Beseda s velvyslancem Venezuely

V pondělí 29. října 2012 se zástupci Svazu mladých komunistů Československa zúčastnili besedy s velvyslancem Bolívarovské republiky Venezuela v ČR Jeho Excelencí Víctorem Juliánem Hernándezem Leónem. Společná akce Klubu zahraniční politiky a Klubu společenských věd se za účasti několika desítek lidí konala ve velké zasedací místnosti v budově ÚV KSČM v Praze. Diskuze probíhala ve velmi srdečném duchu, a to jistě i díky tomu, že nebylo třeba tlumočení - soudruh velvyslanec (oslovení soudruh je zde namístě, jelikož se nijak netají tím, že je komunista a člen Sjednocené socialistické strany Venezuely – PSUV) hovoří plynně česky, neboť od r. 1988 v Československu studoval a poté i pracoval. Víctor Hernández zahájil diskuzi úvodním slovem o situaci ve Venezuele a poté odpovídal na dotazy. Uvedu některá konstatování, která mě zaujala, a to dle svých poznámek, tedy nikoli doslovně. Za zamyšlení např. stojí, že volební účast při nedávných prezidentských volbách ve Venezuele činila 81% (srovnejme s volební účastí v jakýchkoli volbách v ČR). Oprávněnými voliči jsou přitom všichni občané nad 18 let, žádné jiné omezení neexistuje. Současná venezuelská ústava byla přijata v r. 1999 všelidovým hlasováním, což bylo příkladem vysoké uvědomělosti venezuelské společnosti. Dle mínění velvyslancova byla ústava poprvé v dějinách lidstva vytvořena a konzultována lidem (dle mého soudu tomu tak bylo už v r. 1936 v případě Stalinské ústavy v SSSR). Od té doby Venezuelané aktivně přispívají k socialistické přeměně společnosti. Prezident Chávez zvítězil 55,08% hlasy a podporovalo ho 12 stran. Z koalice podporující Cháveze byla ve většině volebních obvodů na 2. místě za „Chávezovou“ PSUV Komunistická strana Venezuely, která je tak druhou největší silou podporující Cháveze. Její volební výsledky však představovaly pouze kolem 5% hlasů a na celostátní úrovni se KS Venezuely ocitla až na 7. nebo 8. místě. Z toho je patrné, že výrazná osobnost prezidenta Cháveze, požívající velkou důvěru občanů, odvádí voliče od komunistické strany. A nejen voliče – i velký počet členů KS Venezuely včetně dlouholetých komunistů přestoupil v poslední době do PSUV. Dle mínění soudruha velvyslance KS Venezuely tím, že se odmítla sloučit s PSUV, ztratila příležitost z komunistických pozic dostatečně ovlivňovat bolívarovskou revoluci a charakter PSUV, v níž by marxisté měli být předvojem. (Z mého pohledu tento vývoj nevěstí nic dobrého, neboť sám prezident Chávez se považuje za sociálního demokrata a věřícího křesťana, a pakliže reformistická orientace ve venezuelské nejsilnější levicové straně převládne – nebo bude nadále převládat - značně to posílí naděje pravicové kontrarevoluce na úspěch.) Dozvěděli jsme se také, jak vývoj ve Venezuele negativně ovlivňuje 50 let trvající občanská válka v sousední Kolumbii, poslední válečný konflikt v Latinské Americe. Současně se nám potvrdilo, že buržoazie je ve Venezuele dosud velmi silná, vlastní např. přes 90% tištěných médií a přes 85% rozhlasových a televizních stanic (otázkou je, zda je v zájmu bolívarovské revoluce na tomto stavu nic neměnit). 45% obyvatel stále volí neoliberální politiku v naději na své snadné zbohatnutí, na splnění si „amerického snu“. Tito lidé si ještě neuvědomují, co znamená neoliberální řízení země, ačkoli ho zažili v 70. a 80. letech. II. socialistický plán na léta 2013 – 2019 má především zlepšit fungování vládního aparátu, k čemuž bude důležitý faktor kontroly. V oblasti zahraniční politiky klade Venezuela důraz na spolupráci států Latinské Ameriky a Karibiku a na snahu o vytvoření multipolárního světa, tedy ukončení hegemonie USA. Důležitými obchodními partnery jsou také ČLR a Rusko. Venezuela ještě bohužel není potravinově a technologicky soběstačná. Pokud se jí nestane, bude to krach současného socializačního procesu. Venezuela usiluje o transformaci kapitalistické společnosti v socialistickou, nikoli o revoluci, uvedl soudruh velvyslanec. Není mi jasné, jak si tato slova srovnat s často zmiňovaným pojmem „bolívarovská revoluce“ (je to tedy revoluce nebo ne?). Vztahy se všemi zahraničními partnery jsou pouze obchodní, nikoli ideologické (což je z mého pohledu jedině dobře, neboť degenerované pseudosocialistické režimy v ČLR či Vietnamu nebo režim restaurovaného kapitalismu v Rusku s vládou oligarchie nemůže venezuelské socialisty ničím ideologicky inspirovat). Zaujala mě informace o přijetí nového zákona o komunách, na základě nějž by mělo vzniknout něco jako kolchozy a sovchozy v SSSR. Stranou nezůstala ani otázka náboženství, jež má ve Venezuele na lidi dosud obrovský vliv. PSUV s tím počítá a proti náboženství nevystupuje, nicméně rozhodně odmítá protivládní praktiky nejsilnější, katolické, církve (apoštolský nuncius byl u převratu proti Chávezovi a přechovává zločince stíhané venezuelskými zákony). Potěšující je, že venezuelský lid se politicky vzdělává, občané si kupují vydání zákonů a ústavy (v ČR nepředstavitelné…). Základ úspěchu je dle mínění Víctora Hernándeze v nové ústavě. Po únosu Cháveze v r. 2004 vyšly davy lidí do ulic žádat jeho vydání. Reakce nenašla odvahu Cháveze zabít. Najatí zabijáci stříleli do lidí v ulicích, ale nerozehnali je. To bylo důkazem, že tito lidé věděli, co dělají. Věřme tedy, že toto odhodlání Venezuelanům vydrží a dokáží svou cestu k socialismu uhájit a dovést do konce. Leopold Vejr