Chléb a hry, tentokrát bez chleba

„Holešovská výzva“ je spolek, který nebudí u členů a spolupracovníků Svazu mladých komunistů Československa velkou důvěru. Přesto se rozhodli podpořit protivládní demonstraci, svolanou zmíněným uskupením na neděli 7. dubna 2013 do Prahy, když se několik dní předtím dozvěděli o jejím konání. Nepřikládali však dané akci takový význam, aby všeho nechali a mobilizovali komsomolce z celé republiky, tudíž vyslali jen kontingent sestavený z členů a sympatizantů z Prahy a okolí. Ukázalo se, že skutečně nebylo třeba na akci plýtvat energií… Interviewování člena SMKČ Už samotná pozvánka na nás působila dosti negativně. Český lev a sv. Václav jsou dnes totiž zneužívány omezeneckým šovinismem. Jsme si vědomi toho, že mnoho Čechů chápe sv. Václava jako symbol vlastenectví a ne jako obraz agresivního nacionalismu, avšak i takový výklad této symboliky je dost zvláštní, vzhledem ke kolaboraci tohoto středověkého knížete s nepřátelskou Východofranckou říší. Kdo se dostavil o 13. hodině na Václavské náměstí do prostoru pod sochu koně, jistě ho zaujal jednak značný hluk, vyluzovaný zvukovou aparaturou pořadatelů, jednak malý počet shromážděných. V průběhu akce se sice sešli další, takže jejich počet dosáhl dle našeho odhadu něco okolo tisíce lidí včetně novinářů, policistů v uniformách i bez nich a náhodně se zastavivších kolemjdoucích, ale i tak byl prostor horní části náměstí poloprázdný. Policie uzavřela v obou směrech průjezd pro automobily kolem „koně“, ale nebylo by toho vůbec třeba – demonstranti by se byli pohodlně vešli na střední zvýšený pás. Režimní média, jak mají ve zvyku, namnoze ve svých relacích počty demonstrujících snížila - na 400 nebo dokonce 200 lidí, což je nehoráznost, nicméně zmínky o tisících příchozích jsou realitě ještě vzdálenější... Nejprve hrála hudba, pak začalo představení historického šermu, které bylo vrcholem celého programu. Vícero diváků různého politického přesvědčení si kladlo otázku, jaký má tato hra význam pro boj proti současné vládě. V hlavní roli zde byl znázorněn kníže Václav, představující pro autora scénáře ideálního vladaře. Herec znázorňující monarchu z let 924 – 935 si povzdechl zhruba takto: „Škoda, že nemůžete žít v mé době, abyste viděli, jak bylo všechno fajn...“. Celá tato šaškárna byla podle nás jen naprosto kontraproduktivní diskreditace boje proti vládě, režimu a současným poměrům. Populistická idealizace feudálního aristokrata, který by za nějaký protest podobný onomu nedělnímu stínal jeho aktérům hlavy, není špatná jen kvůli výše zmíněnému faktu, ale hlavně kvůli své neaktuálnosti a grotesknosti. Herec představující knížete Václava vyzval přítomné, aby někdo z nich převzal po něm vládu, k čemuž se mu chystal předat pověřovací listinu. Na jeho výzvu se nikdo nepřihlásil, až po chvíli vešel na pódium – světe, div se, vůdce „Holešovské výzvy“ Slávek Popelka, který slíbil, že bude vládnout moudře a spravedlivě až do skonání věků, amen... Následoval slabý potlesk několika jeho přívrženců zpod tribuny. Součástí divadla byla symbolická poprava tří figurín „špatných politiků“, podle hesla „chléb a hry“, zde bohužel bez chleba. Zato si díky blízkosti velikonočních stánků mohli demonstranti koupit trdelník či medovinu, avšak za velmi tržní ceny... Komsomolci mezitím rozvinuli státní vlajku SSSR, tedy rudý prapor s pěticípou hvězdou, srpem a kladivem, symbol skutečného východiska z kapitalistické mizérie - komunismu. Kromě něj rozvinuli transparent „Pryč se zkorumpovanou, protilidovou vládou! Za demokracii pro většinu! Za socialismus!“ a jali se šířit své časopisy VZDOR a Československá mladá pravda. Několika antikomunistům se sice jejich počínání nelíbilo a dávali to najevo zlostnými slovními výlevy, ale k fyzickému střetu nedošlo s výjimkou záchvatu jednoho obzvláště rozzuřeného exempláře, který se jal trhat sovětský prapor, takže musel být uklidňován antikonfliktním týmem. Setkali jsme se ale i s mnoha vyjádřeními sympatií. Jeden občas např. uvedl, že nikdy nebyl komunista, ale že nám musí dát zapravdu a obdivuje nás. Jiný zvolal: „Kluci, musíte na ně vzít klacky! Tohle je ho...!“ Na místě, kam pořadatelé velkohubě svolali „revoluci“ řečenou též „Soumrak kmotrů“, promluvili příkladní „revolucionáři“ – velkokapitalistický senátor Okamura, neúspěšný podnikatel Vladimír Stehlík – bývalý majitel kladenské Poldovky, který dle svých slov na jejím pádu nenese žádnou vinu (kde ale vzal v r. 1993 vyučený truhlář a slévač 1,75 mld. Kč na její koupi, nesděluje...) či vzor opozičního „protikmotrovského“ politika Vít Bárta (Věci výdělečné). Mezi diváky nechyběl předseda protidělnické a kapitalisty podporující Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek či exhibicionistický taxikář Zdeněk Ponert. Oproti tomu se nezúčastnilo Spojenectví práce a solidarity včetně svého zdaleka nejpočetnějšího člena a současně svého chvostu – KSČM. Zastoupeny nebyly ani další dvě významné (slovy) sociálně orientované strany, ČSSD a Strana práv občanů Zemanovci. Organizátoři s nevolí kvitovali, že se nedostavil jimi pozvaný prezident Zeman, ale nutno uznat, že vzhledem k podobě jejich akce by se velice shodil, kdyby uposlechl jejich pískání a tuto frašku podpořil... Nezaznamenali jsme anarchisty. Každého zastánce skutečné vlády lidu však jistě potěšil stánek stoupenců Krišny nebo portrét Václava Havla, pravý to symbol odporu proti mafiánským strukturám... Dělnická strana sociální spravedlnosti sice svou podporu akci odvolala, když se Popelka polekal vznikajícího humbuku kolem pozvání jejího předsedy Tomáše Vandase k vystoupení a zrušil jej, několik individuí s odznaky DSSS jsme však přesto viděli. Všechny ohlasy na „Soumrak kmotrů“, které jsme vyslechli z úst účastníků nebo přečetli, byly veskrze negativní. Jediné, na čem se přítomní všech možných politických názorů shodli, byla „blbá nálada“, kterou by bylo nejlépe charakterizovat slovy hostinského Palivce z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka: „Stojí to všechno za ho...“ Máme obavu, že mnohé odpůrce současného režimu nedělní panoptikum jen utvrdilo v chybném a zhoubném názoru, že i jakýkoli odpor proti současnému stavu věcí je zbytečný a marný. „Holešovská výzva“ takovými podniknutími tedy hraje dnešním vládcům do karet – ještě několik takových „revolucí“ a na protivládní či protirežimní shromáždění nebude chodit kromě hrstky profesionálních demonstrantů vůbec nikdo. Tato akce tudíž znovu potvrdila, že proletariát, tedy drtivá většina populace, jež nevlastní výrobní prostředky, nýbrž pouze svoji pracovní sílu, je bezradný bez uvědomělé avantgardy, která by stála v jeho čele a vedla ho k jeho historickému cíli - porážce kapitalistické třídy vykořisťovatelů a korupčníků a vytvoření socialistické společnosti, která by se vyvinula ve společnost komunistickou. Nikdo krom komunistů, ani buržoazní ČSSD, oportunistická KSČM, žluťácké odbory či ukecaní populisté všeho druhu, toto nezvládnou. Zamysleme se tedy, co chceme. Trapná představení zkrachovalých exhibicionistů nebo skutečnou změnu společenských poměrů? Odpověď Svazu mladých komunistů Československa je více než jasná. Leopold Vejr, Tarik Muhič