Svátek práce v Příbrami

Dne 1. května jsem se rozhodl jít se podívat na náměstí 17. listopadu v Příbrami na oslavy Svátku práce KSČM. Netroufám si odhadnout počet příchozích, ale určitě jich bylo více než 60, takže skoro věkový průměr účastníků. Nedlouho po mém příchodu jsem byl obeznámen, že zde byl povolen stánek SMKČ, žel já jsem o tom žádné informace nedostal (kladu si otázku: Proč asi?). Pokračoval jsem tedy v šíření našich materiálů mezi obecenstvem. V průběhu mé činnosti zazněla Píseň práce a po ní krátká část Internacionály. Byl jsem užaslý tím, jak mé materiály (kterých jsem ovšem neměl zas tak moc), mizí v záplavě lidí, kteří si o ně se zájmem říkali. Po prodání všech časopisů Vzdor jsem se jal šířit Čs. mladé pravdy, za které jsem též obdržel určitý obnos.Nakonec jsem již jen rozdával naše samolepky a předpokládal jsem, že nejdříve se rozeberou samolepky proti církevním restitucím, dále pak možná s dělníkem a že mi zbudou samolepky s naším prvním dělnickým prezidentem, jsem si k povaze akce byl celkem jist. Nutno říci, že jsem se mýlil, samozřejmě nejdříve zmizely samolepky proti restitucím a pak konstantní rychlostí ubývaly samolepky jak s dělníkem, tak i s prezidentem Gottwaldem. Nakonec jsem byl překvapen, že jsem rozdal a prodal naprosto vše, co jsem u sebe měl. Po skončení proslovů se účastníci vrhli k vozu s občerstvením a celé náměstí se začalo vyklízet. V průběhu toho jsem se seznámil s nejmladšími členy KSČM v Příbrami, kterým bylo okolo třiceti let, mnoha řadovými členy, u nichž mne překvapilo, že jejich revoluční zápal neochabl a jak vidno, ani u některých nižších funkcionářů KSČM. Závěrem bych konstatoval, že zde Svátek práce proběhl vzhledem k možnostem velmi příznivě, ač počasí shromáždění nepřálo.