Karel Marx (1818 - 1883)

Německý filosof, ekonom, sociální vědec, organizátor, ideový tvůrce a šiřitel marxismu, zdroje mnoha impulsů pro myšlení 19., 20. i 21. století ve smyslu akceptování a rozvíjení jeho východisek i závěrů pro kritický rozbor skutečnosti. Marxovo učení, v mnoha směrech formulované společně s B. Engelsem (1820-1895), vytváří a představuje obsáhlý a ucelený teoretický, světonázorový systém filosofických (dialektický a historický materialismus), obecně ekonomických (vědecká politická ekonomie) a sociologických, sociálně politických (vědecký socialismus a komunismus) názorů nezbytných pro tvorbu akčního programu komunistického a socialisticky orientovaného dělnického hnutí. Ano, marxismus se stal ideologickým základem komunistických stran. Je proto zcela logické, že si připomínáme výročí Marxova narození i úmrtí, abychom si mohli znovu osvěžit jeho rozhodující podíl na tvorbě a ideovém vyzbrojování komunistického hnutí. Na rozdíl od současného vedení KSČM. Nepřekvapuje to, neboť stejně „úspěšně“ zapomenulo na výročí prvního vydání Manifestu komunistické strany, jak jsme o tom psali v minulém čísle dialogu. Nedivme se proto, že mnohé dokumenty a vyjádření části současného vedení KSČM mají k vědeckému poznání, postavení a logice skutečně velmi daleko. Ke škodě pracujících. Marx ve svém raném období vstřebával Hegelovu filosofii, nicméně brzy se s ní rozešel. Tvrdil a prokázal, že stát vznikl ne vůlí Boha, ale jako produkt ekonomických sil. Dojde-li k jejich změně, dojde i k vytvoření nové formy společnosti a nového vědomí. Byl prvním významným myslitelem, který jednoznačně a přesvědčivě prokázal, že ke změně společnosti směrem k sociálně spravedlivému světu je zapotřebí zásadní ekonomická změna. Se vznikem kapitalismu a industrializace se vytvořil třídní systém se soukromými vlastníky výrobních prostředků jako novými vykořisťovateli. Marx věřil, že kapitalismus musí být nahrazen socialismem, a ten pak komunistickým zřízením. Bude se zvyšovat výroba a technologie umožní produkci levnějšího a hojnějšího zboží. Lidé budou požadovat větší podíl na bohatství a společnost se stane demokratičtější a komunikativnější. Nepřátelé marxismu poukazují na to, že Marx nikdy přesvědčivě nevysvětlil, jak by k této revoluční, kvalitativní změně mělo dojít, a že dokonce ani nevěnoval pozornost tomu, jak bude budoucí komunistická společnost fungovat. Jim všem, ale i jejich nepřímým přitakávačům z řad revizionistů či vulgarizátorů nejrůznějšího ražení je třeba připomenout autentický Marxův výrok o to, že jeho (a Engelsovo) učení není dogma, nýbrž návod k jednání. Stěžejním dílem Karla Marxe je Kapitál. Jeho první svazek se objevil na pultech knihkupectví v Anglii a Francii v polovině září 1867. Kniha, která měla změnit představy o vztahu práce a kapitálu, byla pro většinu čtenářů těžko srozumitelná. Bylo zapotřebí několika desetiletí a stovek průkopníků socialismu, aby Kapitál rozvinul svou tvořivou sílu. Ale pak ovlivnil chod světa a osudy milionů lidí na celé zeměkouli. Bohužel díky jeho častému zneužívání nejrůznějšími nevzdělanými apologetiky a vulgarizátory ne vždy plně ku prospěchu revolučního boje proletariátu. S tím se ostatně můžeme setkat i nyní v praxi mnohých čelných funkcionářů KSČM, kteří nepochopili, že ideál komunismu „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ není dogmatem, požadavkem dneška, nýbrž dlouhodobou vizí. I těch, kteří nepochopili ani princip socialismu jako předstupně komunismu „každý podle svých schopností, každému podle jeho práce“. Prostě proto, že se s Manifestem, Kapitálem i Kritikou návrhu Gothajského programu seznamovali pouze povrchně. Marx své stěžejní dílo tvořil v polovině devatenáctého století. Jeho laboratoří byla zejména Anglie dýmajících továren a zoufale zbídačených dělníků. Tato situace spolu s krizí let 1828/30 a 1845/49 ho vedly k závěru, že kapitalismus požírá sám sebe, kdy musí být nahrazen novým společenským řádem - socialismem a komunismem. To se bohužel tedy nestalo. Kapitál svou vítěznou a tvořivou cestu historií lidstva začal v praxi až po vítězné revoluci v Rusku, která se stala ohniskem světového revolučního požáru. Nyní, po dočasné porážce revolučních sil, se mnozí znovu snaží prokazovat, že Marx a jeho dílo jsou mrtvé. Jiní se ho pokoušejí „nově číst“. Marné snahy. Marxovo dílo je stále živé. Dodnes je součástí i studia na západních universitách. Marx je pokládán za analytika své doby, který jako jeden z mála myslitelů světové historie dokázal dohlédnout za její okraj. Například jeho popis procesu, který označujeme za „globalizaci hospodářství“ je obsažen již v Manifestu komunistické strany, podrobně popsán v Kapitálu a Grundrissech. Analýza tohoto procesu je dodnes platná a z mnoha hledisek mimořádně přesná. To platí i o řadě dalších tezí. Marx věřil, že pomůže změnit svět. Ve spisku „Teze o Feuerbachovi“ tvrdí, že „filozofové svět jen různě vykládali, jde o to jej změnit.“ Svět se od Marxových dob skutečně změnil. Ne vždy jen směrem a způsobem, předkládaným Marxem. Prozatím revoluce a diktatura proletariátu pomohly svět jen poopravit, nastartovat na jinou trajektorii vývoje, osvobodit, položit základ pro skutečnou obsahovou systémovou změnu. Vždyť i Marx sám upozorňoval, že svět měnila a mění dynamika národů, věda, technika. Co jiného je dialektika výrobních sil a výrobních vztahů? Co jiného je dialektika ekonomické základny a společenské nadstavby? Co je na tom nejasného pro autory Socialismu v 21. století, jestliže to pochopil i guru neoliberálů Milton Friedman? Marx psal o odcizení vyvolaném živelným pohybem kapitalistického způsobu výroby, jeho pracovním procesem. Toto odcizení existuje a bude existovat, pokud existuje kapitalismus. Dnes se dokonce toto odcizení znovu rychle a v nové kvalitě šíří. Nejen v základní buňce pracovního procesu, nýbrž z velké části z toho, že „globalizace“, onen obrovský světový trh bez hranic, ona nákupní třída koncernů v globální vesnici vytlačuje námezdně pracující lidi na okraj společnosti. Neplatí již snad, že blahobyt je krajně nespravedlivě rozdělen? Neplatí snad, že jedinou jistotou je trvalá nejistota? Nedokazuje i to, že Marxovo učení není mrtvou materií? Přestal být snad člověk vykořisťován? Marxův Kapitál vznikal v době, kdy průmyslová revoluce začala známý svět pokrývat sítí železnic a telegrafu, které spolu s námořní dopravou uvolnily síly světového obchodu a spojily svět do jednoho globálního koloniálního celku. Dnes se svět smrskl natolik, že i pouhá virtuální změna na Wall Streetu dokáže v intervalu sekund vyvolat zásadní ekonomické, sociální i politické změny třeba v Singapuru, Argentině nebo i u nás. Přes toto reálné obrovské urychlení ekonomických vztahů a procesů však podstata zůstala stejná. Před diktátem finančního kapitálu, oné „nadstavbě“ průmyslového kapitálu popsaného Marxem, není úniku. Vracejí se témata vztahu práce a kapitálu, dřiny dětí, hořké bídy, neokoloniálního vykořisťování. Marx je mrtev, avšak marxismus žije a stále má co říci. L. Š., Dialog č. 295, duben 2013 Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.