Komsomol na 1. máji 2013 v Praze

„Na dlažbě světa zazní kroky. První máj – proletářských sil. Revoluční dělníci v kapitalistických zemích přehlížejí své řady, které rostou. Dělníci, kteří si ještě neuvědomili správnou cestu k socialismu, přehlížejí krach svých snů, rozčarováni ze slibů falešných vůdců, přehlížejí bezmocně bídu a nezaměstnanost“, napsal Julius Fučík k 1. máji 1935 (V zemi milované, Svoboda, Praha 1949, s. 191). Májové Haló noviny z 1. 5. 2013, rozdávané toho dne zdarma na oslavách Svátku práce pořádaných KSČM, zveřejnily na své čtvrté straně Fučíkovo „Májové intermezzo 1943“, jehož četba stojí za pozornost poněkud více než předchozí tři strany prvomájového „českého levicového deníku“. Fučík v r. 1943 srovnával svůj poslední první máj, trávený v pankrácké cele, s těmi předchozími, slovy: „Ne prudká, výbušná vlna desetitisíců, kterou jsem jiná léta vídal proudit ulicemi Prahy, (ne železný pochod statisíců, který jsem slyšel dunět ulicemi Berlína,) ne nádherné moře milionů, které jsem viděl zaplavovat Rudé náměstí v Moskvě. Nemůžeš tu vidět ani miliony, ani sta. Vidíš tu jen několik soudruhů a soudružek. A přece, cítíš, není to menší. ...“ (Reportáž psaná na oprátce, Svoboda, Praha 1949, s. 44-45 – slova uvedená v závorce v tomto vydání nejsou, na rozdíl od toho z májových Haló novin 2013, zřejmě převzatého z posledního a úplného českého vydání Reportáže). Proč odkazuji na Fučíka? Jednak mi jeho osobnost připomnělo samo místo konání pražského prvomájového setkání KSČM v bývalém Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, předtím a potom Výstavišti, kde i dnes je před vchodem dobře patrné místo odstraněného Fučíkova pomníku, po více než 20 letech znovuodhaleného alespoň v ústraní Olšanských hřbitovů. Jednak bych chtěl na základě Fučíkových slov srovnat inspirující i varovnou minulost s tvrdou realitou dneška. Pakliže ve 30. letech kráčely Prahou desetitisíce revolučních dělníků, pak dnes tímto městem nekráčejí žádní revoluční dělníci, nebo přinejmenším žádní organizovaní revoluční dělníci, ani jiné formace revolucionářů. Mnohem blíže jsme Fučíkovu konstatování „vidíš zde jen několik soudruhů a soudružek“, byť na rozdíl od něj v podmínkách relativní svobody měšťácké demokracie. Ano, na setkání KSČM u Křižíkovy fontány dorazilo sice asi tisíc lidí, ale nějaké revolučnosti, vyjádřené touhy po socialismu, zde bylo poskromnu. Převažoval takový obraz, jaký předložila svým divákům televize: dechovka, pivo a klobásy. Jistě, něco se na té akci poslouchat, jíst a pít musí, ale v první řadě by mělo jít o „přehlídku síly“, jak psal Fučík, nikoli přehlídku konzumu a úpadku. Přehlídky síly bychom se ovšem pod vedením KSČM dočkali těžko. Leda tak síly oportunismu a tiché podpory kapitalismu. I v důsledku této politiky jsme dnes, obávám se, blíže situaci prvního máje 1943 v Praze než oslav Svátku práce v SSSR 1935, na něž odkazuje Fučíkův článek zmíněný v úvodu. Lidí v nedůchodovém věku bylo na Výstavišti poskromnu. Poněkud mě zamrzelo slyšet zde staré soudruhy a soudružky říkat, že na první máj dorazí, i kdyby se měli připlazit, zatímco celá řada mladých a zdravých lidí, včetně organizovaných komunistů, zůstala doma. Chápu, že některým je proti mysli podoba akce pořádané KSČM, nicméně se svou vlastní nepřišli... Vždy je snazší najít si „dobrý politický důvod", proč se něčeho neúčastnit a zůstat pasivní... Součástí pražského prvomájového setkání byly jako tradičně stánky, nejen s klobásami a různými nápoji, nýbrž i s brožurami, letáky a knihami zúčastněných organizací, mezi nimi i Svazu mladých komunistů Československa, jehož přístřešek byl už několikátým rokem společný s Komisí mládeže Krajského výboru KSČM Praha. Zde byly zájemcům k dispozici časopisy Československá mladá pravda, Vzdor, Dialog, Severočeská pravda a Čs. komunista. Díky svému označení státní vlajkou SSSR a vlajkou SMKČ (oběma se srpem a kladivem, což byl společně s blízkým transparentem naší organizace jediný viditelný výskyt těchto symbolů na pražské oslavě Svátku práce pořádané stranou formálně komunistickou) budil náš stánek zaslouženou pozornost. (V mnoha zemích považovaných obecně za „civilizované" a „demokratické", jako v Polsku a Maďarsku, je dnes symbolika komunistického hnutí zakázána a za její používání hrozí tvrdá perzekuce. U nás, v podmínkách naprosté legality těchto symbolů, se jich hnutí ve své většině dávno vzdalo samo a dobrovolně...) Kromě četných příznivců dorazili bohužel i někteří političtí odpůrci a režimní novináři, vše se však obešlo bez konfliktů. Pod schody od Průmyslového paláce k fontáně se postavila skupinka antikomunistů s transparenty velebícími jejich „hrdiny" boje proti „komunismu" a „demokraticky" žádající zabíjení komunistů, např. nápisem „U konce jsou vaše dnové, přijdou noví Mašínové". Jak známo, Mašínové byli brutální vrazi (anebo nešťastnou shodou okolností byli v zájmu demokracie nuceni fyzicky zlikvidovat několik nedemokratů, kteří jejich bohulibému počínání stáli v cestě...), takže tento nápis nelze jinak než volání po vraždění komunistů chápat (ovšem Mašínové nevraždili zdaleka jen komunisty! - Nevadí, fašisté taky ne...). Ani správně česky to není - má býti „vaši dnové". Nu což, němečtí fašisté vládnoucí protektorátu také neuměli dobře česky... Více rozruchu vyvolal narušitel v obleku imitujícím uniformu amerického astronauta, zjevně patřící k hudební TV Óčko, která jej po celou dobu natáčela. Pod tribunu s řečníky se nedostal, byv pořadateli vyveden. Na tribuně promluvila předsedkyně KV KSČM Praha Marta Semelová a další představitelé KSČM i několika jiných organizací, mj. předseda Strany demokratického socialismu Milan Neubert či zástupce Levé perspektivy (dřívější Nové antikapitalistické levice) Nikola Čech. Hlavní projev přednesl místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš. Nechyběli ani velvyslanci Vietnamské socialistické republiky a Bolívarovské republiky Venezuela a chargé d´affaires Kubánské republiky. Na opačné straně fontány naproti stánku SMKČ vedl bývalý poslanec a bývalý místopředseda KSČM Václav Exner diskuzní stan, kde vystoupil mj. zástupce SMKČ Lukáš Vrobel. Mezi významnými návštěvníky stojí rozhodně za zmínku bývalý generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš a bývalý tajemník ÚV KSČ Jan Fojtík. Slavnější minulost hnutí nám připomněly také reprodukovaná Píseň práce, čs. státní hymna a Internacionála. Po zakončení akce Internacionálou následovala hudební produkce Křižíkovy fontány. Při svém odchodu z Výstaviště jsme se ještě krátce zastavili u stánků Společenství práce a solidarity a velkého transparentu iniciativy „Ne základnám" před vstupem do areálu, které však zjevně nebudily dostatečnou pozornost. Na druhou stranu, pro běžnou veřejnost nemířící přímo na akci KSČM byly, na rozdíl od ní, alespoň vidět. Cestou domů zbyl čas na přečtení „Májových Haló novin". „Každý zastupitel KSČM musí ukázat, že hraje čistou hru a nenechá se do ničeho namočit," uvádí zde v rozhovoru hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček. A nemělo by se to týkat jen komunálních zastupitelů, že, soudruhu Ransdorfe a soudružko Vostrá? Za první republiky měli také členové komunistické strany problémy se zákonem, ovšem třeba za vedení stávek a demonstrací, za své výroky při projevech a v tisku, nikoli za milionové dluhy! Ale také neriskovali milionové majetky, protože žádné neměli... To byli ovšem členové a představitelé revoluční komunistické strany, strany bolševiků. Tak za rok zase na shledanou na prvním máji! Sejdeme se na pivo, klobásu či panáka, poslechneme si dechovku - a čest práci těch, kteří si uvědomují, že smysl oslav Svátku práce je hlubší a že není možné se netečně dívat, jak rok od roku přichází stále méně komunistů... Luděk Kobza