovětským svazem, což je stejný přístup jako dát rovnítko mezi lupiče a oloupeného nebo mezi vraha a zavražděného a říci, že oba mají stejný podíl na loupeži či na vraždě… Jistou kuriozitou je, že zákon zakazuje i používání hymen, přičemž státní hymna SSSR (zavedená v r. 1944) a dnešní kapitalistické Ruské federace má stejnou melodii. Navrhuji proto všem pokrokovým lidem v Lotyšsku veřejně hrát instrumentální verzi slavné Alexandrovovy melodie, na což nemohou antikomunisté a jejich hlídací psi říci ani popel, pakliže bude prezentována jako hymna Ruské federace. Krajně problematický je také zákaz symbolu rudé hvězdy, široce používané i mimo jakoukoli souvislost s komunismem, např. na etiketách piva Heineken nebo na dresech pražské Slavie. Zajímalo by mě, jak člověk stíhaný např. za nesení praporu s rudou hvězdou nebo odznakem rudé hvězdy na klopě dokáže, že tato hvězda je či není symbolem spjatým s SSSR. Pakliže by měl být zákaz rudé hvězdy uplatněn absolutně, v Lotyšsku a dalších státech zakazujících zobrazovat rudou (červenou) hvězdu by hrozila perzekuce např. za vyvěšení vlajky Alžírska, Džibutska, Panamy či Tuniska (nikoli však třeba Čínské lidové republiky, na níž jsou hvězdy zlaté). Důsledné uplatnění zákazu symbolu srpu a kladiva by zase mohlo znamenat stíhání za zobrazování státního znaku Rakouské republiky, na němž černá orlice drží v pařátech srp a kladivo. Přemýšlím také, zda mohou být vystaveni represi dva lidé, z nichž jeden ponese prapor se symbolem srpu a druhý se symbolem kladiva (ani jeden z nich nic neporušuje!) nebo zda nemohou být zatčeni dva, z nichž jeden bude na zahradě kladivem zatloukat hřebíky a druhý současně srpem sekat trávu… Ale předpokládejme, že lotyšská státní moc bude natolik čestná, že skutečně bude srp a kladivo či pěticípou hvězdu perzekuovat jen jako symboly spjaté se Sovětským svazem. V tom případě by neměl být nijak postižen např. občan, prezentující symbol srpu a kladiva na svém praporu třeba jako znak Marxisticko-leninské komunistické strany Ekvádoru, jež skutečně s SSSR neměla a nemá nic společného. No, nevím, nevím, zda na takovouto argumentaci budou chtít lotyšští policisté slyšet… Ještě smutnější příklad zakazování a kriminalizace myšlení a společenského pokroku najdeme v Maďarsku. Zde jsou zakázány symboly a od 1. ledna 2013 i názvy „autoritářských režimů 20. století“, kterými je míněna fašistická diktatura Ference Szalasiho, jež existovala od října 1944 do dubna 1945, a všechny vlády období formálního socialismu z let 1948 – 1990. Na základě tohoto zákona byly přejmenovány dokonce všechny ulice Karla Marxe. Pakliže jeho jméno muselo být odstraněno jen na základě toho, že se k němu hlásila Maďarská lidová republika, pak by ovšem měla být mimo zákon postavena také římskokatolická církev (resp. její název), k níž se zase hlásil Szalasi! A v neposlední řadě stojí za pozornost, že fašistický režim Miklóse Horthyho lze v Maďarsku oslavovat zcela legálně. Maďarská komunistická dělnická strana, jejímž idolem je spíš než revoluční marxismus kádárovský „gulášový socialismus“, se na základě zákazu slova „komunistický“ musela přejmenovat na „Maďarskou dělnickou stranu“. Ve znaku ze stejného důvodu nemá ani srp a kladivo, ani pěticípou hvězdu. Zákazy postihující revoluční hnutí jsou dnes bohužel běžné v celé řadě států považujících se za ztělesnění svobody a demokracie. Bylo by zajímavé a přínosné zpracovat jejich seznam dle jednotlivých zemí a sečíst, v kolika z nich jsou postaveny mimo zákon komunistické symboly, v kolika názvy, v kolika různé názory. Myslím, že bychom došli k hrozivým zjištěním. Režimy v České a Slovenské republice jsou v současnosti k symbolům a názvům spojeným s marxistickým socialismem dosti benevolentní. Otázkou je, na jak dlouho, s ohledem na zákazy v sousedním Polsku a Maďarsku. Ve 30. letech také měly tyto státy ve stíhání komunistů před tehdejším Československem náskok… Domnívám se však, že lidové masy, proletariát a jeho spojenci tvořící zdrcující většinu společnosti, se dokáží kapitalismu postavit a chopit se moci, která jim právem patří, třeba i pod bílými nebo růžovými prapory a pod vedením stran a organizací nových, dosud neznámých názvů (ne však nové, dosud neznámé podstaty!), dokáží obejít buržoazní perzekuci a následně ji zrušit. Leopold Vejr