Falešná hra představitelů ČSSD

K 37. sjezdu ČSSD - „Ne" komunistům 37. sjezd středolevé, „sebevědomé“ a v budoucnu snad „vítězné strany“ ČSSD rozhodoval o postupu v předvolebním boji i po dosaženém vítězství v nadcházejících volbách nejen do PS. Zvolený staronový předseda strany, jinak „korektní“, „umírněný“ a pragmatický antikomunista B. Sobotka ještě koncem minulého roku spolupráci s KSČM nevylučoval. Přitom ovšem neopomenul provést úlitbu „bohům“ soudobého upadajícího kapitalismu frázemi, že „komunismus skončil na konci 20. století ve slepé uličce“, a proto prý lidé koncem 80. let nejen u nás „masově komunistický režim odmítli.“ Prý tím, že komunisté nebyli zakázáni a ve volbách dostávají hlasy, pak musí jeho strany volební výsledky respektovat. Vždyť se KSČM podílela na vedení krajů už po minulých krajských volbách před čtyřmi lety. Při našem úsilí o změnu musíme „hledat takové koaliční partnery a spojence, abychom mohli korigovat vládní reformy. Buď je najdeme vlevo, nebo ve středu politického spektra.“ Potud B. Sobotka. Sjezd, jak zní titulek článku, řekl ke spolupráci s KSČM na vládní úrovni „Ne“! Jeho delegáti totiž mj. odmítli zrušit ono tzv. bohumínské usnesení (přijaté v době, když byl M. Zeman předsedou strany), které sociální demokracii zakazuje jakoukoliv spolupráci s komunisty, výslovně i s KSČM! Nezakazuje jen uzavírání koalic na vládní úrovni ale spolupráci vůbec. Pro přesnost uveďme: „Sjezd schvaluje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, KSČ, MNS, KSČM, LB a SDL.“ Pro zrušení uvedeného zákazu přitom na 37. sjezdu hlasovalo jen 9 delegátů, 100 se zdrželo hlasování, 500 bylo proti. Sjezd tak vyšel vstříc slovům svého vedení, které před sjezdem, stejně jako na sjezdu povolební spolupráci s KSČM i pod vlivem bývalého předsedy ČSSD a nového prezidenta M. Zemana, opakovaně odmítlo. Tak delegáti sebevědomě deklarovali, že KSČM pro ně není již důležitá. Zřejmě předpokládají, že SPOZ a KDU-ČSL, dostanou-li se do PS PČR, vytvoří spolu s ČSSD pohodlnou nadpoloviční většinu. Tak mohl B. Sobotka na tiskové konferenci v závěru stranického sjezdu prohlásit: „Tím, že bohumínské usnesení nebylo zrušeno, nepočítá sociální demokracie s tím, že by uzavírala koaliční vládu, kde by byla zastoupena komunistická strana. Sjezd o tomto návrhu rozhodl a na příští dvě léta je tato věc z pohledu strany ukončena.“ Podle něj nová „vláda s sebou nesmí nést apriorní zátěže z hlediska možnosti komunikovat s veřejností, a přímá koalice s komunistickou stranou by apriorní zátěž představovala. Debatovali bychom o komunismu a nebyl by prostor pro to, jak pracovat s nezaměstnaností a nastartovat ekonomiku.“ Vytvoření společné vlády ČSSD a KSČM by vládu zatížilo a poškodilo, protože komunisty dohání jejich totalitní minulost. Dokládají to prý podle něj hlavně problémy v krajích, kde s ČSSD vytvořili nedávno koalice. Opravdu? V tom je podstata věci, pane Sobotko?! Razantnější antikomunista, statutární místopředseda strany M. Hašek mohl s uspokojením prohlásit: „Je to jasný signál a konec diskusí, které se vedly v posledních měsících. Pro mě z toho logicky vyplývá, že otázka společné koalice s KSČM není na pořadu dne.“ Místopředseda, bývalý člen KSČ Z. Škromach se vyjádřil tak, že pokud jde o bohumínské usnesení, je využíváno k tomu, že zprava nás líská TOP 09 a ODS, zleva komunisti. Rozhodnutí sjezdu je nejlepší řešení. Nám v ničem nebrání. Otevřená je možnost, že by vznikla menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM. „Zatím komunisté spoléhají na to, že to bez nich nepůjde. Nicméně by nám to ulehčili, kdyby ve straně udělali některé změny,“ uvedl Škromach. Jaké pak ještě změny, pane Škromachu? Vždyť KSČM se nejednou omluvila za minulost, za činnost předchozí KSČ, od níž se přes převzetí jejího majetku a značné části členské základny i distancovala. Z pohledu nezaslepených, trochu více uvažujících občanů se již natolik změnila, že z komunistického ji toho příliš nezbývá, než především ten název a skromné, až plaché přihlášení se k jakési abstraktní vizi jakéhosi, těžko identifikovatelného „socialismu pro“ či „v 21. století.“ Ano, z hlediska programové orientace i konkrétně volených prostředků a forem k dosažení programových cílů, tak jako forem své činnosti vůbec, má KSČM (jako strana parlamentaristická, reformistická, fakticky neradikální a neantisystémová) k sociální demokracii ze všech politických stran nejblíže. Jak jsem nejednou upozorňoval, lze ji dnes považovat za (její) sociálnědemokratickou levici. Vojtěch Filip s Milošem Zemanem Vše se v ČSSD vyvíjí tak, že uspěje-li v parlamentních volbách, bude ve shodě s M. Zemanem prosazovat především a hlavně koncept své jednobarevné (i menšinové) vlády. Nebude-li to možné, je připravena přes svou „levicovou“ rétoriku nakročit vpravo ke středovým (SPOZ - kdy M. Zeman účast strany ve vládě nedoporučuje) a pravostředovým (KDU -ČSL) stranám. V reálné politice ČSSD po volbách do PS, lze tedy víc než předpokládat, že u ní dojde k ústupu z levicových, přesněji středolevých pozic. Tyto skutečnosti si uvědomuje i předseda KSČM V. Filip. Na adresu ČSSD dokonce uvedl: „sociální demokracie občas ujede na rozporu slov a činů - je tam levicová rétorika a pravicové návrhy řešení. Občané si musí uvědomit, že sociální demokracie bude něco říkat, ale při řešení těch praktických kroků se neobrátí nalevo, ale napravo. A pro KSČM to je velká výzva, aby se stala hegemonem na levici.“ Zde ještě poznámku. Rozpor slov a činů je historicky vzato pro vůdce sociální demokracie typickým (např. od zrady závěrů Basilejského kongresu II. Internacionály (11/ 1912), který vyzval k boji proti imperialistické válce, avšak její jednotlivé sociálně demokratické frakce podpořily proválečnou politiku svých vlád; nemluvě o zradě dělnické třídy v revolučních procesech v Evropě po prvé světové válce atd.). Tento rozpor mezi slovy a činy se projevuje i u ČSSD dnes, což není náhodné. Vyplývá to mj. z jejího sociálně třídního zakotvení. Její permanentní zdůrazňování nutnosti obhajoby zvláště zájmů tzv. „střední třídy“, tedy vyšších příjmových vrstev a skupin, které jsou významným faktorem pro stabilitu kapitalismu. Zde se vyjevuje to, čí zájmy tato strana především obhajuje, že není autentickou levicí. I proto rychle „vycouvala“ z původně velmi tvrdé kritiky zvýšení sazeb DPH, kdy i naznačovala záměr, že v případě vítězství ve volbách učiní vše, aby byla opět snížena alespoň sazba DPH u léků aj. zdravotních potřeb ap. Sociální demokracie je ve vztahu ke skutečně těm sociálně nejpotřebnějším, nejchudším a nejvykořisťovanějším občanům v podstatě nesociální. Zřejmě ani ne tak ze subjektivních, psychologických a mravních příčin, ale programově. Jako opora kapitalismu, podnikatelských struktur, „euroatlantických hodnot“, EU. Z. Křemen, Dialog č. 295, duben 2013 Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov, orego@orego.cz.